[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Porod tam může být moc hezký, oddělení šestinedělí takové ale zdaleka není. Možná je to logické – především menší porodnice už umějí zaujmout na „proklientský přístup“ a maminky k porodu lákat. Na oddělení šestinedělí ale „spadnete“ automaticky.
Některé ženy to dokonce vede k volbě ambulantního porodu, kdy se „prokletému“ oddělení šestinedělí raději vyhnou.
„Po porodu se o ženu a miminko starají dva týmy zdravotníků, o ženu gynekologický a o miminko tým pediatrů a neonatologických sester,“ shrnuje Andrea Bučková, která sama pracovala jako vrchní sestra a pokoušela se o změny, ale často narazila. „A už tady vidím zásadní problém. Dokud byly maminka a miminko ,jedno tělo‘, staral se o ně jen jeden lékař či porodní asistentka. Teď tu jsou dva týmy, které spolu bohužel příliš nekomunikují, a to myslím hlavně ohledně potřeb a různých strachů a přání novopečených maminek. Zdravotníci se perfektně postarají o svou oblast práce, to znamená gynekologickou. A sestřičky o ženu a dětské sestřičky o miminko.
Bohužel nám zde velmi často utíká ta souvislost.“ Z toho může vzniknout spousta dezinformací, omylů a nepříjemností. Často ani zdravotnické týmy nesídlí v jednom patře nemocnice. Vizity probíhají každá zvlášť. „Sestra, která se stará o ženu, toho neví příliš mnoho o miminku, což je ale třeba v případě kojení nezbytné. Stejně tak na druhé straně – personál, který má v péči miminko, nemá příliš informací o ženě, myslím hlavně těch osobních a psychických, které jsou povětšinou zásadní pro adaptaci na novou roli maminky,“ uvádí Andrea Bučková.
O vás a miminko se najednou stará moc lidí. A utíkají souvislosti.
V prvních hodinách a dnech, které máte trávit ideálně s miminkem v kontaktu kůže na kůži, kojením na požádání a spánkem, když to zrovna jde, vás možná realita porodnice zaskočí. „Režim dne vypadá běžně tak, že v pět ráno přijde sestřička, vzbudí maminku a žádá ji, aby si změřila teplotu. Často rozsvítí velké světlo v pokoji, nebere ohled na to, jestli má maminka za sebou náročnou noc a třeba před půlhodinou teprve usnula,“ říká Andrea Bučková.
„Navíc po fyziologickém porodu se ani nepředpokládá, že maminka bude mít horečku… I měření teploty se dá udělat tiše a za šera, tak, že to maminku ani miminko nevyruší.“
A představme si situaci na pokoji dál. Za hodinu přijde uklízečka vytřít podlahu, za další půlhodinu sanitářka utřít stolek, za pár minut přinese někdo čaj nebo snídani. Pak vám přiběhne sestřička oznámit, že je tu za chvíli lékař na vizitu a že se máte připravit (tedy ležet svlečená na posteli, aby bylo vidět na vložce, jak odcházejí očistky). V tom všem se třeba za dalších dvacet minut dozvíte, že teď vizita nebude, protože se právě rodí nové miminko.
„Dále se objeví novorozenecká sestra, která po mamince chce svléknout miminko, aby se pak lékařská vizita nezdržovala,“ dodává Andrea Bučková. Sen o intimitě a sžívání se s miminkem se vytrácí v panujícím shonu, množství pokynů a obecně fungujících Murphyho zákonech: Když se hezky rozkojíte, přijde gynekologická vizita. Když miminko usne a vy běžíte do sprchy, zaklepe novorozenecký lékař.
Samozřejmě je utopická představa, že v místě, kde se naráz starají o dvacet novorozenců a jejich maminky, vám někdo zajistí individuální přístup. Spousta nemocnic ale na ženy a jejich potřeby nehledí ani ve zdánlivých maličkostech. Třeba v tom, že často vůbec nevíte, kdo vám právě vrazil do pokoje (a máte štěstí, pokud zaťukal a za naprosté tmy nerozsvítil zářivku).
„Zdravotníci mívají běžně vizitky, ale ty jsou malinké. Často by stačilo se představit a říct mamince například: Budu vám pomáhat s miminkem až do šesti hodin večer,“ popisuje Andrea Bučková. „Tím, že maminka neví, kdo přišel a proč, může dojít k nepříjemnostem – třeba poprosí, aby jí byla vyměněna podložka na posteli, a dozví se, že dotyčná osoba tu od toho není.“ Výsledkem je, že se pak zdráháte se na cokoli zeptat nebo upozornit. A zmatky přináší i nejednotnost informací. Dobře si vzpomínám, jak jsem během pár hodin dostala od dvou sestřiček nejdřív pokyn, že miminko rozhodně musí odříhnout po každém kojení, následovaný mávnutím ruky: „Když to nepůjde do deseti minut, klidně ho uložte.“
Stěžovat si na systém jako takový k ničemu nepovede. Ideální stav by podle Andrey Bučkové nastal ve chvíli, kdy by se mohla jedna osoba, s největší pravděpodobností porodní asistentka, starat o jednu ženu a její miminko. To zajišťují komunitní porodní asistentky u vás doma, pokud zvolíte ambulantní porod. Problémem ale je, že pouze málo porodních asistentek má uzavřenou smlouvu se zdravotními pojišťovnami a péči musíte hradit. Je vůbec něco, co můžete ovlivnit na chodu oddělení šestinedělí?
„Základ vidím v přípravě na porod a období po něm. Kde je totiž poptávka, může být i nabídka,“ shrnuje Andrea Bučková. „Zdravotníci jsou už zvyklí vycházet maminkám vstříc a komunikovat. Porodní asistentky už s maminkami řeší, co a jak pro sebe a miminko chtějí, a snaží se vyhovět. Navíc v poslední době porodnice investují do vybavení a rekonstrukce porodních sálů i oddělení šestinedělí a je tu čím dál příjemnější prostředí.“
Až budete vybírat „svou“ porodnici, zaměřte se i na to, jak tu funguje následná péče. Samozřejmostí by měl být rooming-in, tedy možnost být s miminkem v pokoji čtyřiadvacet hodin denně. U každého vyšetření, které provádějí dítěti, byste měla mít možnost být také – třeba u screeningu z patičky už je někde i možné provádět ho na pokoji, když dítě držíte v náručí. Musíte se ale ptát. „Nejlepší varianta pro co největší soukromí je samozřejmě nadstandardní pokoj,“ dodává Andrea Bučková.
„A osobně bych preferovala sociální zařízení na pokoji, ještě stále jsou někde společná na chodbách. Maminka ale potřebuje každé dvě hodiny do sprchy.“ První dny, kdy je miminko na světě, jsou pro vás oba jedněmi z nejdůležitějších pro to, abyste se společně sžily. Vyplatí se proto nezanedbat přípravu na ně.
Článek vyšel v časopise Maminka. Aktuální číslo nebo předplatné s dárkem můžete kupovat na www.ikiosek.cz/maminka