[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Rodičovské hádky mající určitou „kulturu“ nemusí být pro děti v konečných důsledcích vždy jednoznačně negativním zážitkem. To, že si lidé občas nerozumí, a třeba se i pohádají, je běžné a přirozené, tedy v případě, že se sporem naloží v mezích vzájemné úcty a respektu a vynechají verbální i fyzickou agresi, křik, pláč a urážky. Nikdo není dokonalý…
Jsou-li svědky rodičovské hádky děti, měly by v každém případě dle odborníků být i svědky usmíření. Takové zkušenosti jsou pro ně větším vkladem do života, než teoretické přednášky o tom, jak se k sobě mají slušní lidé chovat.
A jaká témata by měla být před dětskýma ušima i během kultivovaných hádek tabu?
„Odborníci se shodují, že jisté okruhy konfliktů by si rodiče měli pečlivě hlídat a nechávat si je jen pro situace mezi čtyřma očima a ušima. Patří sem potíže se sexualitou včetně zpracovávání případné nevěry, problémy s příbuznými (nenáviděná tchýně může pro dítě být milující babičkou) a zásadní potíže finanční apod.“ tvrdí poradkyně pro oblast rodičovství, výchovy a mezilidských vztahů a známá publicistka Eva Lábusová.
Vždy jde tedy o témata, z nichž mohou děti vnímat ohrožení základních životních a osobních jistot. A to jak naprosto vědomě, tak například v případě problémů v sexuální oblasti z důvodu, že emocemi extrémně nabité hádce vůbec nerozumí. Cítí však její závažnost a bolestnou a zraňující hloubku.
Dle mnoha odborníků na lidskou duši jednoznačně platí, že čím jsou děti menší, tím více jsou ohledně hádek zranitelnější, a to i přestože jednání dospělých zatím nemohou chápat. Eva Lábusová tvrdí: „Ač se to nezdá, nejohroženější jsou miminka a batolata, která zdánlivě ještě nevnímají.“. Malé děti nemusí vnímat obsah slov, ale samozřejmě vnímají atmosféru, tón hlasu i další případné aktivity, které hádku provází. Takoví kojenci se pak nepochybně musejí vyrovnávat se zvýšeným stresem se všemi negativními dopady na organismus, který vysoká hladina stresu – stresových hormonů i dalších látek, které se při velkém nervovém vypětí v organismu tvoří, přináší.
„Je trvalou ztrátou, pokud dítě musí svého potenciálu využívat pro přežívání stresu, namísto k rozvoji svých schopností. Laskaví, emočně kompetentní dospělí zásadním způsobem přispívají k tomu, aby se mozek, chování a prožívání dětí mohly vyvíjet optimálním způsobem.“ uvádí poradkyně a publicistka. Ostatně existuje již řada výzkumů zabývající se vysokou mírou stresu během těhotenství a jeho negativním dopadem na plod – už zde je patrný zhoubný vliv!
Je velice naivní si myslet, že pokud dítě, ať je jakkoliv staré, hádce nerozumí a nevnímá ji. Každá hádka v rodině je stresem pro všechny její členy (dokonce včetně domácích mazlíčků!). Větší děti se v takové situaci buď „neprodyšně“ uzavřou, nebo naopak jejich stres a negativní pocity vyvřou v podobě pláče a agresivity napovrch – a to nejen bezprostředně v dané situaci, ale klidně i s odstupem času!