[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Paní Alena má dvě děti - dva kluky. Starší Tomášek byl od narození „tabulkový kojenec“. Od kolébky se uměl zabavit sám a byl neuvěřitelně nenáročný na pozornost, vše ho zabavilo a bavilo – navíc z něj roste nápadně šikovný a samostatný kluk. Tomáškovi prarodiče vnoučka poprvé přes celý víkend hlídali už v roce. Tom se zkrátka „narodil na šťastné planetě“ – má vyrovnanou a nekonfliktní povahu. Tomáškův o dva roky mladší bráška Lukášek je naprostý Tomášův opak.
„Nějak podvědomě jsem čekala, že po narození druhého syna poběží vše úplně stejně hladce, jako po narození Toma. Jenže to jsem se neskutečně spletla! Luky je úplně jiný – náročný na pozornost i péči, hlučný, vzteklý, u ničeho nevydrží, chvíli je tam, hned zas jinde. Občas je agresivní nejen vůči bráškovi, ale také vůči sobě a okolí. Zkrátka je pravým opakem staršího bratra.
Toma o cokoliv žádám, stačí obvykle jen jednou, Lukymu mohu danou věc opakovat klidně stokrát a stejně si to postoprvé udělá po svém! A běda, když mám námitky! Někdy je to k zbláznění, a ani po třech letech to nevypadá, že by ze své bouřlivé, afektované a komplikované povahy vyrostl.“ vypráví unaveně maminka Alena.
Přiznává, že jí trvalo poměrně dlouho, než nakonec s odbornou pomocí pochopila, že kluky prostě nemůže vychovávat úplně stejně. Co platí na andílka Tomáše, neplatí na čertíka Lukáše a naopak. Nicméně zpočátku měla z tohoto zjištění velmi smíšené pocity. Není to nespravedlivé?
Samozřejmě nešlo o to, že by Tom dostával více bonbonů, dražší dárky k Vánocům, natož více projevů lásky než Lukáš – jen musela Alena přijmout, a nebylo to pro ni lehké, že některé výchovné problémy musí řešit úplně jinak s mladším synem, než se starším.
„Jsem pevně přesvědčen, že rodiče by neměli přistupovat ke všem svým dětem stejně. Každé vaše dítě je jiné. Každá sourozenecká konstelace je jiná. Ke každému dítěti musíte přistupovat odlišnými metodami a s pochopením jeho zvláštností. Tím nechci říct, že máte některé dítě rozmazlovat nebo jednomu dávat přednost před ostatními.“ uklidňuje rodiče velmi rozdílných sourozeneckých povah známý psycholog a autor bestseleru Sourozenecké konstelace, Kevin Leman.
Lukášovi daly sudičky do vínku nejen velmi výrazný temperament a větší dráždivost, ale i zcela přirozenou, a velmi výraznou, touhu druhorozeného se prosadit. Lukášek od útlého věku naprosto spontánně soupeřil se starším bráškou o pomyslný trůn.
„Rodina o dvou dětech je odsouzena čelit soupeření, zejména když jsou děti stejného pohlaví.“ upozorňuje Leman. A dále dodává: „Druhorozené dítě bude opakem prvorozeného, zejména pokud jsou méně než pět let od sebe a stejného pohlaví.“
Nicméně promyšleným přístupem k oběma chlapcům, může jejich maminka předejít mnoha nesnázím. Je například všeobecně známé, že prvorození a jedináčci mívají větší sklon k perfekcionalismu, než další děti v rodině – Kevin Leman v těchto souvislostech rodiče a vychovatele upozorňuje: „Pokud výchova prvorozených znamená zabránit vzniku zklamaných perfekcionistů, výchova druhorozených znamená zabránit vzniku soupeření.“. Z tvrzení populárního psychologa tedy logicky plyne, že se paní Alena rozhodně nemá obávat toho, že má k dětem poněkud odlišný výchovný přístup.