[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Máte rádi české tradice, dodržujete je? Vždyť právě půvabné obyčeje našich předků mohou děti propojovat s historií naší země, s našimi kořeny, s českou krajinou, ale třeba i s širší rodinou a sousedy. I přestože na tříkrálovou koledu chodí už jen málokdo, můžeme si s dětmi tuto tradici připomenout jednoduchými říkankami.
Martina Machová
Mudrci tajemný – Kašpare králi,
jaképak sny se ti dnes v noci zdály?
Jaké byly tvoje sny?
Zlé, či dobré – prozraď mi!
O zlém králi zdálo se mi,
který souží naši zemi.
O zlém králi Herodesi,
který malé děti děsí.
Pojďme utéct do dáli,
abychom se schovali!
K plus M plus Bé,
o copak tu jde?
O tři jména králů dávných,
o křídová písmena.
O tři jména mužů slavných,
kteří přišli za Ježíškem do městečka Betléma
Tři králové jdou
– městem, pouští, tmou.
Radostně si pobrukují,
na píšťalky pohvizdují píseň veselou.
Hou, píseň veselou!
„Za hvězdou jsme putovali,
zlato i koření dali
Ježíšku malému,
co spinkal v Betlému,
trála-líla-lou, trála-líla-lou.“
Tři mudrci jdou,
Vesele si vyprávějí,
jeden s druhým hned se smějí.
Nad tou novinou,
hou, nad tou novinou.
Ale pozor, podle středověké tříkrálové tradice se ve střední Evropě psávala na dveře stavení písmena „C+M+B“, a nikoliv „K+M+B“! Tři písmena psaná posvěcenou křídou, jimiž se začátkem roku žehnalo domům, totiž znamenala: „Christus mansionem benedicat.“ Tedy: „Kristus požehnej tomuto domu.“
Jenže v Čechách si lidé vše z nějakého důvodu uvykli psát po svém a české „K+M+B“ začali spojovat se jmény tří novozákonních mudrců. A to i přes to, že jména Kašpar, Melichar a Baltazar v Novém zákoně nenajdeme! Jména biblických mudrců byla vymyšlena mnohem později. Mezi jednotlivými písmeny dříve dokonce chyběly obvyklé plusy! Písmena tehdy spojovaly kříže.