[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ráno vstane v 5 hodin, skočí se psem, vysprchuje se. Pak udělá rodině snídani, svačiny do školky (děti jsou alergické na lepek), připraví oblečení pro dvojčata. Miminko naštěstí spokojeně chrní – hurá! Vzbudí dvojčata a vypravuje je do školky. Manžel prosí o vyžehlení košile.
Je vyhlášeno pátrání po jedné rukavici. Manžel nasupeně odchází (nenašel ty správné ponožky) a s ním i dvojčata, která odvádí do školky. Miminko kupodivu ještě chrní, tak rychle dodělává daňová přiznání – přivydělává si jako účetní, každá koruna navíc se počítá! Ostatně dvojčata potřebují oteplovačky.
Je v půlce druhého přiznání, mimino pláče. Pomuchluje se s ním, nakojí ho, vaří pro dvojčata (nechodí kvůli alergii na obědy), hodí prádlo do myčky a nádobí do pračky – nebo obráceně?! Běží nakoupit a do školky. Dcerku bolí ouško, všichni letí k pediatrovi, ten má bohužel zavřeno. Jede se na ORL, dcera dostává antibiotika. Oběd je pozdní.
Dcerka spinká u ochotné sousedky. Maminka, mimino a pes odchází se zdravým dvojčetem na keramiku. Syn tvoří a zbytek rodiny zařizuje vyzvednutí léků a nakupuje zapomenuté pečivo. Pes se u lékárny popral. Mimino pláče. Doma se chystá večeře, podávají léky, fouká na ouško, houpe miminko, odchlupuje koberec, trénuje logopedie, líbne se přicházející manžel, odchlupuje miminko, peče perník na snídani, uklízí dětský pokoj, nahání se děti do vany.
Večer bolí dcerku ouško, miminku se nechce spát, manžel neodhadl situaci a koketně pomrkává (u čehož asi zůstane). V noci je tak vyčerpaná, že nemůže spát…
Syndrom vyhoření (vyhasnutí, vyprahlosti, anglicky burnout) je typický pro tzv. pomáhající profese. Stav naprosté apatie, vyčerpání a ztráty motivace je důsledkem nepoměru mezi profesními nebo v našem případě rodičovskými či rodinnými ideály se syrovou realitou.
Rodičovství, zvláště jsme-li na vše sami, často ve stresu, navíc perfekcionalisticky zaměřené a nadmíru obětavé, nás v krajních případech může naprosto emočně i fyzicky vyčerpat.
Typická vyhořelá maminka má pocit, že vůbec nic nezvládá, vše dělá špatně, z toho je logicky nervózní, vybuchuje z maličkostí, je nepříjemná na sebe, manžela i děti. Má výčitky, bývá jí fyzicky špatně, nemůže spát. Je unavená, přetažená, nemá chuť se milovat, vlastně nemá chuť milovat nikoho. Ztrácí motivaci rozvíjet sebe i děti, jede životem jako autíčko na setrvačník (a kávu). Naprosto se poddá stereotypu.
Deprese klepou na dveře, za nimi ve frontě čekají nepřehlédnutelné fyzické obtíže. Méně empatický partner si ale nemusí ničeho všimnout, naopak děti bývají citlivější. Buď řádí jako černá ruka a snaží se apatickou maminku vyburcovat k pozornosti, nebo se naopak uzavírají do sebe.
Z bludného kruhu, kdy se na sebe jednotlivé problémy navazují jako články v řetízku, který se nakonec celý sepne a kruh se uzavře, není lehké vystoupit a řetízek přetnout. Pokud v sobě najdete odhodlání, počítejte s tím, že „trhání“ nebude bezbolestné.
Zkrátka budete muset některé věci oželet; rodina přežije i bez buchty k snídani, teplé večeře, dokonce i umytých oken, nevyžehlených triček a ručníků.
Jsou vaše každodenní pocity takřka identické? Pak neváhejte kontaktovat psychologa dřív, než vám dá tělo najevo, co si o vašem počínání myslí a postará se o to, abyste se uvedla do horizontální polohy, přehodnotila své životní priority a požádala rodinu o pomoc.