Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Nezlob, nebo přijde čert! Strašit děti není dobrý nápad. Proč?

1. 11. 2018
Nezlob, nebo přijde čert! Strašit děti není dobrý nápad. Proč?
Když už nevíme, jakou páku na ta malá zlobidla použít, vytasíme se často s pohádkovými zbraněmi: „Jestli budeš zlobit, odnese tě polednice!“ Nebo s jinými výhrůžkami: „Jestli neposlechneš, jdi si do školky, doma tě nechci!“ Bývá to možná pro vás jediné účinné řešení. Víte ale, co všechno takovýmhle strašením můžete svému dítěti způsobit?

Jestli se vám to zdá jako lepší varianta než fyzický trest, který byste vůči dítěti nikdy nepoužili, jste na omylu. Psychologové velice často strašení přirovnávají právě k výprasku. „Výprask ničí tělo a strašení zase dětskou duši,“ píše ve své knize Psychologem svým dětem PhDr. Tamara Cenková. Takové výchovné prostředky podle ní jen vytvářejí ustrašeného člověka, který se bude ze všeho stresovat a nebude se umět porvat se životem. 

Na moje zlobidlo platí jedině čert. Psycholog však říká „ne“

Malé děti svým rodičům bezmezně věří, rodiče jsou pro ně skálou, o niž se můžou opřít, těmi, kteří znají řešení každé situace. Zdánlivě neškodné věty o všemožných obludách, které si děti odnesou bůhvíkam, když nebudou dělat to, co maminka řekne, jsou pro ně nanejvýš reálnou hrozbou. Mají z toho stejný strach jako my, když třeba jdeme v noci tmavým podchodem. A pokud se takové hrozby opakují příliš často, strach roste a dokáže rychle „zaplevelit“ celou osobnost. 

Podívejme se znova do světa dospělých: Média nám každý den předkládají hrůzy, které se ve světě dějí, hrůzostrašné scénáře, co všechno se může stát. Lidem se v hlavě promítají obrázky islamistů, které se automaticky objeví, když potkají na ulici ženu v muslimském šátku. Nebo ještě víc, když s ní nastupují do letadla, protože během letu určitě vytáhne z kapsy samopal. A to tohle citlivé téma rozhodně nechci jakkoli zlehčovat! Chci zkrátka jen říct, že strach by se neměl v nikom zbytečně pěstovat. Natož v dětech. 

 

Výprask ničí tělo, strašení zase křehkou dětskou duši

 

Dospělí by si měli ovšem s takovou situací umět poradit, dítě to ještě neumí. Žádné z dětí si nepřipadá bezchybné a dokonalé, a když rodiče vyrukují se slovy „čarodějnice to vidí a odnese si tě“, málokterého se to nedotkne. Kdo by chtěl žít v neustálém strachu, že když neudělá to či ono, stane se něco hrozného? 
„Myslím, že není třeba volit vyhrožování nebo manipulaci, když od dítěte něco požadujeme. Jde o to naučit se s ním komunikovat a adekvátně mu vše vysvětlit. Poté dát chvíli prostor dítěti,“ říká psycholožka Mgr. Kamila Horská. 

Když už nevíme co by, uděláme bububu… 

Strašení totiž může ukazovat na jedinou věc: na bezmocnost rodičů. Je to takové záchranné lano, když už si nevědí rady. Když už nevědí, jak přimět svého drobečka, aby udělal to, co má (a co oni chtějí), často vytáhnou tuhle škodolibou zbraň a zneužijí ji proti němu. 

Jde ale nejen o záměrné strašení bubáky a čerty (obzvlášť před Vánocemi je koncentrace strachu u dětí dost vyhrocená), ale i o neustálé „vyhrožování“, co všechno se stane, když dítě neposlechne: „Oblíkni se, nebo budeš mít zápal plic.“ „Nechoď k vodě, spadneš tam a utopíš se.“ Tím jen v dítěti pěstujeme pocit neustálého strachu a obav, které se ho můžou držet až do dospělosti a značně pošramotit jeho sebevědomí. „Nejvíce děti přebírají rodinné vzorce do šesti let věku. Do dvanácti let jsou pak klíčové roky pro sebepřijetí,“ vysvětluje psycholožka. Nadměrné strašení především v raném dětském věku může způsobit přinejmenším ošklivé noční můry, hůře i koktání nebo počurávání. V dospělosti mohou traumata z dětství přerůst ve fobii. 

Jak z toho ven? 

Ptáte se, jaká páka nám tedy na ty malé rošťáky zbývá? „Jako první kroky vždy doporučuji mluvit na dítě v krátké vzdálenosti s dotykem, oslovit ho jménem a dívat se mu do očí. Až když jste si jisti, že vás vnímá, sdělte mu, co potřebujete. Veďte přitom sdělení v ich-formě: Mě štve, mně je nepříjemné… Sdělte zkrátka své pocity,“ radí psycholožka Kamila Horská. A dodává konkrétní příklad: „Prosím tě, nechoď k vodě, já se bojím, že tam spadneš a ztratím tě…“ Snažte se přitom vyhnout objektivizování a útěku od svých pocitů. 

Strach ze tmy má většina dětí. Pomůže noční světýlko. Pozor ale na modré!

Ulítne-li vám občas nějaká hláška o ježibabě, rozhodně nezoufejte. Pokud to není stavební kámen vaší výchovy, většinou dítě nijak negativně nepoznamená. Schválně si během jednoho dne dělejte čárky, kolikrát jste děti postrašila a kolikrát jste se jim snažila situaci vysvětlit jiným způsobem. Který sloupeček u vás převládá? A když se přece jen rozhodnete své děti postrašit, protože už prostě nevíte, jak dál, snažte se to dělat tak, aby si neodnesly žádné trauma. Nikdy jim neříkejte, že když budou zlobit, dáte je cizím lidem nebo do dětského domova. Budeme-li své děti totiž často neustále něčím strašit, vyrostou z nich přesně takoví jedinci – ustrašení, bázliví, takoví, kteří se budou hroutit z každé komplikovanější situace, budou se držet vyzkoušených věcí a nebudou se raději pouštět do něčeho nového. A to v dnešní době není moc praktická vlastnost, nemyslíte? 

Šestiletá holčička vypráví o tom, jak je těžké být matkou

Bojí se a nevím proč… 

Pokud váš drobeček z vám neznámých důvodů šílí, kdykoli někde něco zašustí nebo bouchne, že to je bubák, a vy si přitom nejste vědoma toho, že byste ho jakkoli strašila, nevěšte hlavu. Příčiny můžou být různé a bujná dětská fantazie udělá snadno z komára velblouda. Jak jsme již zmínili, nejčastěji se děti bojí tmy. Některé méně, některé téměř panicky. Jejich strach bychom rozhodně neměli bagatelizovat, posmívat se jim, ale ani je litovat. Malý bojínek naopak potřebuje podpořit, dodat jistotu i pochopení. „Rodiče musejí ukázat, že se jeho strachu nebojí,“ vyzdvihuje psycholožka a dvojnásobná maminka Anne Bacus. Pomoct může třeba malá lampička s tlumeným světlem nebo příběhy, v nichž magické světýlko odhání příšery, kouzelný polštářek s levandulí zase všechny skřety a bubáky. Společně určitě něco vymyslíte! 

Pomoc, dítě se mi budí v noci pláčem. Jak mám nad jeho děsy zvítězit
Po návratu z tábora se dcera začala pomočovat! Co se stalo?
Rodičovské lži. Proč se nevyplatí? A co když na ně děti přijdou?
Témata: Děti, Batole, Předškolák, Školák, Péče o dítě a jeho výchova, Rodina a vztahy, Chování a vztahy, Rodiče, Strach, Bubák, První krok, Neznámý důvod, Dnešní doba, Malá lampička, Tamara Cenková, Neustálý strach, Malé dítě, Psycholožka, Dobrý nápad, Čert, Páka, Citlivé téma, Dvojnásobná maminka, Dětský domov, Dětská duše

Mohlo by vás zajímat
V jaké poloze budete rodit? Porody na zádech jsou prý delší až o 20 minut
Od početí k porodu. Fascinující snímky zrození očima známého fotografa
To je ale bříško! Takhle vypadá těhotenství s trojčaty týden po týdnu
Policistka nakojila podvyživené miminko. Je hrdinkou internetu

Horoskopy

Panna Bez velkého váhání využijte možnosti investovat, pokud se vám dnes naskytne. Když už nevyděláte pořádný…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Albert, Elvíra, Elvira



Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu