[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Být si co nejblíž, stát se kontaktním rodičem, vzít si příklad z říše zvířat, kde se mláďata první měsíce svého života „pronosí“ až k odpoutání se od maminky. Ale všeho moc škodí. Vy budete nejkontaktnějším rodičem v širokém okolí, ale miminko z toho může mít zdravotní potíže.
„Raději ho z toho kočárku nevyndávej, ať ho zbytečně nerozmazlíš,“ velela babička, když jsem před deseti lety coby rozklepaná prvomatka chovala ječícího prvorozence během procházky a kočárek kopala před sebou.
„Ty nemáš šátek?“ protočila panenky sousedka, když jsem o devět let později vozila kolem domu spokojeně rozvaleného třetího syna, který si zadudlal a zavřel oči na tři hodiny. Pár let a co byla dříve podivnost, je dnes standard.
„V prvních třech měsících života bychom měli dítě nosit ve dvou polohách,“ říká poradkyně psychomotorického vývoje a fyzioterapeutka Lucie Hladká.
„Je to v klubíčku a na tygříka. Poloha na klokánka se zatím využívá jen jako přechod mezi těmi dvěma.“ Prvně jmenovaná je vlastně klasické miminko v náruči, jak ho automaticky chováme hned od narození. Pomáhá nám i zavinovačka, drobeček je v ní pěkně zachumlaný, lépe se nosí a „drží pohromadě“.
Ale i tahle klasika se dá pokazit a chyby v ní děláme docela často. „V poloze klubíčka by měla být hlavička dítěte v loketní jamce maminky, dítě by mělo být ve sklonu 45 stupňů,“ doporučuje Lucie Hladká.
„Miminko má být schoulené a v ose – ani moc vytočené ven směrem od maminky, ani k ní.“ Zásadní je dávat pozor na hlavičku dítěte. Když totiž leží na paži výš než v loketní jamce, sjíždí miminko k jedné straně. Dítě totiž ještě není aktivní a hlavu neovládá.
Jestli s vámi pak tedy pediatr řeší, že má dítě tzv. predilekci hlavy k jedné straně, může to být vlastně i důsledkem špatného nošení. A to není bohužel všechno. „Hlavička, podepřená až pod krkem, přepadá do záklonu, a to pro vývoj dítěte není správné,“ doplňuje fyzioterapeutka.
„Pozor také na správný sklon, děti bývají v náruči u maminky v rovině a vypadává jim ručka za tělo maminky.“ A to se později projeví třeba ve vývoji jemné motoriky. Dítě totiž ruku, která často visela, neumí používat – jako by o ní vůbec nevědělo.
Jako zodpovědná matka víte, že má být dítě odmalička na bříšku a nosíte ho „na tygříka“ – miminko je tedy na vašem předloktí hlavou a obličejem dolů. Hlavičku má mít opřenou ouškem o pažní kost a tělo je opět v úhlu asi 45 stupňů, hlavička výš než zadeček.
Takto správně provedená poloha je perfektním tréninkem. Dítě začíná vzpřimovat páteř a zapojovat břišní svaly. Na tygříka noste miminko bez zavinovačky a střídejte ruce, aby dítě nemělo hlavu jen k jedné straně. Přidanou hodnotou téhle polohy je, že díky ní ustávají bolesti bříška.
„Dobrou kontrolou správnosti polohy je vidět miminko nahé,“ radí Lucie Hladká. „Měla by být dobře patrná celá jeho páteř. Když není, je dítě víc otočené zády k mamince, což není správně.“ Ani v poloze na tygříka nesmějí být děti „naplacato“, pak totiž dobře nevidí a zbytečně zaklánějí hlavu.
Hlavička miminka, jeho voňavé vlásky a vaše neustálé pusinky. To je perfektní kontaktní rodičovství – být tváří v tvář svému drobečkovi. Tělíčko dítěte ale přímo úpí – takhle se správně polohovat jednoduše nedá.
„Do svislé polohy má dítě přijít až v okamžiku, kdy se do ní dostane vlastními silami,“ říká rozhodně Lucie Hladká a varuje:
„Svislá poloha nošení může vést k vadnému držení těla, skolióze nebo migrénám. Tíha hlavy tlačí na páteř a pánev, miminko je prohnuté v bedrech, zaklání hlavu, nemá jistotu, rozhazuje ruce do stran a vyvažuje jimi.“
Nezapojují se při ní břišní svaly, dítě může mít problém s pasením a otočkami. Bez posílených břišních svalů mu to tolik nejde. A další fáze psychomotorického vývoje se vám pak zřítí jako domeček z karet: nepase, neotáčí se, neleze. Neví o tom, že má ruce, protože ve svislé poloze je má rozhozené do stran, takže na ně nevidí.
Asi od tří měsíců věku zařazujte více „klokánka“, kdy máte ruku pod zadečkem dítěte, dlaň je rozprostřená přes žaludek. Malíková hrana ruky je na podbřišku dítěte a dítě lehce tisknete k sobě. Miminko na vaší ruce jakoby sedí a je vykloněné opět v úhlu 45 stupňů od vás. V téhle pozici „maká“ a vzpřimuje se. Pozor ale na jednu drobnost.
„Dítě by mělo mít v ruce hračku,“ doporučuje fyzioterapeutka. „V okamžiku, kdy ji nemá a zrovna nemá co pozorovat, příliš zvedá hlavu, zaklání ji a ruce opět může upažovat až zapažovat. To se může projevit třeba nesprávným pasením hříbátek.“
Volné ruce? Touha každé matky a té od více dětí o to větší. Šátky jsou pro většinu z nás složité. Nechceme se učit úvazy a drobná obava, „aby mi dítě nevypadlo“, prolétne hlavou každé z nás. I nosítkem ale můžete přímo ublížit. Při výběru proto Lucie Hladká radí jednoznačně: Hledejte ergonomická nosítka. A děti nenoste pořád.
„Už při prvním pohledu bychom měli zapomenout na tzv. visítka – tenhle výraz už zdomácněl i v internetových diskusích,“ říká fyzioterapeutka. „Jakmile je tu úzký sed pro nožičky, je to špatně a dítěti ubližujeme. A opět tu je i svislá poloha.“ Úzký sed se ale zařezává dítěti mezi nohy. Poloha zády k vám navíc „zajistí“ nezdravé prohnutí.
Šátek ano, ale po kurzu Se šátky i kurzy o šátkování se posledních pár let doslova roztrhl pytel. Jestli chcete šátkovat, rozhodně se to neučte přes návody na YouTube. Najděte si dobrý kurz, zaštítěný známým jménem.
Zjistěte dopředu, jaké má „učitel“ zkušenosti, anebo se zeptejte fyzioterapeuta, který pracuje s miminky. Ten může mít dobré informace o tom, kdo to skutečně umí se šátky.
„I se šátky se dá nadělat spousta chyb pro další psychomotorický vývoj miminka,“ upozorňuje Lucie Hladká.
„Nevhodné je nadměrné využívání šátku. Některé maminky v něm nosí miminko téměř nepřetržitě a šátkované děti pak mívají ve čtyřech měsících problém zvedat nožičky. Neměly to totiž jak natrénovat.“
Pokud je takto staré dítě v poloze na zádech, posiluje prakticky neustále. Nohy vzhůru má až 90 % času. V šátku tohle jednoduše nejde. V nošení ale existuje jedna výjimka. Máte miminko, které první týdny svého života nonstop pláče a poleví to, jen když je u vás na hrudi? Tady i fyzioterapeut přivře oči.
Abyste se totiž vy, potomek či oba nezbláznili, je šátek a nošení pravděpodobně jediné řešení. Saturujete tak základní potřebu miminka – být v blízkosti matky. I tady ale platí: Pokoušejte se postupně dítě po chvilkách odkládat, aby se mohlo zdravě hýbat.
Je potřeba mít doma kočárek, i když šátkujete? I když jste nadšená z nošení, nezavrhujte kočárek. Děti v něm v poloze na zádech zvedají nohy, hrají si a hýbou se = posilují a rozvíjejí se. To nošením nepodpoříte. Každá máma si navíc ráda odpočine – pokud miminko usne třeba v šátku, přemístěte ho do kočárku, bude to na chvíli příjemné vám oběma.
Nenoste miminko na jedné ruce, střídejte je. Po třetím měsíci věku v poloze klubíčka dítě jen odpočívá – už by ale mělo „posilovat“, zařazujte ji proto čím dál méně. Jakmile dítě vyroste natolik, že jeho hlavička při nošení v poloze na tygříka přesahuje přes vaši pažní kost a miminko visí přes vaši ruku, už byste je tak neměla nosit.