[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Malý český Forrest Gump Ty nejlepší z nejlepších budete moci sledovat i v televizi, přenos bude snímán v několika zemích světa. Jedním ze skalních fanoušků orientačního běhu je i dvaatřicetiletý Jan Schulhof, který žije s partnerkou a synem v Turnově. Jak s nadsázkou říká, k běhu se dostal tak, že prostě přestal chodit. To bylo v roce 1994 a malému Honzovi bylo pět. Stejně tak to má prý i Janova družka Miška, která má prý nohy oběhané ještě víc než on sám. Malý syn Matěj ještě nezačal ani chodit, ale je asi jasné, že jablko nepadne daleko od stromu. Spouštěcím impulsem byl pro Jana oblíbený závod v Liberci – Memoriál Mirko Gräfa – Běh na Českou chalupu, který je tradičním sportovním kláním první listopadovou sobotu. To byl onen rok 1994. Bylo to 600 metrů do pořádného kopce a čaj v cíli byl prý nejsladší odměnou. K orientačnímu běhu se Jan dostal o něco později. První zkušenost byla tak silná, že se hned registroval a přihlásil na další závody.
Běhají veteráni, rodiče s dětmi i babičky Orientační běh má podle Jana Schulhofa obrovskou výhodu v tom, že je určen doopravdy pro každou věkovou i výkonnostní skupinu. „Své pole působnosti si zde najdou čilí veteráni, nevybouření mládežníci, elitní prestižáci anebo prostě jen rodiče s dětmi. Takže se svým synem a třeba i babičkou absolvujeme kategorii HDR. Máme to jako takovou velkou rodinnou událost. Tato kategorie má trať vyznačenou fáborky, takže se není třeba bát, že by se děcka úplně poztrácela,“ vysvětluje Jan. „Orienťák“ je podle jeho slov souboj člověka s přírodou. Běh vysokým borůvčím, přeskoky potoka, prodírání se skalními městy. To je největší droga. A taky prý dokáže stmelit rodinu. Každý si přinese z lesa spoustu zážitků, kde potkal jaké zvíře nebo zažil neobvyklou situaci. „Velká výhoda orientačního běhu je v tom, že člověk musí spoléhat hlavně na svou hlavu, takže taky tam není moc blbců. A taky se člověk naučí prohrávat, to se taky v životě docela hodí. Orienťák je celkově skvělý sport a jediné minus je jen v tom, že závody bývají pouze o víkendech,“ říká Jan.
S čistou hlavou Jaké délky obvyklé běhá? „Jsou různé. Nejkratší je sprint, většinou ve městě, to bývá tak na patnáct minut. Krátká trať se běží na přibližně třicet pět minut. A královská disciplína je klasická trať, kde bývá čas vítěze okolo pětadevadesáti minut.“ Vzpomíná, jak se mu kdysi na závodech v Doksech stalo, že vyběhl z mapy a našel se téměř pět kilometrů od místa, kde měla být kontrola. Tato chyba ho stále 80 minut. Jan doufá, že to jednou jeho dětem půjde s buzolou trochu lépe. Ptám se, co se člověku honí při běhu hlavou, jestli se mu teda vůbec něco honit stihne. „Ideálně by nemělo honit vůbec nic a člověk by se měl na 100 % koncentrovat na závod, kde je kontrola, jak se k ní dostane, co uvidí v okolí kontroly a jakým směrem bude od kontroly odbíhat. Třeba na sprintu a na krátké trati se ta koncentrace dá udržet. Nejtěžší je klasická trať, kde udržet 100% soustředění zhruba hodinu a půl na závod je velmi těžké. Dá se to třeba v momentě, kdy má člověk nějaký delší postup, který může běžet po cestě, zde je trochu prostoru pro mentální odpočinek. Na druhou stranu je potřeba tuto pasáž zase využít k tomu, aby se člověk připravil na následující část závodu.“
Na MS se už těší, ale zúčastní se ho jen jako divák. „Nicméně i tak bych chtěl všechny pozvat ke sledování Mistrovství, ať už živě v arénách přímo v centru dění, nebo při živém vysílání na ČT Sport. Samozřejmě budu moc rád, když si přijdete orientační běh zkusit na vlastní kůži!“
Více se dozvíte na https://zacitorientak.cz/ nebo na www.woc2021.cz.