Maminka.czPorod

Ostře sledovaná bříška aneb porod po pětatřicítce!

Stále více žen poprvé rodí až dlouho po oslavě svých třicátých narozenin. Většinou bez problémů, jen je gynekologové posílají na specializovaná vyšetření prenatální diagnostiky a genetiky.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Vlastně na tom není nic zvláštního. Hodně lidí si chce prodloužit studia nebo je láká cestování, nějakou dobu pak zabere hledání zajímavé a dobře placené práce a také zajištění bydlení. Muž má poté možnost pokračovat ve své slibné kariéře, zatímco žena obvykle začíná přemýšlet o případném založení rodiny.

Samozřejmě to mohou být i nejrůznější jiné důvody, včetně zdravotních komplikací, proč stále více žen odkládá mateřství. Zda se ty, které se pro těhotenství rozhodnou o něco později, než je obecně považováno za obvyklé, musejí opravdu tolik obávat, jsme se zeptali MUDr. Ivany Kučerové, vedoucí oddělení prenatální diagnostiky Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí.

DOPORUČUJEME: 10 nejlepších článků o těhotenství a porodu

Podrobné informace podané jednou ze špičkových specializovaných lékařek snad budou hlavně ujištěním, že současná úroveň prenatální diagnostiky a porodnictví je v České republice opravdu velmi vysoká a budoucí maminky i jejich miminka jsou neustále pod kontrolou a v té nejlepší péči. MUDr. Ivana Kučerová se, podobně jako všichni její kolegové, nespecializuje „jen“ na jeden úzký směr, ale je v neustálém, těsném kontaktu v podstatě se všemi oblastmi gynekologie a porodnictví.

Kromě provádění veškerých vyšetření prenatální diagnostiky vede i ambulanci, kam docházejí všechny těhotné před porodem. Zaměřuje se zejména na rizikové pacientky, které se léčí se systémovými chorobami, např. lupus erythematodes (systémové onemocnění pojiva různých orgánů).

Co podle vás způsobilo, že je Ústav pro péči o matku a dítě jednou z nejvyhledávanějších porodnic na území celé České republiky?

Ústav pro péči o matku a dítě v Podolí poskytuje komplexní péči v oblasti gynekologie, porodnictví a neonatologie. Je také jedním z dvanácti perinatologických center v naší republice, které koncentruje riziková a patologická těhotenství vznikající z nejrůznějších příčin. A v návaznosti na to je poskytována péče o nedonošené novorozence i s nízkou porodní hmotností.

Podle čeho se stanovuje rizikový věk u matky? Nejsou doposud používaná čísla již trochu zastaralá?

Hranice pětatřiceti let byla u rodiček stanovena jako „riziková“ v sedmdesátých letech. Vycházelo se z řady zahraničních studií, kde se zjistilo, že u matek starších 35 let narůstá riziko výskytu Downova syndromu, tzv. mongolismu. V současné době se o rizikovém věku vzhledem ke stoupajícímu počtu „starších“ těhotných žen velmi diskutuje. V některých zemích je tato hranice posunuta na 38 let.

A co říkají aktuální statistická čísla a tabulky o průměrném věku nastávajících maminek v České republice a v dalších zemích Evropy?

V roce 2007 tvořily rodičky starší 35 let 10,9 % z celkového počtu rodiček v celé České republice. Oproti roku 2000 se tento počet téměř zdvojnásobil. A trend je zatím vzrůstající. Na našem pracovišti prenatální diagnostiky je v průměru z celkového počtu pacientek vyšetřeno přibližně 20 % těhotných starších 35 let. Co se týče ostatních evropských zemí, je na prvním místě Irsko s 26 % rodiček nad 35 let, jejich vysoké procento dále uvádí Itálie (25 %), Španělsko (24 %), Německo (24 %) a Nizozemsko (22 %). Nejmenší procento nastávajících maminek překračujících tuto věkovou hranici je v zemích bývalého Sovětského svazu, v Arménii (4 %), v Ázerbájdžánu (6 %) nebo v Moldávii (6 %).

V čem je podle vás péče o „starší“ těhotnou ženu specifická?

Pokud pacientka bez problémů otěhotní a vše probíhá bez komplikací, je běžná prenatální péče stejná jako u jakékoli jiné těhotné. Schopnost přijít do jiného stavu ale jak známo s přibývajícím věkem ženy klesá. Samozřejmě jsou tu i některá další rizika spojená s věkem: například stoupá nebezpečí vzniku vrozených vad a samovolného potratu. Je tu i řada obecných rizikových faktorů, ale ty, bohužel, často vídáme i u velmi mladých těhotných. Jedním z nich je například obezita. Ta může být provázena dalšími komplikacemi, jako jsou například vysoký krevní tlak, cukrovka, křečové žíly, onemocnění pohybového ústrojí atp. Vždy je třeba pečlivě zvážit individuální rizika u konkrétní pacientky, podle toho se pak odvíjí následná prenatální péče.

Na začátku těhotenství gynekolog obvykle hovoří o „screeningu“. Co si pod tímto slovem můžeme představit?

Screening znamená obecně vyhledávání. V oblasti prenatální diagnostiky se jedná o vytipování skupiny pacientek, které by mohly mít zvýšené riziko výskytu vrozených vad plodu. Existuje na to řada testů zahrnujících ultrazvuková vyšetření, krevní testy matky nebo jejich vzájemnou kombinaci. Do kalkulace nebezpečí výskytu nejčastějších chromozomálních odchylek se započítává i věk, váha matky, kouření a to, zda se jedná o těhotenství po normální koncepci nebo po některé z metod asistované reprodukce. Pokud je screeningový (vyhledávací) test pozitivní, neznamená to ještě postižení dítěte. Toto je třeba mít neustále na mysli. Každý pozitivní výsledek tohoto vyšetření by měl být ještě ověřen testem diagnostickým (potvrzujícím). Ten jediný může skutečně jasně odpovědět na otázku, zda je, či není plod postižen vrozenou vadou.

V jakých případech je prenatální a genetické vyšetření budoucí matce zpravidla nabídnuto?

U nás, v našem ústavu, je každé těhotné bez ohledu na věk nabídnut kombinovaný test hned v prvním trimestru těhotenství. Spočívá v kombinaci výsledků krevních testů a ultrazvukového vyšetření. Krevní testy se provádějí v 11. týdnu těhotenství. Ultrazvukové vyšetření pak většinou mezi 12. a 14. týdnem těhotenství. V případě, že není možné tento test provést, nebo pokud jsou jeho výsledky nejasné, dělá se takzvaný triple test mezi 16. a 18. týdnem gravidity. Jedná se o krevní odběr matky a vyšetřují se tři sériové bílkoviny. Při negativním screeningovém testu pak doporučujeme ultrazvukové vyšetření mezi 20. a 22. týdnem těhotenství. V opačném případě nebo při zjištění jiných rizik doporučujeme pacientce genetickou konzultaci. Všem těhotným ženám starším pětatřiceti let je i bez ohledu na výsledky screeningových testů genetická konzultace doporučována. Tato konzultace však není povinná. O každém vyšetření si pacientka společně s partnerem rozhoduje sama.

Jenom samotné ultrazvukové vyšetření tedy k nalezení případného problému nestačí?

Prostřednictvím ultrazvuku sledujeme případné morfologické odchylky vývoje plodu neboli orgánové vady. V rámci výše zmíněného kombinovaného testu během prvního trimestru těhotenství hodnotíme ultrazvukem také drobné odchylky, které mohou souviset se závážnými vadami chromozomálními. Nejdůležitějším ukazatelem tohoto období je hodnota šíjového projasnění – NT. Ta je také zakalkulována do už zmíněného výpočtu rizika pro konkrétní pacientku. V prvním trimestru je možné zjistit podrobným ultrazvukovým vyšetřením více než 70 % závažných vrozených vad orgánů, ale například Downův syndrom v mnoha případech ultrazvuk nezachytí, proto se dělají další vyšetření. Kombinovaným testem provedeným během prvních tří měsíců těhotenství se dá odhalit více než 90 % všech plodů s Downovým syndromem při falešné pozitivitě 2,5 %.

Co všechno mohou lékaři zjistit z odběru plodové vody?

Amniocentéza (odběr plodové vody) je nejčastější a nejdéle používaný výkon v oboru prenatální diagnostiky. Slouží k vyšetření chromozomální (genetické) výbavy plodu včetně určení pohlaví. Normální počet chromozomů u člověka je čtyřicet šest, dívky mají dva X chromozomy, chlapci jeden X a jeden Y. Vyšetření se většinou provádí ambulantně. Optimální období odběru je mezi 16. a 18. týdnem těhotenství. Za sterilních podmínek při něm zavádíme tenkou jehlu o průměru 0,7–0,9 mm přes břišní stěnu do dutiny děložní pod ultrazvukovou kontrolou tam, kde je největší kapsa plodové vody. Současně sledujeme, aby pod místem vpichu nebyl pupečník ani plod a nedošlo tak k jeho poranění. Odběr plodové vody trvá několik minut. Obvyklé nasáté množství se pohybuje od 20 do 25 ml. Doba zpracování závisí na množství a růstu získaných buněk, nejdéle však trvá tři týdny. Zkoumané buňky pocházejí z přirozeně oloupané kůže plodu obsažené v plodové vodě. Pacientkám s vysokým rizikem chromozomální vady nabízíme i další invazivní metody vyšetření, jako jsou například odběr pupečníkové krve nebo odběr choriových klků. V tomto případě se jedná o získání vzorku tkáně z tvořící se placenty, které mohou lékaři provádět od 11. týdne těhotenství. Výkon je pro pacientku podobný jako v případě odběru plodové vody. Na tomto místě je třeba uvést, že každá těhotná má určité individuální riziko samovolného potratu, aniž by podstupovala jakýkoli výkon. Riziko po výše zmíněných výkonech je o 0,5–1 % vyšší oproti obecné populační úrovni. V našem ústavu je ještě nižší – 0,3 %.

Šlo by podle vás na základě zmíněných vyšetření zjistit náchylnost miminka k dalším méně závažným onemocněním, jako jsou například oční vady, nebo k diabetu?

To výše popsané vyšetření zjistit nemůže. Nezachytí se ani některé další vrozené vady, které se někdy plně vyvinou až později v dalším průběhu těhotenství.

Půjdeme-li do extrému, dala by se touto metodou zjistit třeba i barva očí, vlasů dítěte nebo jeho výška v dospělosti a podobně?

Čemu by to bylo prospěšné? To už je úplně jiná kapitola.

Je možné v případě diagnostikovaného závažného postižení situaci nějak „zlepšit“ nebo dokonce vadu „vyléčit“?

Pokud je výsledek chromozomální výbavy plodu patologický, znamená to, že je přítomna porucha v počtu nebo stavbě chromozomů. Tyto vady jako takové se léčit nedají. V případech, jako je například Turnerův syndrom (absence jednoho X chromozomu u plodů ženského pohlaví), lze léčit některé odchylky, které ho provázejí. Každý abnormální nález by měl genetik pacientce nejprve důkladně vysvětlit. Teprve na základě všech informací o možných důsledcích se žena může spolu se svým partnerem rozhodnout, zda v těhotenství pokračovat, či zda ho raději chtějí ukončit.

Do jaké doby lze ještě z vážných zdravotních důvodů provést potrat?

Ukončení těhotenství se v našich právních podmínkách řídí zákonem č. 66/1986 Sb. a také příslušnou prováděcí vyhláškou č. 75/1986 Sb. Do 8. týdne těhotenství hovoříme o „miniinterrupci“, v pozdějším stadiu, od 8. do 12. týdne, o „velké“ interrupci. V tomto období se může každá pacientka svobodně rozhodnout o ukončení gravidity nezávisle na tom, zda je, či není lékařsky zjištěno postižení plodu nějakou vrozenou vadou. Je-li těhotenství starší než dvanáct týdnů, rozhodují o jeho ukončení pouze medicínské důvody, nikoli přání pacientky. Z genetické indikace lze podle právních předpisů ukončit graviditu do dokončeného 24. týdne těhotenství.

Další podrobnější ultrazvuková vyšetření se provádějí po 20. a pak ještě po 30. týdnu těhotenství. Co všechno sledují lékaři v této fázi?

Zjednodušeně řečeno, základem každého ultrazvukového vyšetření je měření velikosti plodu – sledujeme, zda se normálně vyvíjí a roste. Z rozměrů hlavičky, obvodu bříška a délky stehenní kosti lze pomocí počítačového programu odhadnout váhu plodu. Zcela zásadní je mezi 20. a 22. týdnem těhotenství podrobné hodnocení jednotlivých orgánů, zda jsou normálně vyvinuty. V dalších týdnech již pouze „zrají“, aby mohly plnit svou funkci po narození. Systematicky také hodnotíme plodovou vodu, zralost a polohu placenty. V některých případech doplňujeme měření délky děložního čípku, které nám umožní odhadnout případnou hrozbu předčasného porodu. Poloha plodu v těchto fázích gravidity ještě není definitivní, ale čím blíže je termín porodu, tím menší je pravděpodobnost, že se změní.

V poslední době budoucí rodiče rádi využívají možnosti získat snímek svého dítěte zatím ještě dřímajícího v maminčině bříšku. Slouží tyto snímky i k lékařským účelům?

Pravděpodobně máte na mysli 3D nebo 4D fotografie. Díky špičkovým ultrazvukovým přístrojům můžeme pořizovat nejenom fotografie, ale i videozáznamy na DVD. Slouží jak ke komerčním účelům, kdy si rodiče přejí pořídit snímek svého ještě nenarozeného dítěte, tak k účelům lékařským. Nejnovější techniky vícerozměrného zobrazení umožňují lépe vyšetřit například hůře dostupné struktury centrálního nervového systému, srdce, detaily obličeje a podobně.

Můžete něco doporučit „starším“ nastávajícím matkám? Musejí se opravdu tolik bát zvýšených rizik?

Víte, je potřeba odlišit pacientky, které plánují těhotenství a jsou úplně zdravé, od těch, které jsou opravdu „nemocné“. To pochopitelně platí i pro mladší ročníky. Každá žena vstupuje do těhotenství v jiné fyzické i psychické kondici. Nelze tedy jednoznačně říci, že těhotenství nad 35 let budou probíhat „patologicky“. Jak už bylo také zmíněno, většina gravidních žen samozřejmě žádné závažné problémy nemá. Velký vliv na dobrý začátek i pokračování má zejména psychická pohoda, kterou bezesporu přenášejí i na své dítě. Pro budoucí maminky jsou například záběry z ultrazvuku uklidňující. Mohou spolu s lékařem pozorovat, jak si jejich děťátko v bříšku klidně spí, jak pohybuje rukama a nohama, jak mu pulzuje srdíčko, jak otevírá pusu, směje se, polyká plodovou vodu… A tak všem budoucím maminkám, bez ohledu na věk, i jejich potomkům přejme co nejvíce pohody a radosti.

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Těhotenství, Porod, Časopis Maminka, Ultrazvuková vyšetření, Neonatologie, Pór, Šíjové projasnění, Ženské pohlaví, Dobrý začátek, Ukazatel toho, Turner, Test provedený, Kombinovaný test, Ultrazvukový přístroj, Barva očí, Podrobný ultrazvuk, Irsko, Vedoucí oddělení, Nizozemsko