Maminka.czMateřství

Nikdy nebudu stejná jako moje máma! Kde jsou vaše mateřské kořeny?

Jana Potužníková 26.  1.  2021
Každý z nás chce znát své kořeny. S příchodem mateřské role se tato potřeba zintenzivní a my se začínáme ptát na svůj původ. Jak naše matky prožívaly rodičovství? A jak fungovaly na mateřské naše babičky? To vše totiž může naši roli matky ovlivnit zcela zásadně.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jednou věcí, související s kořeny, jsem se jako většina nastávajících maminek zabývala od prvních vteřin těhotenství. Jaká vlastně budu jako máma? Do jaké míry budu stejná jako ta moje? A proč vlastně byla taková a ne maková? Jaká máma byla její máma?

Zjistila jsem hlavně to, že toho moc nevím. A najednou mi ty informace bytostně chyběly. Najednou jsem potřebovala vědět, jak prožívaly ženy předchozích generací těhotenství, jak rodily, kojily, vychovávaly, co postrádaly, co milovaly, jaké muže vedle sebe měly a jak se řešilo rodičovství, jak fungovala rodina jako taková, kdo velel a jak třeba vypadal takový obyčejný den mojí mámy na mateřské…

Nikdy neudělám stejné chyby

Už třeba právě ta ošemetná přísaha: „Nikdy nebudu jako moje máma!“ „Celé své dětství a vyrůstání jste to, jaká máma byla, nasávala, vstřebávala jste její programy, které ona měla zase od své mámy… a ty se zase ponesou z vás dál, na vaše děti, především pak dcery,“ říká Daniela Torp (freyacentrum.cz), která provází ženy těhotenstvím a pomáhá jim porozumět i tomu, kdo jsou.

Ano, jen některé ty programy se nám líbí, jen některé chceme vědomě předávat dál, ale život si to vezme zpravidla z jiné stránky, a najednou děláme i to, co jsme si přece přísahaly, že nikdy neuděláme.

Co by měl každý táta naučit svého syna? Umět prohrát i zdolávat překážky

Pokud jsou to detaily typu „nikdy neutřu dítěti tvář nasliněným kapesníkem“, svět se může zvesela točit dál.

„Ale pokud skrze nějaké vzorce chování cítíte napětí, může pomoct, když se pokusíte pochopit, proč se určité věci odehrávaly řekněme špatně. Tam pak v začátku platí přijmout fakt, že se dané věci děly v kontextu dané doby, že to dost možná ani nešlo jinak a že vy dnes žijete zase v nových souvislostech, tedy nepotřebujete se chovat a žít jako babičky, tetičky…

A za důležité považuji i pochopit, že odmítáním se nic nespraví, že naopak to, co budete neustále odmítat a nepřijímat, klidně právě i věci z rodinné historie, se vám může stále vracet. Takže řešením není utéct před čímkoli, ale zastavit se a zkoumat. Učit se pracovat s tím, co objevíte,“ podotýká ještě Daniela Torp. Soudit je snadné…

Tátové jsou aktivnější než před deseti lety. Děti vodí na kroužky i k lékaři


Než jsem se ponořila do rodinné historie, taky jsem spoustu věcí soudila, ba odsuzovala. Cítila jsem se v některých ohledech ublížená a zraněná.
S příchodem dcery jsem potřebovala víc a víc vědět, rozplétat, slyšet důvody, porozumět – abych rozuměla sobě, principům ve vztahu máma-dcera, abych mohla být nejlepší možnou matkou, ale třeba také partnerkou svému muži.

„V tomto ohledu může být mateřství skutečně impulzem a cestou k tomu, jak více poznat sama sebe, více se nad určitými věcmi a skutečnostmi zamýšlet, něco potřebné si zpracovat. Je hodně žen, které – když otěhotní a miminko se narodí, začnou více přemýšlet a dostanou sílu začít věci dělat jinak, než třeba ony samy zažily,“ potvrzuje také Klára Rudolfová, mediátorka a psychoterapeutka (terapie-koucink.cz). Jenže šťourejte se v historii, rýpejte do starých šrámů… Není to nic, co by šlo snadno. Chvílemi ani nevíte, jestli smíte a máte na to právo. A také to na rovinu nejde ve všech vztazích, u všech šrámů a se všemi… Musejí to být schopné a ochotné ustát obě strany. Chtít je jen začátek!

Pravda o mateřství? Vypadá přesně takhle, ukazují statečné mámy

„Univerzální návod, jak to udělat, ani neexistuje. Ale důležitější než návod samotný je právě ta skutečnost, že vy jako maminka chcete se svou maminkou věci sdílet, probrat. A tato změna, potřeba, může nastat právě mateřstvím. Chcete a můžete mluvit, pojmenovávat a vaše maminka chce a může poslouchat. Vzájemně si chcete naslouchat. A tou změnou i v jejím případě může být právě narození vnoučete, byť třeba ne prvního. Vztah mezi vámi, odhodlání, vůle a také velká odvaha vás obou tuto změnu – možnost si věci říci a vyříkat – umožní.

Obě víte, co je pro vás dobré a potřebné, a pokud máte tuto odvahu a vnitřní sílu a potřebu nyní věci pojmenovat a naslouchat si, je to dobře. A hlavně je to ve vašem vztahu a právě pro vás obě důležité. Nebo pro jednu z vás, a ta druhá si té druhé váží a nechce ji ztratit, a proto začne naslouchat – a v tom je ta odvaha a také umění se slyšet a ‚konečně se uslyšet‘,“ popisuje celé to kouzlo Klára Rudolfová.

Všechno má svůj čas…


Ale nemusí se vám to povést na první pokus. Ani na druhý. A někdy dokonce také vůbec. Jenže, i to je o. k.

Maminky, babičky, tátové ani dědové opravdu nevyrůstali v atmosféře sdílení, neumí to, nebyli nikdy vedeni k „pitvání“ se v problémech, to děláme až my, v poslední jedné dvou generacích… A znamená to pro ně často nutnost sebrat ještě větší odvahu, než jakou musíme sebrat my, když potřebujeme znát nějaké souvislosti, pravdy, příčiny…

7 divných věcí, které nám dělaly naše matky nebo babičky, když jsme byli malí

„Nebo to nejde hned, ale postupně, po částech. I vyříkávání si a naslouchání si má svoje tempo a potřebuje čas. Právě zde, když obě strany chtějí, může velmi prospět psychoterapeut – neutrálním a bezpečným prostředím pracovny, svým nasloucháním, otázkami, přerušením či odlehčením v těžkých chvílích, oceněním a uznáním, nikoli hodnocením či souzením,“ podotýká také odbornice. A ještě připomíná i to, na co časem při hledání pravd přijdou všichni: není třeba rozpitvat všechno, dobrat se příčin ve všech zádrhelích…

Poskládaná a schopná porozumění

A přesto i tak můžete udělat obrovský pokrok.

Na cestě ke klidu, k vědomí toho, kdo a proč jste, k pochopení sama sebe i k něčemu, čemu zjednodušeně říkáme porozumění a také sebeláska. „Už samotným ptaním a hledáním souvislostí se stane totiž moc. Když studujete, sledujete, hledáte v sobě odrazy z generací před vámi… a netváříte se tak, že se vás to netýká, pro sebe i generaci následující, pro vaše děti, to změní řadu věcí i tak. Nebojíte se vidět, z čeho jste vznikla, v tom dobrém i v tom o trošku horším…

Dokážete v sobě vidět střípky předchozích generací a cítit se s nimi provázaná. A pak zase sledujete a snáze vidíte, jak jsou poskládané vaše děti, a máte šanci jim lépe rozumět,“ vysvětluje Daniela Torp. S hledáním přijdou mnohé „aha momenty“ zkrátka i bez toho, že byste musela mít přímé odpovědi. A budete stát před novým úkolem. Tohle zase předat dál, udržet i pro své děti návaznost, vědomí kořenů – ať už se týkají dobrých věcí, nebo těch horších.

Rodinná kronika

Protože už samotné těhotenství celou rodinu tak nějak sbližuje, zkuste právě během něj víc mluvit se svými rodiči i prarodiči… o tom, jak vyrůstali, co dělávali, když byli malí, projděte si spolu fotky a ponořte se do nostalgie, kterou vám hormony nabitá gravidita pomůže prožít opravdu na plné pecky.

A pokud vám to nejde tak úplně samo, můžete si vzít na pomoc třeba nový knižní počin Kronika rodinných tradic, svátků a radostí, kterou před koncem minulého roku vydal SmartPress.

Zapisujte si první slůvka a důležité momenty! Nebudete si je pamatovat

„Zdánlivě obyčejné otázky, na které v Kronice narazíte, vás totiž dokážou dovést k velkým vzpomínkám. Stačí si položit banální otázku, jak často se se staršími generacemi v rodině vídáte. A už v tu chvíli brouzdáte pár let zpátky, ve vzpomínkách na léto strávené u babičky… Vybavujete si vůně, útržky rozhovorů… A vlastně sama sebe kotvíte v rodinné historii. A to je zvlášť dneska nesmírně důležité.

Protože dnes už neexistují mezigenerační rozdíly, ale propasti. To, co žijeme dnes my, není o krok dál než to, co žily naše maminky a babičky. Je to dál o obrovský skok, který způsobuje, že si nerozumíme. Žijeme v jiných vesmírech a potřebujeme propojit zpátky,“ říká k tomu spoluautorka Kroniky Martina Boledovičová s tím, že stejný skok čeká i nás a naše vlastní děti a provázanost mezi naší a jejich generací bude ještě vzácnější.

S Kronikou dostanete možnost propojení, udržení kontinuity, ale také strávit „tady a teď“ společný čas, který můžete naplnit opravdu smysluplně. A právě takové sblížení pak můžete využít i pro citlivější otázky. U starších lidí je totiž někdy problémem jejich neochota sdílet. A nedělají vám to „natruc“, jak už jsme zmínili – nebyli tak vychovaní.

Byli vedeni k tomu, aby si své problémy řešili sami, což ovšem nevyhnutelně vedlo a stále ještě vede k tomu, že se mnohdy v rámci jedné rodiny opakují nepříliš hezké historie… Nevíme, že už se děly, nemáme prostor se poučit. A abychom všichni mohli, potřebujeme vědět. „Dobře v tomto směru funguje nejen sdílení těch hezkých vzpomínek, ale třeba společná fyzická práce. U takového louskání ořechů přijdou rodinné příběhy na přetřes snáz. Předchozí generace tak strávily celý život, povídáním u práce,“ dodává Martina Boledovičová.

TERAPEUT MŮŽE BÝT ZÁSADNÍ!  

Cesta ke kořenům nebývá jednoduchá. Mívá překážky, bolavá místa, můžete snadno slyšet odpovědi, na které nejste připravená, a stejně tak i vy sama čelit otázkám, i když jste se chtěla jen ptát. Jak připomíná také Mgr. Klára Rudolfová:

„Role terapeuta může být nezastupitelná. Nebo mediátora, pokud se pouštíte do rodinné historie ve snaze urovnat letité spory, konflikty…“

Co je ve vztahu kompromis a co už je přes čáru? Prozradí párový terapeut!

A ještě upozorňuje: „Za důležité považuji i to, že není nutné odhalit všechna tajemství a ‚ohlodat je až na kost’. Tajemství být může, může mezi námi existovat a mnohdy může být – a je – užitečné.

Je rozdíl mezi tajemstvím a tím, o čem se nemluví, a co přitom mezi dvěma lidmi leží jako balvan. I v tomto psychoterapeut umí citlivě pomoci a zpracovat s klienty při individuálním setkání.“

Usnadní napojení na předchozí generace porod?

Během těhotenství stojí za to ještě zjistit, jak se u vás v rodině rodí! Je totiž pravděpodobné, že se vám podaří být díky tomu lépe připravená na porod, který čeká vás.

Ne proto, že by třeba snadné porody na mámině či tátově straně rodiny automaticky znamenaly, že i pro vás to bude „šup šup“. „Když víte, jak to probíhalo u předchozích generací, s jakými pocity, můžete často díky tomu pojmenovat to, s čím kolem porodů bojujete vy sama, můžete být lépe připravená… Vědět, znamená mít určitou rezervu a zároveň možnost připravit se na porod v hlubších souvislostech,“ popisuje Daniela Torp, která provází ženy k porodu u nás i v Norsku, kde na střídačku žije.

Porodila za deset minut. Bylo to díky józe, říká tahle máma

Sama si pamatuju, že jsem se staženým žaludkem poslouchala mámino vyprávění o porodu v zeleně vykachličkované místnosti, po kterém mě hned odvezli, a ona byla to poslední, co doktory zajímalo.

Odnesla jsem si z něj pocit bezmoci. A i když jsem její, potažmo náš příběh ještě neznala, měla jsem stejné obavy: nechtěla jsem být vydaná napospas doktorům… Chtěla jsem si vlastně jen „rodit po svém“ a cítit, že jde o mě a mé dítě. A protože se mi potvrdilo, že ty obavy z bezmoci se nesou rodinou už nějakou tu chvíli, pracovala jsem na tom s terapeutkou a pojistila se dobrou porodní asistentkou. A na den, kdy se narodila Tina, vzpomínám fakt ráda a s láskou!

TIP NA VIDEO: Jak být dobrým rodičem?

ROZPOJIT RODOVÝ VZOREC, PŘIPRAVIT, POZOR, TEĎ

Ptáte se, proč to všechno dělat? Proč pátrat po nějakých chybách minulosti, špatných nastaveních ve vztazích, proč narovnávat křivdy a dávat si do souvislostí i věci, které zasahují několik generací zpátky? No, protože… i když všechno nevyřešíte a neobsáhnete, smysl to má obrovský. A stojí to v každém případě a šetrně vedené za to.

Proč? „Abychom rozpojili (nejen my ženy, ale třeba i naši partneři!) špatný a ubližující generační, rodový vzorec. Abychom věci mohli pro své děti a vnoučata a pravnoučata a prapravnoučata a praprapravnoučata... (konečně) začít dělat jinak. Je to generační proces! A když to provedeme spolu s odborníkem, kvalifikovaným psychoterapeutem, ušetříme si tím hodně bolesti a vyvarujeme se jojo efektu,“ konstatuje Mgr. Klára Rudolfová.

A pak je tu ještě jeden důvod pro všechny ty rodinné anamnézy a hledání kořenů: „Protože někam patříme, potřebujeme a chceme patřit. A to je moc důležité. Každý z nás potřebuje někam patřit, mít svoji skupinu, smečku, která nás podporuje. To, že někam patřím – a vím kam, to že mě někdo – a vím kdo – podporuje, to je to důležité, potřebné a zdravé pro můj vývoj a pro předávání toho dobrého dalším generacím. A pokud můžu, tak si dovolím i paradoxní dodatek: Toho dobrého i se všemi chybami!“

Proč matky propadají iluzím ze sociálních sítí? Takhle internet změnil rodičovství!
Jak přežít období vzdoru? Chce to trpělivost, empatii a nadhled
Témata: Těhotenství, Porod, Časopis Maminka, Rodina, Mateřství, Rodina a vztahy, Výchova, Babička, Rodiče, Genetika, Historie, Na vlastní děti, Pravnoučata, Mater, Peck, Kronika, Porozumění, Máma, Přerušení, SmartPress, Mediátor, Daniela Torp, Mama, Fyzička, Odlehčení