[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
To nejdůležitější, co by nemělo chybět v žádné situaci, je důvěra. Aby byl školní rok pohodový, potřebujete, aby s vámi dítě sdílelo nejen úspěchy a radosti, ale také nepříjemnosti. Tomu ovšem nepomůžete jenom větou: „Můžeš za mnou kdykoliv přijít a cokoliv mi říct“. Pokud má vaše dítě zkušenost, že mu nedokážete naslouchat a místo pochopení se dočká výčitek, spousto věcí si nechá pro sebe. Tento školní rok zkuste začít jinak. Udělejte si čas na povídání třeba při procházce, delší jízdě autem nebo v cukrárně.
„Cílem je dát dítěti najevo, že jste tu pro něj a po celý školní rok budete. Začněte třeba otázkami typu: „Na co se těšíš?“, pokračujte klidně „Čeho se obáváš?“. Nechejte dítě si odpověď rozmyslet, neskákejte mu do řeči, a ani to nedoříkávejte za něj. Zkuste také nehodnotit, co říká, a ani vysvětlovat, že nemá pravdu. Vše, co vám říká, je jeho úhel pohledu, jeho pocity, jeho názory. Může být nesmírně zajímavé se dozvědět, co se dítěti honí hlavou. A hlavně – ukázat mu, že za vámi může kdykoliv s čímkoliv přijít,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková, která vytvořila unikátní teorii osobnosti nazvanou Teorie typů.
Abyste dítě dokázali opravdu pochopit, pomůže vám rozumět jeho osobnosti (Teorie typů), který vymezuje 4 základní – „hloubavé“ NT, „pravidelné“ SJ, „akční“ SP a „idealistické“ NF. Více o jejich potřebách se můžete dočíst v knize Milovat nestačí. Nebo se podívejte na náš podcast níže. A pokud máte zájem zjistit o této typologie více, můžete absolvovat online kurz.
U těchto dětí především počítejte s tím, že bude trvat, než se zajedou a budou si pamatovat, co je do školy potřeba. Navíc některé děti mohou být unavené z přemíry sociálních kontaktů. Pošťuchování ve frontě na oběd pak může snadno vyústit v potyčku, jejíž příčinou není agresivita, ale překročení intimní sociální zóny. O hluku a socializačních aktivitách v odpolední družině ani nemluvě.
„U prvňáčků určitě zvažte, kolik kroužků bude mít – zejména těch, které vyžadují další sociální interakce. A hlavně – jestli bude mít v týdnu dost času na volnou hru, nestrukturovaný čas, kdy může jen tak lelkovat nebo se zabavit, čím samo chce,“ doporučuje psycholožka.
Jak předejít rannímu stresu, když se jedno dítě vzteká kvůli maličkostem a druhé je ve všem extrémně pomalé, takže je pro vás ranní výprava do školky noční můrou? Možná máte i vy doma děti různých osobností a hodilo by se vám vědět, jaké to jsou. Pak byste mohli zvolit způsob komunikace, který bude dítě motivovat a ne provokovat k zásekům.
„Obecně vzato určitě zvažte, jestli dítě nevzdoruje proto, že po něm pořád něco chcete a ono nemá dost možností o sobě rozhodovat. Může to být například výběr toho, co si na sebe obleče (a vy to s ním připravíte večer předem), v jakém pořadí bude dělat ranní rutinu apod. Naopak s „pomalým“ dítětem se obrňte trpělivostí, protože bohužel nic jiného nepomůže. Vaše dítě není líné, ani vám to nedělá schválně – jen je typ osobnosti, který tráví hodně času ve svých představách, a přepínat se do reálného světa mu trvá o něco déle,“ objasňuje Šárka Miková.
Zasněnému dítěti zkuste laskavě připomínat, co je další krok, který má udělat, aniž byste mu vyčítali, kolikrát jste mu to říkali a že přece je to každý den stejné. Neváhejte mu taky například s oblékáním trochu pomoci, třeba když ho najdete na posteli s jednou ponožkou zírajíc na stěnu před sebou.
„Lakonickým sdělením „Ponožky!“ riskujete, že si tu jednu sundá, místo aby si druhou obléklo. A potřebuje-li dítě dělat ranní rutinu v opravdu pomalém tempu, vstaňte o něco dříve, abyste na to měli víc času,“ radí psycholožka.
Starší děti si ranní rutinu mnohdy organizují samy. Přesto by bylo fajn si připomenout, jaká pravidla jste měli domluvená v minulém školním roce – za co bylo dítě zodpovědné a s čím jste mu pomáhali. Zároveň ale zvažte, jestli už není dítě starší a nemohlo by mít samostatnosti a zodpovědnosti víc. Třeba si samo připravovat svačinu.
„Přestože starší děti mohou být samostatnější, neznamená to, že musí samy zvládat domácí přípravu. Některé z nich sice vyžadují samostatnost a klid, zavřou se v pokojíčku a přinesou vám domácí úkol ukázat hotový nebo se přijdou nechat vyzkoušet. Jenže mnoho dětí udělá domácí přípravu za třetinu času, když je na blízku dospělý, který projevuje zájem, pomůže se zadáním úkolu nebo dává zpětnou vazbu po jednotlivých krocích,“ podotýká psycholožka.
Co byste mohli vy coby rodiče zkusit udělat v tomto školním roce jinak? Třeba si víc hlídat, za co děti oceňujete. „Vyzdvihujte vložené úsilí, překážky, které dítě muselo překonat, ne jedničky. Modelujte přístup, že chyba je kamarád, protože se díky ní mohu zlepšit. Jak na to? Sami o svých chybách a neúspěších před dětmi mluvte – co se vám nepodařilo a proč, ale že vám to nevadí, že se z chyby poučíte nebo budete hledat jinou cestu, abyste to příště zvládli lépe,“ uzavírá Šárka Miková.