„Každý rodič nejspíš dobře ví, že existují telefonní hovory, které spolehlivě zvednou tlak a vyvolají určitou úzkost. Když se na displeji objeví číslo pedagoga vaší ratolesti, píchne v oblasti žaludku asi každého. Je to pokaždé jako časovaná bomba. Co se dozvím, až to zvednu a hovor přijmu? Většinou se pak sice jedná jen o to, že se vám učitelka pokoušela neúspěšně poslat email nebo potřebuje vědět, zda dítě zůstane v odpolední družině. Přesto, pokaždé jde o adrenalinový sport,“ říká s úsměvem dvojnásobná maminka Veronika.
Jistě, i učitelé jsou jen lidé a podléhají emocím, někteří žáci jsou jim zkrátka sympatičtější než druzí, mají své obavy, problémy a nejistoty. Pedagog má běžně ve třídě pětadvacet nebo dokonce třicet neposedů a potřebuje udržet určitý řád. A je na něm, jak se k tomu postaví a do jaké míry ovládá umění sebekontroly a jak udrží případné negativní pocity „na uzdě“. Jak se zachovat a řešit situaci, když vaše dítko doma permanentně fňuká, pláče nebo se cítí ukřivděné a přesvědčuje vás, že ho učitelka ignoruje nebo mu nějakým způsobem z jeho pohledu ubližuje? Podle čeho poznáte, kdy mu věřit? Co s tím, abyste někoho nespravedlivě neobvinili?
Mluvit s dítětem o tom, zda ho jeho učitel má, nebo nemá rád, je velmi obtížné, doslova chůze po tenkém ledě, a na místě je obrovská obezřetnost a sebeovládání. Jaký postoj zaujmout? Jde o odvěké dilema, zda poslechnout srdce (moje dítě je v tom přeci nevinně a nikdo nemá právo mu ubližovat), nebo se spolehnout na hlavu a zdravý úsudek. Snažte se problém řešit věcně a nenechte se ovlivnit „rodičovským“ úhlem pohledu, totiž že vaše ratolest je bez chyb, vše, co vám vykládá, musí přeci být pravda a proč by si vymýšlela? Tady je pár praktických tipů, jak si se stížností „můj učitel mě nesnáší“ poradit a pokusit se vztah dítěte k učiteli zlepšit.
Opakuje se to dnes a denně a vás už dost unavuje neustále dokola řešit mantru „zasedl si na mě, nenávidí mě a já nevím proč“? Na rovinu si o všem popovídejte, ptejte se a věnujte pozornost tomu, co vám odpovídá. Nechte stranou emoce, zůstaňte v klidu a nad věcí, nebojte se vyptávat, z dětských odpovědí si leccos sami odvodíte a domyslíte.
Vyslechněte si veškeré stížnosti a zkuste svými komentáři nebo „nenápadnými“ poznámkami pozměnit tok myšlenek potomka. Například namísto toho, abyste se zaměřovali na to negativní a „šťourali se“ v tom, co je špatně a kde kdo udělal chybu, požádejte dítě, aby si vzpomnělo na dobré a pozitivní zážitky a okamžiky, které s učitelem zažilo, kdy ho pochválil, ocenil, pomohl mu, povzbudil.
Udělejte si s potomkem takový malý brainstorming. Povídejte si s ním o jeho silných stránkách, vyzdvihněte jeho dobré vlastnosti, zjistěte, jaký vztah má se spolužáky, jak ho přijímají, jakou pozici má ve třídě, jak se chová v kolektivu vrstevníků a rovněž, jak oblíbený je učitel u ostatních, co na něm oceňují, co se spolužákům ve třídě na jejich pedagogovi líbí, proč ho mají rádi. Povzbuzujte ratolest k pozitivnímu myšlení v rámci hesla „je lepší vidět sklenici napůl plnou než poloprázdnou“.
Zapracujte na tom, abyste dítěti dokázali ukázat, že striktně černobílé vidění okolního světa je špatné a nepřináší nic dobrého. Tvrdí vám, že ho učitel nemá rád, pořád ho kárá a napomíná a nikdy ho nevyvolá, když se hlásí? Když budete pozorní, možná při delším rozhovoru zjistíte, že ho nevyvolal včera a dnes a minulý týden mu udělil malou výtku za vyrušování v hodině. Děti mají často tendenci brát si vše hodně osobně a z jedné poznámky nebo napomenutí se v jejich mysli vyklube myšlenka „nesnáší mě“.
Co mají ostatní, a já ne? Požádejte potomka, aby se zamyslel a popsal vám, jaké schopnosti a dovednosti jeho spolužáků se podle něj učiteli líbí a hodnotí je pozitivně. A pak se společně zaměřte na to, jak by si on sám mohl tyto, podle něj chvályhodné, vlastnosti a dovednosti osvojit a následně pozitivně zapůsobit na pedagoga.
Dítěti můžete hodně pomoci tím, když se pokusíte společnými silami maximálně snížit počet případů a situací, o kterých si samo myslí, že učiteli vadí a za které ho kárá. Prvním krokem je nutně identifikovat překážky, které stojí v cestě (neplnění zadaných úkolů, pozdní příchody, nepozornost při hodině, hlučný projev…) a vynaložit veškeré úsilí k jejich odstranění. Podpořte ho a požádejte o totéž například nějakého blízkého kamaráda.
Pokuste se zjistit, jak se potomek chová, když je mezi svými vrstevníky, jakou roli zastává, jak se k nim chová, zda ho respektují, jestli nedochází k šikaně.
Domluvte si osobní schůzku s pedagogem a na rovinu si s ním promluvte. Připravte se předem, zapište si vše, na co se chcete zeptat, a rozmyslete si, čeho chcete dosáhnout. Vysvětlete svůj úhel pohledu, buďte upřímní a klidně přiznejte, že se cítíte nejistě nebo rozpačitě, obáváte se, abyste nepůsobili až přespříliš zaujatě či „ochranářsky“, ale rádi byste vyřešili tento problém, se kterým se vaše dítě potýká. Komunikace s učitelem je více než důležitá a věřte, že to ocení. Klidně se přímo zeptejte, jak můžete být sami nápomocní.