[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Matouš (3 měsíce): Porod Matouška byl komplikovaný, chlapeček měl po porodu zlomenou klíční kost, rodiče proto dostali přísné instrukce týkající se správné manipulace s miminkem. Vše se však překvapivě brzy zahojilo a chlapeček dobře prospíval. Po nějakém čase si ale Matouškova maminka všimla, že chlapeček dává hlavičku jen na jednu stranu a celkově, např. při spánku, preferuje jen jednu polovina těla.
Pediatrička poslala Matouše na rehabilitaci, kde bylo chlapečkovi doporučeno několik cviků z tzv. Vojtovy metody, jejímž cílem je pomocí stimulace přesně určených bodů nastartovat správné pohybové vzorce. Jenže chlapeček při cvičení, které mělo probíhat čtyřikrát denně, srdceryvně plakal. Maminka s Matouškem cvičila přesně 21 dnů. Pak vše za vydatné podpory manžela vzdala. Rozhodný tatínek byl od prvního uplakaného cvičení absolutně proti. Nemohl pochopit, proč by mělo zdravé dítě cvičit jakési cviky, u kterých viditelně trpí. A kdo ví, jestli jej negativní prožitky nějak nepoznamenají do budoucna.
DOPORUČUJEME: Zdravé kyčle: Všechno, co potřebujete vědět o vývoji a léčbě
Unikátní rehabilitační cvičení dle pana doktora Václava Vojty děti nebolí. Cviky při kterých se tlakem na určité body i cíleným protitlakem snaží rodič vyvolat geneticky zakódované správné pohybové vzorce, jsou však většině dětí nepříjemné. Nutí je totiž dělat doposavad chybně zafixované pohyby nebo pohyby, které neznají, jiným (správným) způsobem, než byly do té doby zvyklé. Děti to mate, omezuje a samozřejmě i rozčiluje. Mnoho miminek proto při cvičení pláče. Jenže mnoho miminek pláče i při nasazování čepice, rukavic, oblékání kombinézy, mytí hlavičky…
ČTĚTE TAKÉ: Zuzana Norisová je těhotná. Miminko čeká v únoru
Člověk míní a osud mění; a osud měl v tomto případě s Matouškem úplně jiné plány, než rodiče. A nápaditě k tomu využil letitého trápení chlapcovy babičky. Ta byla už po několikáté hospitalizovaná v nemocnici s úpornými bolestmi zad. Lékaři si s jinak vitální paní neví dlouhá léta rady, babička je vždy několik dní „na kapačkách“, domů pak odchází v relativně stabilizovaném stavu. Tentokrát se ale dny protáhly na týdny. A právě babiččin vleklý pobyt v nemocnici přiměl rodiče k úvahám, zda cvičení nevzdali příliš rychle a neuváženě. Co když bude mít syn v dospělosti také pohybové problémy? Vždyť o tomto riziku se zmínila i dětská doktorka, která rodiče k cvičení povzbuzovala.
Do jejich úvah se vložila i babička, které o svých i Matouškových problémech opakovaně mluvila se starší zkušenou fyzioterapeutkou, která s ní v nemocnici opatrně rehabilitovala. „Anděl“, jak pacienti rázné, avšak vlídné a empatické fyzioterapeutce říkali, pronesl při jednom cvičení osudovou větu: „Miláčku (Anděl tak říkal všem), kdyby existovala před 60 lety Vojtovka, a tvoje máma jí s tebou poctivě cvičila, možná bys tu teď neležela s těma chromejma zádíčkama“.A zanedlouho na to začal Matouš s maminkou opět cvičit.