[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pro Susan Ash (25) nebyla migréna ničím výjimečným. Zkušenost s ní měla už od jedenácti let, kdy trpěla takzvanou oční migrénou, známou také jako aura migréna. Nepřikládala jí tak žádný velký význam ani po porodu dcery Julie. To ovšem ještě netušila, jaké dvě další diagnózy si bude muset vyslechnout.
Po dvou týdnech od porodu začala vidět blikotající světýlka. Tento stav ale trval vždy jen na chvíli, a i když se po něm Susan pokaždé rozostřilo periferní vidění, nevěnovala tomu pozornost. Hlava ji nebolela, a tak si myslela, že jde jen o únavu očí.
Po sedmi týdnech se vrátila do práce, délka a frekvence očních problémů se ale začala zvyšovat. Její lékař jí doporučil neurologické vyšetření, Susan jej ale pořád odkládala. Jednoho dne se zúčastnila rodinné akce, dobře se bavila, když se najednou její zrak začal výrazně rozostřovat. Přestala se hýbat a probudila se až v sanitce se zavedenou infuzí.
„Cítila jsem se, jako by mě srazil náklaďák. Bolelo mě celé tělo, bylo mi nevolno od žaludku a vůbec nic jsem si nepamatovala,“ popsala svůj stav maminka.
Po příjezdu do nemocnice podstoupila CT vyšetření, které odhalilo příčinu jejích potíží. V mozku jí rostl nádor, přidružila se i epilepsie. Aniž o tom věděla, podle lékařů zažívala až 30 parciálních záchvatů denně. Šlo o lokální záchvaty bez poruchy vědomí, proto o nich neměla ani tušení.
Po zjištění diagnózy se Susan zhroutila. „Byla jsem paralyzovaná strachem. Bylo mi čtyřiadvacet a smrt byla přece tak daleko! Jen jsem hystericky plakala, držela svou tříměsíční dceru v náručí a modlila se, aby nemusela vyrůstat bez mámy,“ svěřila se pro server NeedToKnow.
Podstoupila několik magnetických rezonancí, kde lékaři sledovali růst nádoru. Nakonec dospěli k názoru, že tumor roste naštěstí pomalu. Susan mezitím užívala léky proti záchvatům a čekala na ortel: Operovat, nebo ne? Jeden z lékařů byl kvůli možné ztrátě zraku v pravém oku proti, ostatní i pacientka však byli pro odstranění nádoru. „I když existuje riziko, že ztratím zrak v pravém oku, je to jen malá daň, kterou musím zaplatit, abych zůstala naživu,“ je přesvědčená Susan.
Nyní, po osmi měsících od zjištění diagnózy, čeká na termín operace. Dala si za úkol být nejen co nejvíc pozitivní a užívat si společné chvíle s rodinou, ale také se spojit s lidmi, kteří procházejí podobnými zdravotními problémy a zvýšit povědomí o raných příznacích její nemoci.
„Diagnóza nádoru na mozku tři měsíce po porodu je docela specifická, přesto se spojuji s lidmi, které trápí podobná diagnóza a sdílím, jak se cítím. Strach, úzkost, smutek, hněv, žal, vděčnost, pozitivní pohled na věc, štěstí v malých okamžicích, hrdost – toto všechno jsou mé pocity. Ať už někdo tíhne k mým videím na Instagramu buď kvůli mateřství, nebo zdraví, mým cílem je to, aby se lidé necítili sami,“ nechala se slyšet odvážná maminka.