[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když jsme s Kristýnou Leichtovou dělali v létě rozhovor, prozradila nám, že se porodu nebojí a že se na něj těší. Teď, po osmi měsících, se se svým porodním zážitkem svěřila na webu porodjekrasny.cz a jak píše, má na ten den krásnou, hřejivou vzpomínku. I když možná probíhal jinak, než si plánovala. Ale čí ne, že?
Přestože je Kristýna typ ženy, která důvěřuje přírodě a věří svému tělu, rozhodla se rodit v porodnici. Na doporučení kamarádky si vybrala tu v Rakovníku. "Všude jsme se byli podívat, hodně jsme to s Vojtou diskutovali. A nejklidněji jsme se cítili v Rakovníku, byť je ta nemocnice architektonicky strašidelná a bez neonatologického oddělení, lidsky byla nejlepší," zdůvodňuje svoji volbu.
"Když jsem otěhotněla, byla jsem moc šťastná a přijala to s naprostým klidem," píše Kristýna. Na porod se připravovala hodně dopředu. A dá se říct, že i velice pečlivě: Sbírala informace, četla porodní příběhy (dobré i zlé) a cvičila jógu. Nejdůležitější podle ní bylo napojit se na miminko. A možná právě proto kývla na nabídku Petry s Katkou z porodjekrasny.cz navštívit jejich kurzy hypnoporodu. "Okamžitě jsem souhlasila a začala studovat, co to vlastně je ten hypnoporod, abych tam přišla náležitě našprtaná. Nejkrásnější bylo, že do toho všeho šel Vojta se mnou. Není to samozřejmost a já jsem za to moc vděčná," svěřila se sympatická herečka.
Díky kurzu, který Kristýna s Vojtou navštívili na konci 34. týdne, si prý hlavně uvědomila tu obrovskou sílu celého porodního procesu: "Je to prostě hlavně o té hlavě. A ta se mi po kurzu naplnila obrovským sebevědomím, zodpovědností, respektem a pozitivní energií," říká. A co se jí dál v předporodní přípravě vyplatilo? "Zkoušela jsem dýchat, jak nás učili, a cvičila jsem s Aniballem. To moc doporučuji, připravila jsem totiž svoji hlavu a tělo na to, co se vlastně bude dít a jaký to je asi pocit," vypráví.
Kristýny porod se rozběhl až jedenáct dní po termínu, poslední den 41. týdne těhotenství. "Ten den jsem byli na poslední kontrole. Děloha byla naprosto klidná, nález nulový, miminko mělo úplně pravidelný, klidný tep. Odjížděli jsme smutní, nervozní, že se furt nic neděje..." vzpomíná maminka dnes už osmiměsíční Dorotky.
Místo domů do Plzně však odjeli na chalupu: "Najednou jsem ucítila potřebu být sama, v lese, v přírodě," vysvětluje. Celý den mluvila na dceru: "Pojď už ven, neboj se, moc se na tebe těšíme, jsme připravení, přece nikdo nechceme, aby nám do toho zasáhla medicína," říkala. V sobotu byl také klid, a tak Kristýna s Vojtou výletovali, jedli zmrzlinu a máčeli si nohy v rybníku. Večer si pustili film a Kristýna se smála tak, že jí praskla voda: "Najednou cítím, jako bych se počůrala!" Začala se nervózně těšit. V porodnici jim však řekli, že stačí, když přijedou následující den ráno. "Ráno už jsme oba říkali, že tohle laškování už není možný, a rozhodli se opět zkusit metodu – jak jsme tě dostali dovnitř, dostaneme tě ven," směje se.
Placentu jsme pohřbili na zahradě pod mladou hrušeň. Byl to pro mě jeden z nejemotivnějších momentů...
Do Rakovníka přijeli v neděli chvilku před třetí. Seznámila se s porodní asistentkou Dominikou, která se ptala na porodní plán, v jaké poloze si Kristýna přeje rodit? Asi nejvíc ji zaskočilo její jediné přání: klystýr. "Dominika koukala trochu vyděšeně: Klystýr, když jsou vlny v takhle rychlé frekvenci, ale vyhověla mi," píše Kristýna. A pak to byla opravdu rychlost. "Porodní pokoj měl krásnej bazének a já si vzala krásný bolerko, jedna z mých představ totiž byla, že odrodím v klidu a pohodě do vody a budu u toho fakt krásná. No, takže do sprchy jsem se svlékla a pak už sem si nestačila ani obout ty malý žabky. Rodila jsem nahá, bosá a na záchodě!"
Vlastně na záchodě tak úplně ne. Porodní asistentka Kristýně nabídla alternativu – takovou šikovnou židličku s dírou, díky které bude mít Dorotka důstojnější přistání. A pak už dýchat, netlačit... "A najednou lup! A je venku! Je skoro úplně čistá a trochu pláče, tak ji honem pusinkuju a objímám a ona se uklidňuje. Já jsem tak unavená a šťastná," svěřuje se maminka Dorotky. "Oči mám dokořán a lapám po dechu: Tahle velká holčička se do mě někam vešla?" blesklo mi hlavou.
"Tři kila osmdesát, padesát cenťáků, Apgar 10,10,10," hlásil Kristýně hrdě Vojta a pak jí nahou Dorotku položili na břicho. "Doplazila se k bradavce, čapla ji a dvě hodiny nepustila. Doktor mě mezitím zašil a už mi podává ruku, že gratuluje, ostatní taky a pak už jsme sami," popisuje. Šití ji trochu bolelo, ale poporodní poranění se zahojilo po týdnu – i díky řapíku. Placentu si schovali: "Když jsme se opět vrátili na západ, pohřbili jsme ji na naší zahradě pod mladou hrušeň. Byl to pro mě jeden z nejemotivnějších momentů. Dlouho jsem si ji prohlížela a děkovala jí, že se o Dorotku deset měsíců starala," uzavírá šťastná Kristýna.
Celý Kristýny porodní příběh si můžete přečíst TADY