Nikola Hezucká exkluzivně o potratech, umělém oplodnění i o manželu Patrikovi. Čím je oba překvapil jejich dvouletý syn Oliver?

Není tajemstvím, že než se narodil Oliver, prošla jste si doslova peklem. Čtyři potraty, několik umělých oplodnění, hyperstimulační syndromy, užívání hormonů a steroidů, bolavé tělo i duše… Jak se na tohle martyrium díváte s odstupem času?

Ačkoliv jsem si myslela, že budu mít trauma na celý život, s narozením Olivera jsem na všechnu tu bolest a trápení zapomněla a bude to možná znít zvláštně, ale s odstupem času se na celou tu dlouhou a bolavou cestu dívám s vděčností. Každý jeden špatný den ze mě udělal člověka, kterým dnes jsem. Mámu, která si uvědomuje, že dítě není samozřejmost, ale velký zázrak.

VIDEO: Patrik Hezucký o svatbě

Muselo to být asi hodně ubíjející, každý měsíc čekat, jestli se ty vytoužené dvě čárky na testu objeví…

Bylo a myslím, že kdo tohle nezažil, nedokáže si to ani představit. Doteď, když si vybavím ty chvíle čekání, rozbuší se mi srdce a rozklepou ruce.

Když jste svou bolavou vzpomínku sdílela na Instagramu, strhla se lavina reakcí, především od maminek, které měly podobnou zkušenost. Povzbudila vás taková vlna podpory a porozumění?

Povzbudila, potěšila, uklidnila. Zároveň taky rozesmutnila, protože jsem ani netušila, že nás je tolik.

Prosily vás maminky o radu, jak to zvládnout?

Prosily a prosí dodnes a já vždycky moc ráda poradím, a když je to v mých silách, pomůžu. Jsem ráda, že tady pro tyhle ženy jsem, protože sama bych v mých těžkých dobách taky ocenila někoho, kdo by mi poradil, uklidnil mě a dal mi naději.

Jaké jste měla těhotenství? Snažila jste se nepřipouštět si negativní emoce, úzkost a strachy, že by to i na popáté nemuselo vyjít?

První trimestr byl těžký, měla jsem neskutečný strach. Přišla jsem o jedno miminko v jedenáctém týdnu, takže jsem věděla, že ani takhle “pozdě” není vyhráno. S druhým trimestrem, po screeningu, jsem se trošku uklidnila a začala si těhotenství opravdu užívat. Ale lhala bych, kdybych řekla, že jsem se přestala bát. Měla jsem strach každý den až do samého konce těhotenství.

Neplodnost a IVF

Nemysli na to! 9 nepříjemných vět, které nikdy neříkejte ženě, které nejde otěhotnět

A jak vzpomínáte na porod?

Nikdy nezapomenu na tu neskutečnou euforii, když jsem svého vysněného chlapečka poprvé viděla. Na ten obrovský příval lásky, který mě úplně ohromil.

Řekněte mi: zlobí taky někdy ten váš blonďatý andílek?

To víte, že umí taky zlobit jako čert. Umí se pěkně vztekat a nedávno nám začal odmlouvat a na všechno říkat NE, je to docela o nervy. Ale kdyby vůbec nezlobil, bylo by to zvláštní, takhle vím, že máme normálního zdravého klučíka.

Vím, že mu hodně čtete. Vidíte u něj nějaký progres – třeba větší slovní zásobu, rozvoj fantazie?

Určitě. Oliver zná opravdu hodně hodně slov, až nás kolikrát s manželem překvapí. Učí se slova sám jen odposloucháváním a učí se moc rád. Vždycky, když mu večer dočtu pohádku, tak mi ji celou převypráví a sama se nestačím divit, jak moc je pozorný, jak moc si pamatuje a kolik slovíček zvládl zachytit a zapamatovat si. Fantazii má taky, umí si hrát sám a hraje si jako o hodně starší děti. Miluju ho při tom pozorovat a opravdu jeho fantazii obdivuju, je to kouzelné.

Patrik se stal tátou těsně před padesátkou. Pozorujete na něm únavu nebo úbytek energie?

Pozoruju, ale u něj to nesouvisí s věkem. Únavu a nula energie má, co ho znám, je to lenoch lenivý! (směje se)

Galerie

GALERIE: Táta, nebo dědeček? Tito slavní muži svého otcovství v pozdějším věku rozhodně nelitují

Co s Oliverkem dělá ze všeho nejradši?

Blbne tak, jak to já neumím. Různě ho vyhazuje do vzduchu, natahuje, vytahuje. A Oliverek se u toho vždycky řehtá na celé kolo.

Jaký tip byste měla pro maminky-čekatelky, kterým se nedaří otěhotnět a které pomalu upadají do zoufalství a pochyb, zda to vůbec někdy vyjde?

Moje milé, nevzdávejte se. Vím, že je to cesta dlouhá, trnitá a bolavá. Ale taky vím, že to, co vás na konci cesty čeká, stojí za každý každičký den toho trápení, za každou jednu slzu. Věřte, že se dočkáte, neposlouchejte nevyžádané rady a snažte si to čekání na zázrak nedělat těžší negativními myšlenkami a strachy. Jednou před vámi bude stát vaše vymodlené děťátko a vy mu povyprávíte příběh o tom, jak dlouho jste na něj čekala, jak moc jste si jej přála, a ten váš splněný sen vám poděkuje za to, jak jste byla silná, že jste to nevzdala.