Maminka.czLáska a vztahy

Obejmi mě, prosím! Proč je objímání v dětství tak důležité?

Jana Potužníková 1.  8.  2020
Jediné objetí zažene slzy, smutek, vztek i pocity bezmoci. Jediné objetí vykouzlí úsměv na tváři, dodá energii i nakopne imunitní systém. Proč má objímání takovou sílu a proč je zásadní především (ale nejen) po celé dětství?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Kdybych měla říct, co pro mě objímání znamená, řekla bych, že je to taková hodně intenzivní a „všeříkající“ forma nonverbální komunikace. Je to prostředek ke sdílení emocí, vyjádření lásky, podpory, pochopení. Je to silné a velmi opravdové gesto, které nenabízím na potkání a už vůbec ho neumím od každého přijmout.

Zaprvé – když jsem vyrůstala, ani zdaleka se ani v nejužší rodině neprojevovaly emoce tolik, jako je to běžné nyní. Bohužel. A zadruhé – jsem introvert a lidé jako já ani v době „předkovidové“ nejásali z možnosti nechat se na přivítanou nebo na rozloučenou olíbat na obě tváře a pořádně se nechat přitisknout!

„Pro introverta je objetí jeden z vrcholných projevů důvěry, pouštím si druhého blízko k sobě, k tělu, k nitru, otevírám mu náruč, jsem tady pro něho. Nabízím energii. Když se nechám obejmout, ukazuji svou zranitelnost, jako bych říkala: Dolej mi energii, pochovej mě, utěš mě, projev mi svou blízkost tím, že na chvíli splyneme v jeden celek,“ potvrzuje koučka a mentorka emoční inteligence Jitka Ševčíková a rovnou tím definuje první „vlastnost“ objímání: Každý z nás jej umí přijímat jinak.

Obvykle na základě typu výchovy (kontaktní vs. autoritativní) a také podle svého typu osobnosti. A pak jsou tu okolnosti jako náboženství, tradice nebo zvyklosti země, v níž žijeme. „Dokonce i u nás v Česku se to liší regionálně. Haná a Olomoucko je objímací kraj, zatímco v Ostravě si mě budou držet pěkně od těla i velmi blízcí kolegové,“ dodává podrobnosti koučka.

Matky jsou přísnější k dcerám, syny omlouvají. Proč? Pozor na stereotypy

Díky svému dítěti…

Mně osobně vlastně až narození dcery přineslo objímání do života ve velkém objemu i v širokém spektru momentů. Držet ji poprvé v náručí bylo jako dostat pořádnou dávku štěstí a nepopsatelnou dávku úplně nového typu blízkosti, která přitom tehdy byla (aniž bych to tušila) jen v samotném začátku. Protože umí s každým dalším objetím růst a sílit – ať už dneska dceru objímám, abych zahnala její smutky, nebo mi skočí do náruče, protože má tak nezměrnou radost, že sdílet ji slovy nestačí. A už pro ten neopakovatelný pocit, který se mnohdy blíží momentu „splynutí“ zpátky do stavu 2v1, miluju objímání pořád víc a víc.

Moc krásně to podle mě řekla třeba americká zakladatelka rodinné psychoterapie Virginia Satir, když pronesla: „Potřebujeme čtyři objetí denně, abychom přežili. Potřebujeme osm objetí denně, abychom vydrželi. A dvanáct objetí denně potřebujeme, abychom rostli…“ A věřte, že zvlášť v případě četnosti objímání dětí ani těch dvanáct kousků není dost. A dokud nám to dovolí, měli bychom jim svou náruč nabízet, co to jde. Z jakých důvodů?

Bonding: První spojení, které má zásadní vliv na kojení a vývoj

Hormonální jízda

Už dávno bylo prokázáno, že objímání má pozitivní vliv na naše zdraví. První přitulení v podobě poporodního bondingu startuje imunitu, a zdaleka to není jen proto, že dojde k přenosu hodných maminčiných bakterií na tělo miminka. Poporodní mazlení startuje sílu vztahu máma a dítě, produkci mateřského mléka a každé další obejmutí, přitulení, splynutí… všechny tyto aspekty jen násobí a podporuje.

Nemluvě o tom, co dokáže jedno mámino objetí udělat pro psychický stav dítěte. Provází jej totiž velká hormonální jízda, v níž hlavní roli hrají oxytocin, serotonin, endorfin a dopamin. „Oxytocin je hormon vzájemnosti, vytváří se jím a posiluje vzájemná vazba,“ popisuje Jitka Ševčíková.

Jak s dětmi pěstovat hezký vztah? Chce to čas, zájem a lásku. Co ještě?

„Serotonin přenáší vzruchy a v mozku vyvolává pocity klidu a štěstí. Endorfin je zdroj energie a dobré nálady a do krve se vyplavuje nejrychleji, pokud se prudce zvýší hladina krevního cukru, což je důvod zajídání stresu tabulkou čokolády u mnoha dospělých. Přitom by stačilo nechat se obejmout a navíc dostat sladký polibek,“ vysvětluje s troškou nadsázky koučka a mentorka emoční inteligence.

„No a na konec je tu dopamin. Ten stimuluje pocit štěstí a atraktivity, koluje v těle, i když se například na něco těšíme nebo máme radost. A pozor, zároveň se při objímání snižuje hladina kortizolu, tedy stresového hormonu!“ Proto tedy jedna otevřená mámina náruč vydá za všechna utěšování na světě. Sníží se tepová frekvence, zklidní se dýchání a ten nenahraditelný pocit bezpečí, kterým dítě ovinete jako pomyslnou zavinovačkou, prostě nic na světě nenahradí.

Základ na celý život

Objímání je také něco jako stimulující podnět. U miminek pomáhá vyvíjet například hmat, ale i další smysly. Podporuje vznik neuronových spojení v mozku a spousta studií také prokázala, že děti, které vyrůstají bez objímání, jsou více nejisté, méně sebevědomé, jako by stále čekaly na „bezpodmínečné přijetí“ a nebyly uvnitř v určitém směru zralé a nasycené.

„Zakladatel transakční psychologie Eric Berne dokonce tvrdí, že potřeba podnětů je pro zachování lidského organismu stejně důležitá jako potrava. Pokud nemá retikulární aktivační systém mozkového kmene dostatek podnětů, začne se u člověka projevovat apatie, následně nedostatečná výživa nervových buněk a jejich degenerativní změny, v krajním případě může nastat i smrt. Tak jako když přijdete o podněty, o určitou drogu. Když tedy nemáte dotýkání v dětství, jste odříznuti od zdroje. A jako dítě si nemůžete nedostatek této drogy kompenzovat jinak,“ říká na rovinu Jitka Ševčíková.

Pozor, nehaptické miminko!

Víte, co to znamená být haptický? To, že jste kontaktní. Ale pravda je, že tohle je vysoce individuální záležitost. „Rodí se i nehaptická miminka, která nemají ráda hlazení a chování, nejraději se rozvalují v peřince a při narušování svého osobního prostoru dávají najevo nelibost. Pláčou,“ říká Jitka Ševčíková. A samozřejmě, míra, s jakou ochotně děti objímání přijímají, se také mění s věkem. V pubertě si škrtneme fakt jen vzácně! Tak si to pojďme pokud možno užít dosytosti právě teď!

Objímací deficity

Pravda je, že si pak takové netulené, nemazlené, neobjímané děti mnohdy nesou s sebou do života často i vztahové trable. Neumějí například v budoucnu přijímat „lásku se vším všudy“, bojí se věřit vztahům, nebo se naopak stávají emočně závislými na prvním člověku, který je doopravdy v životě obejme. Dá se s tím vším pracovat v rámci terapií. Jenže do těch se mnoha lidem nechce a raději volí tzv. kompenzační strategii.

„V dospělosti nedostatek fyzického kontaktu můžete nahradit skutečně jinou kompenzační strategií, například dopamin se vám vytvoří, i když dostanete lajk k fotce na Instagramu,“ upřesňuje koučka. Ale dohánět nějaké objímací deficity tím, že se upnu k obdivu virtuálního světa, to je prostě hodně slabá náplast na objímáním nedosycenou duši…

Jako lék na takový nedostatek pak nefunguje obvykle ani snaha dohnat to s těmi, kteří objímat měli, ale neobjímali. Když jsem byla malá, neobjímalo se u nás příliš často, to už jsem říkala. V dospělosti s mámou jsem se to pak dlouho učila, protože udělat ten krok, když ho měla kdysi přece udělat ona, je trochu silné kafe, ve kterém se míchají výčitky, emoční bolístky a taky strach, co bude, až se to stane. No, a ono se nestane třeba vůbec nic.

Dohnat to o desítky let později prostě moc nefunguje. Je to demonstrace snahy o přiblížení se, ale není to „to ono“. „Ani u nás se neobjímalo. Ale co by mělo být důvodem toho, zkusit to s rodiči najednou v dospělosti dohánět? Jak jsme to měli nastavené jako rodina, respektuji. Se svými dětmi mám mnohem kontaktnější blízkost a s manželem jsme už 35 let a stále často usínáme v objetí,“ demonstruje také Jitka Ševčíková, že dohánět netřeba.

Prostě je vhodné si pak najít vlastní, zdravou cestu k objímání. I když už jste máma, velká, dospělá a vaše obejmutí představuje zásadní věc pro vaše dítě. Ale i fakt, že jej můžete obejmout, nebo okamžik, kdy ono aktivně obejme vás, má právě pro vás obrovskou sílu!

Článek vyšel v časopise Maminka. Aktuální srpnové číslo můžete koupit přes ikiosek.cz/maminka, tam si můžete objednat i předplatné s dárkem.

 
Témata: Láska a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Rodina a vztahy, Instagram, Rodina a vy, Dětství, Drogy, potkan, Demonstrace, polibek, DŮL, Celek, Ostrava, Haná, Imunitní systém, Česká republika, Virtuální svět, Koučka, Objetí, Dopamin, Olomoucko, Eric, TAK, Deficit