[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Téměř pokaždé, když jsem s mými nyní pětiletými dvojčaty dorazila na hřiště, bylo pískoviště jejich první zastávkou. Všechny ostatní atrakce jakoby zpočátku neexistovaly. Vždy jsem se snažila (při představě té hromady písku, která z nich při svlékání odpadne) poukázat na daleko větší atraktivitu různých houpaček a prolézaček. Marně – od jejich bezmála dvou let dodnes je písek přitahuje jak magnet. Možná se i vy v duchu ptáte, proč je hraní na písku pro děti tak atraktivní.
Proč by mu daly přednost před jakýmkoli výletem, pokud by měly na výběr.
Na písku se dá totiž zažít spousta legrace! Nabízí malým raubířům rozmanité možnosti, jak zabavit své neposedné ručičky a předvést maminkám i ostatním své dovednosti. Každý si tady najde něco pro sebe – holčičky si hrají na kuchařky a „pečou“ bábovky, kluci předvádějí své stavitelské umění, některé děti zase dají přednost klouzačce s měkkým dopadem do písku. A ty nejmenší se jen tak v písku přehrabují a objevují výhody a přednosti tohoto materiálu. Dětské hřiště – a na tom správném nesmí pískoviště chybět – je od prvních jarních dní místem, kde se děti setkávají se svými prvními kamarády a maminky se svými „kolegyněmi“.
Zatímco si děti dělají bábovičky a hloubí lopatkami tunely, mají maminky jedinečnou možnost popovídat si nebo si přečíst pár stránek časopisu (do chvíle, než přistane jednomu z dětí na hlavě plný kyblík písku nebo jedno zboří kamarádovi nádherně uplácanou želvičku).
Před výpravou na pískoviště byste si měla připravit aspoň pár základních věcí, bez kterých se neobejdete.
Nezbytnou součástí výbavy jsou bábovičky, kyblík a lopatka. Bábovičky by měly být nejlépe různých barev a tvarů – počítejte s tím, že se vašemu batoleti po chvilce začnou líbit o hodně hezčí bábovičky kamarádů, pokud nebude mít ve vlastním batůžku dostatečně atraktivní vlastní náčiní. Skutečnou tragédií je, když zapomenete lopatku – s tou se totiž váš malý stavitel nadlouho zabaví a nepotřebuje k tomu ani bábovičky.
Počítáte-li s tím, že na pískovišti strávíte víc než dvě hodiny, vezměte s sebou svačinku. Mně se osvědčilo zdravé mlsání v uzavíratelných krabičkách, kousky ovoce nebo třeba oblíbené jednotlivě balené dětské sušenky či perníčky. A stejně jako u báboviček – většinou chutná cizím dětem svačinka kamaráda víc než vlastní, vezměte tedy pochoutek raději víc, abyste mohla nabídnout i ostatním jedlíkům.
Věnujte pozornost tomu, co svému dítěti (i sobě) oblečete – mějte na vědomí, že pískoviště nebo obecně dětské hřiště není přehlídkové molo. Vyplatí se zvolit raději starší, domácí tepláky a mikinu. Pokud vyrazí váš kluk ve fešáckých džínách a holčička dokonce v sukýnce, nejenže to pro ně bude nepohodlné, ale hlavně – některé materiály se pískem sedřou a už nikdy nebudou vypadat jako předtím.
A nezapomeňte na čepičku! Ta je nutná nejen v létě jako ochrana před intenzivními slunečními paprsky, ale na písek vždycky.
O tom se možná už přesvědčily zejména maminky, které mají doma holčičky s lokýnkami nebo střapaté kluky. Vlnité vlásky, trochu zpocené hlavičky a písek je dost nešťastná kombinace.
Přibalte s sebou vlhčené ubrousky, zvláště pokud počítáte se svačinkou. Ne každé pískoviště na dětském hřišti se pravidelně čistí a na dětské ručičky se pochytají všemožné nečistoty. Náhradní plínky a přebalovací podložky jsou pro maminky těch nejmenších už asi samozřejmou součástí cestovních tašek. Pokud to vypadá na slunečné odpoledne, nezapomeňte vzít i ochranný krém na opalování. A to nejen v létě, ani sílu prvního jarního sluníčka byste neměla podceňovat.
I když jsou hrátky na pískovišti o něco bezpečnější než dovádění na prolézačkách, i tady je nutné myslet na určité, v tomto případě spíše skryté, nebezpečí. Zvláště když si uvědomíte, že si dětičky na pískovišti nejen vesele hrají, ale ty menší v rámci poznávání světa trochu toho písku i ochutnají. Na první pohled vám může připadat pískoviště zcela bez závad, ale ne vždy je to skutečně tak. V současné době už můžete nalézt řadu dětských hřišť, která jsou oplocená, a tudíž nehrozí, že by se tady po nocích potulovali psi a kočky nebo se zde scházely podivné skupinky s láhvemi vína nebo něčeho ostřejšího, v horším případě se stříkačkami a drogami po kapsách.
V každém případě byste tedy měly dát přednost takto chráněnému pískovišti, pokud se ve vašem okolí takové nachází.
V případě, že jste z malého města či vesnice, kde je oplocené dětské hřiště zatím pouhým ideálem do budoucna, prohlédněte si pečlivě pískoviště předtím, než se v něm začne vaše dítko přehrabovat.
V písku nebo v okolí laviček se mohou povalovat například střepy jako pozůstatek večerního mejdanu, cigaretové nedopalky, a v tom nejhorším případě použité injekční stříkačky. Pak je reálné nebezpečí nakažení hepatitidou typu B a C a dalšími nebezpečnými chorobami včetně viru HIV. Jak známo, písek mají rády nejen naše děti, ale i psi a kočky. I když je většina pejskařů dnes již pozornější a nosí s sebou pytlíky (a na mnoha místech jsou speciální odpadkové koše), najdou se mezi nimi i ti lhostejnější. Kteří neřeší, kde jejich mazlíček vykoná potřebu, natož aby po něm uklidili. Takto se mohou děti nakazit některou z nemocí přenosnou ze zvířete na člověka – nejčastěji je to roup dětský, škrkavka dětská nebo škrkavka psí a kočičí. Škrkavky dětské vyvolávají různě intenzivní bolesti bříška, nevolnost a zvracení. Příznaky toxokarózy (kterou přenášejí škrakavka psí a kočičí) jsou méně nápadné – slabší bolesti břicha, také nevolnost a zvracení, zvýšená teplota, závažnější je však forma plicní a oční, zasažen může být i centrální nervový systém a srdce. Pro děti s oslabenou imunitou a těhotné ženy je nebezpečná kočičí nemoc zvaná toxoplazmóza. Ta může proběhnout bez příznaků nebo se projevit dlouhodobými teplotami, zvětšením lymfatických uzlin či postižením očí.
Kromě toho, že se plácáním báboviček děti seznamují s novými tvary a materiály, na písku si nenásilnou formou pěstují zručnost a trénují fantazii. Ti nejmenší jsou fascinováni už tím, jak se jim písek „přelévá“ v ručičkách. Holčičky se zase rázem změní na šikovné kuchařky a překvapí maminky zpracováním rozmanitých „pískových pochoutek“ ozdobených kamínky nebo klacíky.
Dětská hřiště jsou mimo jiné ideální příležitostí, jak naučit své děti hrát si s ostatními – komunikovat se svými vrstevníky, spolupracovat při hře, vytvářet společná díla nebo v případě těch nejmenších jen pozorovat ostatní děti. A hlavně – což je vždy nejtvrdším oříškem – dělit se o hračky. Sama mám v živé paměti ostré majetnické výstupy mých dětí bránících své náčiní před kamarády. Vzpomínám, že jsem se někdy i trochu styděla a přemýšlela jsem, kde jsem udělala „výchovnou“ chybu. Možná už jste ale poznala i vy, že je to spíše problém určité věkové fáze než konkrétních dětí.
Výkřiky typu „To je moje!“, „Mami, on má moji lopatku!“, „Nepůjčím!“ jsou zkrátka v dětských partičkách běžné. Snažte se dětem srozumitelným způsobem vysvětlit, že když se budou dělit o hračky s ostatními, potom i kamarádi půjčí své bábovičky zase jim. Pro malého tvora je obtížné pustit si vetřelce do svého teritoria a ještě mu dobrovolně půjčovat své věci, ale je to dobré vybavení pro budoucí život. S jarním sluníčkem se začínají pískoviště ohřívat – zkontrolujte proto vaše „vybavení“ (dostatek báboviček a lopatiček) a pokud je třeba, nakupte, co chybí. Abyste nebyli zaskočeni, až se vašemu mrňousovi zachce po obědě nebo po školce dovádět na písku.