[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
A jaký jste měla porod? Určitě ho máte ještě čerstvě v hlavě… Měli jsme plánovaný císařský řez, protože Matýsek se až do termínu neotočil hlavičkou dolů, šel by koncem pánevním. Takže bohudík (nebo bohužel) vůbec nevím, co jsou kontrakce nebo poslíčky. Říká se tomu tuším střední škola bez maturity. Ale bylo to fajn, jestli si někdy lajsnu ještě nějaké dítě, určitě chci zase rodit U Apolináře. S péčí v porodnici jste tedy byla spokojená... Naprosto. Všichni byli hrozně milí a přívětiví. Jak jste zvládala poporodní adaptaci po císaři? Víme, jak to je s bolavou jizvou… přesto člověk musí fungovat… První dny byly popravdě řečeno krušné, měla jsem problém postarat se sama o sebe, natož o miminko. Ale jakmile začal Mates plakat, vyskočila jsem z postele, jizva nejizva. A teď už se poporodní zranění neozývají? Asi trochu ano, ale já je moc neposlouchám. Nemám na to absolutně čas. Povězte mi, co si myslíte o domácích porodech. Šla byste do toho někdy dobrovolně? Nešla. Rodit doma je podle mě určitě pohodlné pro maminku, ale nebezpečné pro dítě. Nikdy nevíte, co se může přihodit… Prozradíte, jestli přítel pomáhá s péčí o miminko? Překvapilo mě, jak moc se zapojuje. Myslela jsem si, že bude skvělý rodič, ale on je opravdu táta na plný úvazek. Když může, je se mnou doma a pomáhá, dělá od začátku úplně všechno, vůbec se toho nebál. Koupe, přebaluje i krmí. Kojení bohužel nějak nešlo, takže se zapojuje i v tomhle. Je mi vážně velkou oporou.
Celý rozhovor s Nikol Štíbrovou si můžete přečíst v prosincové Mamince.