[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vsadím se, že to znáte. Přijde vaše máma nebo tchyně (případně sousedka, tetička nebo kamarádka), podívá se, jak JEŠTĚ přebalujete, a pak letmo utrousí poznámku ve stylu: „Vy máte ještě plenky? Není na to už velká/ý?“ Kašlete na ně a udělejte si to po svém!
Pokaždé, když se pustíte do hledání informací o tom, kdy je čas začít odkládat plenky a chodit na nočník, dočtete se, že k tomu máte dvě vhodná období. První nastává kolem 8.–9. měsíce, kdy miminko pochopitelně ještě nerozumí tomu, co má dělat a proč, ale podle pediatrů je to období, kdy se všechno učí ryze mechanicky.
Naučí se, že na určitý popud, který vyjde od vás, přijde vyprázdnění na nočník. Nikoho nechci odrazovat, nicméně znám jen jednu (látkující) maminku, která tohle zvládla tak, že už se její holčička k plenkám nevrátila, a když jsme se potkaly kolem jednoho roku na kurzech plavání, její malá chodila jen v plavečkách.
Předpokládám, že většina z nás to časem vzdá, protože domluvit se s nemluvícím dítětem je dřina. Snaha o rychlé naučení na nočník se brzy stane stresem pro mámu i dítě. A to je velký problém.
Pokud si miminko uloží do souvislosti s nočníkem špatné zkušenosti, může to vést nejen k hysterickým pláčům v okamžiku, kdy nočník vytáhnete, ale také k celkovým potížím s vylučováním. Doporučit se dá tedy spíše „zkuste a uvidíte“. Nehledě na to, že tu máte přece ještě druhé, mnohem vhodnější načasování. Jistota druhého období.
Další čas pro odplenkování nastává kolem druhého roku. Neuronová spojení dítěte jsou natolik zralá, že pochopí souvislosti mezi nočníkem, vylučováním a suchými kalhotami. Má to ale několik pravidel: PŮJDETE DO TOHO V KLIDU, S VĚDOMÍM, ŽE BUDETE POTŘEBOVAT ČAS, ŽE SI VÍC ZAUKLÍZÍTE PO „NEHODÁCH“, že budete po dobu X týdnů dítěti maximálně k ruce.
Chvíle, kdy se odstartuje odplenkování, pro vás začne, kdy vy sama usoudíte. Možná ve 20 měsících, možná těsně po druhých narozeninách. Vy znáte své dítě, vy víte, jestli už je to reálné. Podle čeho to poznáte?
SKVĚLÉ JE, POKUD UŽ VAŠE MALÉ VYDRŽÍ MÍT SUCHOU PLENKU DELŠÍ DOBU. Dvě až tři hodiny jsou ideální. Určitě si pak o to snadněji všimnete, že když se chystá vyprazdňování, přijdou určité signály: Dítě ztichne, poodejde, ustane v činnosti, jíž se věnovalo.
To jsou přesně ty signály, kterých je třeba si všímat. A pak jednat. Kalhoty dolů, plenku dolů, hurá na nočník.
POTÍŽ JE, ŽE NE KAŽDÉ DÍTĚ JE NADŠENÉ ZE SAMOTNÉHO NOČNÍKU. Základní rady říkají, že ho máte vybírat s ním, nechat ho nějakou dobu předtím stát na místě, kam pak budete dítě vodit na vyprazdňování (ideálně s kapkou soukromí, kterou hlavně u kakání ocení snad každé dítě).
Můžete mít i druhý nočník a na něj vysazovat panenku nebo oblíbeného plyšáka. Ale ani tak nemusíte sklidit nadšení. Ze své zkušenosti radím v takovém případě zkusit rovnou záchod. Vidí vás tam chodit, chápou, co tam děláte, budou chtít dělat totéž. Dcera sice s nočníkem potíže neměla, přijala ho, ale zkusila párkrát a vyžádala si právě chození na toaletu, k čemuž nám pak pomohly pomocné skládací schůdky s redukčním prkýnkem v jednom. Nočník vlastně není nutnost, spíš možnost.
POČÍTEJTE S NEHODAMI I POTÉ, CO ODPLENKUJETE, protože stačí zaujetí hrou, malý stres, změna prostředí, toho, kdo dítě hlídá, příchod sourozence, stačí i rýma nebo nachlazení a mokré kalhoty se k vám vrátí. Myslete na to, že až do pěti let je to prostě normální. Nenechte se nikým soudit, nesuďte ani vy sama a nepoučujte své dítě o tom, že je „ostuda“. Učí se.
Zvládnutí dne bez plenky má pak ještě další level: zvládnutí odpoledního spaní bez plenky. Možná to řešit nemusíte, protože vaše dítě přestane spát po obědě dřív, než opustí plenky. I to se stává.
Nepamatuju si, jak přesně dlouhou dobu jsem dceři nechala ještě plenky na odpolední spaní, ale do dvou a půl roku určitě. Spí totiž stále (a to i dnes, v bezmála čtyřech letech) dvě až tři hodiny každé odpoledne.
A potřeba jít na záchod ji zcela zásadně ze spaní neprobudí. Základní výbavou se pak stala nepropustná prostěradla, řešením jsou i chrániče matrace, které vám pomohou rychle postel převléknout a zabrání zhoršení hygieničnosti matrace.
Naše mámy se pochopitelně musely vztekat, když takové vymoženosti neměly. Já si pamatuju, že bratr měl pod sebou vždycky ručník a pod ním kus igelitu. Díkybohu za novoty. V klidu je využívejte. Ale pamatujte, jednou dáte spát v poledne bez plenky, vždycky dáte spát v poledne bez plenky.
To totiž platí o odplenkování obecně: Pokud můžete, nedělejte kroky zpátky, plenky nevracejte ani po opakovaných nehodách. Vydržte. U nás se pak staly výjimkou jen těžší nemoci s vysokými horečkami nebo třeba průjmové virózy – to mi totiž přijde jako normální netrápit se rozhodně v takových chvílích mokrou postýlkou.
Až zamáváte plenkám přes den, bude tu ještě noční „bojovka“. Na okraj si dovolím poznamenat to, co mi připomněla kolegyně Terezka Víchová, když jsme o tomhle tématu mluvily: „Hlavně je třeba, aby všechny mámy věděly, že rozdíl mezi denním a nočním odplenkováním může být klidně i tři roky!“ Jako máma tří synů o tom ví ledacos.
Určitým řešením může být úprava pitného režimu v odpoledních a večerních hodinách. Obecně se doporučuje i dospělým pít nejvíce dopoledne, aby se zavodnil organismus, který žíznil celou noc. Otázkou je, jak to vysvětlíte dítěti, zvlášť v horkých letních měsících.
Bude to třeba zohlednit i v jídelníčku, nedávat na noc jídlo, které vyvolává pocit žízně, omezit večerní mlíčko a podobně. Spousta maminek pak doporučuje posazovat dítě na nočník nejen těsně předtím, než jde spát, ale také to dělají ve chvíli, kdy jdou spát ony, anebo si řídí budíky a vstávají, aby například kolem jedné nebo druhé hodiny ráno dítě odnesly na záchod či nočník.
Otázky se nabízejí hned dvě – pokud posadíte na nočník spící dítě, jak se díky tomu naučí chodit v noci na záchod samo, když o tom neví? A pokud ho probudíte, není možné, že si zbytečně rozhází spací cykly a bude se doživotně v noci budit na záchod? Je třeba to dělat ohleduplně, něžně, nenásilně. A uvědomit si, že časem si vybuduje tak silné svěrače, že vydrží víc a více.
Začít s nočním odplenkováním se doporučuje asi dva až tři měsíce poté, co se zbavíte plenek na den a dlouhodobě nepozorujete žádné nehody. Ale myslím, že hned poznáte, jestli je to boj marný, nebo správná cesta. Noční odplenkování může být mnohem delší běh, a přesto ani do něj nepatří žádný stres. Není nic nenormálního, že se děti v noci pomočí ještě před nástupem do školy, tohle se stabilizuje až kolem šestého roku věku.
Takže jděte cestou něžné motivace, pochopení, netrestejte, pomáhejte. A hledejte, co je nejlepší pro vás doma. Mé kamarádce si o odplenkování řekla dcera sama: Prostě začala nacházet plenky hozené u postele ráno, když šla dceru vzbudit do školky.
A holčička si stála za tím, že už je na noc nechce a souhlasila s tím, že ji maminka může v noci vzít na záchod, aby se vyhnuly nehodám. To je, myslím, taky ohromně důležité, mluvit o tom. Přemýšlet společně, kudy povede cesta. A pořád musíte vědět, že ta cesta má cíl. Jen nikdy nevíte, za jakým rohem na vás čeká ta vysněná suchá noc bez plenky.
Extrém, nebo další způsob? Asi jste o ní už také slyšela: Bezplenková komunikační metoda neboli přirozená hygiena nemluvňat (PHN) u nás dávno není novinkou. Maminky, které ji praktikují, vycházejí z pradávných principů naslouchání signálům, které miminko už od narození vysílá, pokud potřebuje vyměšovat. Kdysi i teď je to přirozený způsob, jak mít pod kontrolou vyměšování miminek třeba v zapadlých koutech Afriky nebo Asie.
Už před pár lety jsem někde četla rozhovor s lékařkou, která působila na své misi právě v Africe. A když k ní místní mámy nosily své děti na ošetření a stály ve frontě před stanem, ani jedno z těch miminek a batolat nemělo plenku. Mámy se jen čas od času ztratily s prckem ve křoví a dotyčné lékařce tvrdily, že tyhle signály slyší přece každá máma! Nutno podotknout, že civilizace nás v tomto směru značně ohlušila. Nicméně zkusit to můžete. Klidně hned od narození, už při vylučování smolky.
Před kojením, po kojení, ve dne, v noci… vysazovat na speciální, tzv. čínský nočník, nad lavor, umyvadlo, venku zase na travičku. Vnímání signálů se prý brzy stane samozřejmostí. Které to budou, vám ale nikdo přesně neřekne: Každé dítě nutkání vyměšovat dává najevo trochu jinak (propínáním se, vrtěním, nespokojeným výrazem ve tváři, náhlým „strnutím“ atd.). Pro spaní, náročné dny a pro jistotu tu jsou většinu látkové plenky. Bezplenková metoda je totiž navíc ryze ekologická a když už, nepodporuje pleny papírové, ale právě látkové.