Je mi 35 let, s manželem se již téměř dva roky pokoušíme o miminko. Již dvakrát jsem otěhotněla, jenže poprvé v sedmém, podruhé pak v devátém týdnu, bohužel potratila. Podstoupila jsem několik vyšetření a lékaři u mě žádný závažný zdravotní problém nenašli. Dozvěděla jsem se jen, že se to prostě stává, že samovolný potrat v průběhu prvního trimestru prý potká každou pátou ženu a nemám panikařit. Jenže roky mi utíkají a jsem čím dál nervóznější, abych něco nezanedbala. Jsem zdravá, léčím se jen se sníženou funkcí štítné žlázy, ale užívám pravidelně léky a hladiny hormonů jsou v pořádku. Proč se embryo neudrží? Mohu něco udělat, abych zlepšila svoje šance? Sabina, Český Těšín
Váš lékař má pravdu, ze všech těhotenství skončí spontánním potratem asi 12 až 20 % z nich, a to nejčastěji v prvním trimestru. Mnohdy může žena potratit poškozený plod a nemusí o tom ani vědět. Projeví se to třeba jen opožděním menstruace. Z tohoto důvodu tak mohou být čísla podhodnocená a problém může být daleko častější. A tak i vzniká řada otázek, proč se to děje, co za tím může být, kdo za to může anebo jak takovou situaci řešit. Kolem tématu potrácení existuje spousta mýtů. Důležité je vědět, že potrat je chybou v postimplantační fázi početí, v žádném případě ne chybou ženy. Problém opakovaného potrácení je ale v každém případě dobré řešit včas s odborníky.
Nejčastějším důvodem bývají genetické abnormality. U žen, které prožily potrat, je výskyt nějaké genetické abnormality až 45 %. Pokud se v rodině páru napříč generacemi potraty již vyskytovaly, pravděpodobnost této diagnózy se u páru navíc zvyšuje. Je tedy vhodné vyhledat odbornou péči a provést náležitá genetická vyšetření.
Kde hledat příčiny?
Až 15 % žen s anamnézou opakovaných potratů má v krvi zvýšené tzv. antifosfolipidové protilátky. Tento stav je příznačný pro takzvaný antifosfolipidový syndrom. Jde o autoimunitní onemocnění, kdy protilátky způsobují uzávěry cév v těle. Kromě vzniku trombózy či plicní embolie je syndrom typický pro spojení se vznikem těhotenských komplikací i možným vyšším výskytem potratů.
Dalším důvodem může být tzv. syndrom polycystických ovarií (PCOS), který se objevuje až ve 40 % případů potratů. Způsobuje ho endokrinní nerovnováha. U pacientek s historií potratu se může vyskytnout také špatná funkce štítné žlázy, abnormalita dělohy, porucha imunitního systému. Málo se ale ví, že příčinou samovolného potratu u žen může být i kvalita mužských spermií.
Potrat je obvykle jednorázová záležitost, nicméně 4 % párů zažijí dva potraty a 1 % párů dokonce tři a více. Tento stav nazýváme jako opakovaný samovolný potrat a vyšší věk ženy i předchozí potrat zvyšují pravděpodobnost potratu dalšího. Po dvou potratech je šance, že i ten třetí bude mít stejný osud až 25 %, pro čtvrtý až 46 %. Určitě proto doporučuji vyhledat odbornou pomoc, nejlépe hned. Je totiž velká šance, že lékaři dokážou překlenout zdravotní překážky a dovést vás k vytouženému miminku.
Kdy mají páry začít řešit problémy s početím?
Opakované potrácení se dá řešit také IVF léčbou, tedy metodami umělého oplodnění. V současnosti již existuje metoda, která umí zjistit genetický stav embrya a zvolit to nejvhodnější pro transfer (přenos) do dělohy ženy a minimalizovat riziko dalšího potratu. Touto metodou je preimplantační genetický screening, který pár podstoupí v rámci IVF cyklu.