[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jako dítě chtěla být architektkou, archeoložkou nebo módní návrhářkou. To poslední se jí splnilo, jen trochu později, než plánovala. „Já nejsem úplně tradiční, takže nápad vytvořit po třicítce módní značku se nikomu až tak bláznivý nezdál.“
Ostatně v módě se Natálie pohybovala dlouho. Několik let provozovala butik s modely současných českých návrhářů. Pak se stala matkou. A protože syn Hugo úžasně spal, měla čas číst, dělat si svoje věci, přemýšlet…
„Netrpěla jsem žádnou spánkovou deprivací. Hugo byl miminko za odměnu. Budil se jenom jednou za noc a spal od jedenácti večer do jedenácti dopoledne. Měl vlastně stejný režim jako já. Uvažovala jsem dokonce, že si udělám další školu. Jenže zhruba v Hugových dvou se to obrátilo a stal se z něj absolutní žrout veškerého mého času.“ Butik mezitím prodala a neměla se kam po rodičovské vrátit. „Takže jsem si nějakou práci vymyslet musela,“ směje se Natálie.
Nápad na rodinnou značku HalinaNatálie vznikl, když si s mámou v jednom pařížském butiku koupily stejné šaty. Zatímco Natálie je štíhlá drobná žena, pro spisovatelku a moderátorku Halinu Pawlowskou je žensky tvarovaná postava její poznávací znamení.
„Ty šaty měly super střih a super materiál, takže seděly nám oběma,“ vzpomíná Natálie. „No a pár dní nato jsme šly spolu nakupovat v Praze. Zašly jsme do specializovaného butiku pro plnoštíhlé ženy a mně přišlo, že si designéři té značky myslí, že když má žena větší bříško, prsa nebo zadek, že musí mít zákonitě i obří ramena a široká záda – a že musí být prostě obr ve tvaru skříně. Protože oni ty věci prostě zvětšovali celé! Takže menší žena s oblými tvary neměla šanci. A tak nás napadlo převzít ten koncept z Paříže a vymyslet značku, která oblékne ženy drobné i ty méně drobné.“ A tak vznikla značka HalinaNatálie.
Měla obavy? Pochybnosti? „Říkala jsem si, že to buď vyjde, nebo to prostě nevyjde,“ krčí rameny Natálie. Byznys plány jí prý totiž moc nejdou, takže se stalo, že čtrnáct dní před zahajovací přehlídkou neměly hotové střihy:
„Původně jsme měly s mámou navrhnout model a podle něj měla střih vytvořit střihová konstruktérka. Jenže ta onemocněla a já jsem zjistila, že lidí, kteří to dělají, je v Česku fakt strašně málo. Všechno se tvoří na počítači, a to u nás nešlo, protože máme střihy atypické a počítačové programy je neuměly zvětšit.“ A tak se toho Natálie ujala sama. Všechno se učila za pochodu, a osvojila si tak obor, o kterém by ji nikdy nenapadlo, že ho bude dělat. „Protože já jsem fakt docela dost manuálně nešikovná,“ směje se Natálie. Ve zbytku podnikání se jí hodně hodily zkušenosti z provozování butiku. Měla představu o tom, co se prodává, a co naopak na trhu chybí, také o cenách, materiálech a lidech v oboru.
VIDEO: Podzimní trendy v módě
Samozřejmě ji na cestě v podnikání čekaly překážky a výzvy. „Jako když jsme chtěly získat stejnou látku, ze které byly ty naše pařížské šaty. Pamatovala jsem si, že na nich byla etiketa právě o tom materiálu, že je bio a eko a tak – akorát jsme tu etiketu neměly. Takže jsme znovu musely do Paříže. Což bylo docela komplikované, protože já jsem v té době nechtěla létat. Po porodu jsem měla šílený strach z výšek. Tak jsem jela autem 1100 kilometrů a koupila jsem si šaty jenom kvůli té etiketě, abych pak v hotelu zjistila, že paní, která zajišťuje distribuci této látky, je Češka a bydlí asi deset minut od nás v Podolí!“ Tak jela zas domů a další den si s ní domluvila schůzku.
Co mám syna, tahám spoustu krámů pro něj, já musím být s oblečením úsporná.
A právě tenhle materiál dnes používají. Vedle toho, že je ekologický, také například neztrácí tvar. „Jedny šaty z něj má moje máma už patnáct let a vypadají pořád stejně,“ upozorňuje Natálie. A vážně fajn je, že se nemusí žehlit! „Já jsem naposledy žehlila plenky. A naše šaty stačí pověsit na ramínko a ony se samy tak nějak prověsí. A jsou skladné. I největší velikost se složí do pytlíčku. Ty pytlíčky já mám osobně skoro nejradši, protože je na dovolené používám místo kabelky – i když jsou malé, jsou pružné a vejde se do nich spousta věcí. Protože co mám syna, tahám spoustu krámů pro něj a musím být s oblečením úsporná,“ popisuje zkušenost většiny maminek.
Máte pocit, že Natálie „je jako lunt, co ta ví o ženských tvarech“? Vězte, že o tom ví své. Ráda nakupuje se svojí mámou, takže zná její problémy, má také ráda ultra slim černé věci. A když jí v těhotenství vyrostlo bříško, nevešla se do ničeho.
„Poslední měsíc dva byly peklo. Přibrala jsem asi dvacet kilo, a navíc jsem měla zlomený palec na noze, takže jsem se nevešla ani do oblečení, ani do bot. Byly mi jen boty do vody, které jsem si koupila na dovolené v Chorvatsku. Takže jsem únor a březen strávila o berlích, v těchhle gumových fialových botičkách – vypadala jsem jako pořádný blázen,“ směje se Natálie. Ostatně právě i od těhotných žen jí chodí pozitivní zpětná vazba. A když se pak za pár týdnů (měsíců, let…) dostanou zpátky na svou váhu, šaty jim pořád sedí.
A jak byste asi při pohledu na Halinu Pawlowskou předpokládala, nejvíc u nich frčí černá. „Asi je to u nás v rodině dědičné, má ji rád i můj syn,“ říká Natálie. „Mně černá nepřijde smutná. Třeba ve Španělsku je to vyloženě slavnostní barva, nosí se mimo jiné i na svatby. A taky si myslím, že málokomu nesluší. No a zeštíhluje, což je konkrétně u mé značky také docela zásadní plus.“
Natálie působí jako introvert. „Nemám ráda small talks, ale když mám o čem mluvit, tak mluvím ráda. V podnikání mě moje povaha rozhodně nijak nelimituje, naopak si myslím, že jsem docela komunikativní. A syn je po mně.“ A co byste si podle ní měla promyslet, než se během mateřské pustíte do nějakého ne úplně běžného podnikání? Tady je její vzkaz: „Myslím, že je dobré promyslet si úplně všechno. Zároveň ale poslouchat i vlastní intuici.“