Maminka.czChování a vztahy

Organizace vánoční nadílky. Jak je to u vás doma?

Lucie Kořistová 24.  12.  2016
Každý rád vzpomíná na dobu, kdy ještě věřil na Ježíška. A vaše děti nebudou výjimkou.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Každá rodina má jiný rituál, jak se pod stromečkem dárky objevují. Někde přináší dárky i stromeček Ježíšek až na Štědrý den, jinde mají stromek nazdobený už od začátku prosince. Kolik rodin, tolik rituálů...

Každý Štědrý den byl u nás obývací pokoj zapovězený. Dveře byly zavřené a dovnitř se nesmělo, aby se nevyrušil Ježíšek. Přes den to ještě šlo, ale jakmile se začalo smrákat, byly jsme s bratrem ke dveřím přitahováni jako můry ke světlu. Chtěli jsme nakouknout alespoň klíčovou dírkou. Rodiče však byli připraveni a od dveří nás včas odehnali.

Proto jakmile začala padat tma, dožadovali jsme se štědrovečerní večeře, abychom ten příchod Ježíška urychlili. V Česku se ale začíná v prosinci stmívat po čtvrté hodině, takže mamka pro naše žádosti neměla příliš pochopení. V té době zhruba začínala obalovat kapra. A protože přípravy na Štědrý večer v naší době nikdy neprobíhaly hladce, ke slavnostně prostřenému stolu jsme pravděpodobně usedali jako poslední na sídlišti.

Asi ani nemusím mluvit o tom, že já a bratr jsme večeři vždy snědli co nejrychleji, zatímco táta nás napínal a schválně si ještě přidal pár kousků smaženého kapra. Dnes si myslím, že se musel přejíst tak, že ho celý večer bolelo břicho, ale asi mu to za ty naše nedočkavé obličeje stálo.

Když konečně dojedl, zavřela nás máma do koupelny, kde jsme si museli umýt ruce. Dlouho a důkladně. Máma pro jistotu blokovala dveře, takže v malé panelákové koupelně bylo těsno. Pak jsme se museli vrátit ke stolu a ruce si šel mýt zase táta.

Někdy během té doby se ozval zvuk křišťálového zvonečku, který celoročně stál ve vitrínce a měl jen tuhle jedinou, zato velmi důležitou funkci. Dnes už tuším, že v době, kdy mamka blokovala dveře koupelny, táta kmital mezi ložnicí a obývákem a přenášel dary a pak ještě zapaloval prskavky, svíčky a zvonil na zvonek. Tenkrát mi to přišlo jako největší kouzlo na světě.

Nepamatuji se, do kolika let jsem věřila na Ježíška. Dodnes si ale pamatuji na okamžik, kdy mi nějaká spolužačka prozradila, že žádný Ježíšek není a že dárky kupují rodiče. Cítila jsem se zklamaná a podvedená. Vánoce ztratily část svého kouzla, které získaly zpět až před několika lety.

Vyhlížení Ježíška

Dnes už mám sama dítě. Máme malý byt, jen dva pokoje, takže nenápadné přesunování dárků pod stromeček nepřichází v úvahu. Dcera s partnerem, babičkou a dědečkem tak chodí vyhlížet Ježíška před dům a zapalují prskavky, aby mu dali signál. Já zatím naaranžuju dárky pod stromeček, rozsvítím ho a zapálím prskavky. Nikdy nejsou na procházce moc dlouho, a když se loni vrátili, byla jsem trochu udýchaná. „Mami, proč jsi tak udýchaná? Ty jsi vyhlížela Ježíška?“ ptala se. „Ne, broučku, já jsem v obýváku slyšela hluk, tak jsem se běžela podívat. A myslím, že už tu byl,“ odpověděla jsem.

Nevím, jak dlouho bude ještě na Ježíška věřit, ale doufám, že to bude ještě hodně, hodně dlouho. Miluju ten pohled, když dcera vidí svítící stromek a všechny ty dárky. Když celá nedočkavá zpívá koledy a doslova se třese touhou vrhnout se na nadílku. A taky ten fakt, že pod stromečkem jsou i obyčejné punčocháče krásným darem, který vyvolá velkou radost.

A jak chodí Ježíšek k vám?

Témata: Chování a vztahy, Štědrý den, Pár kousků, Orgán, Malý byt, Zvonek, Štědrovečerní večeře, Největší kouzlo, Vaš, Jak, Obývací pokoj, Celý večer, Štědrý večer, Van, Dom