Maminka.czAdopce

Nebojte se ADOPCE! Kam se obrátit a co vás čeká, když si chcete osvojit dítě?

Simona Procházková 11.  1.  2023
Milující rodičovská náruč pro každé dítě? Mělo by to tak být, bohužel ale existuje spousta těch, které ve vlastní rodině vyrůstat nemohou. A všechny si zaslouží mít svůj domov, kde najdou lásku, něhu a pochopení. Je namístě si přiznat, že osvojení biologicky „cizího“ dítěte není pro každého. To je prostě fakt. Nepředstavujte si to jako v romantickém filmu, realita může být jiná. Je to krásný, ale také zásadní životní krok do neznáma.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Mám osmiletého syna. Čekali jsme na něj dlouhých, a často hodně náročných šest let (plných opakovaných umělých oplodnění, operací, hormonů, nadějí i hořkých zklamání, nervů na dranc i manželských hádek, způsobených neúspěchy v mé až téměř hysterické touze po miminku…). Dodnes jsem přesvědčena, že jeho příchod nebyla náhoda. Zkrátka si nás vybral. O jeho existenci v mém břiše jsme se dozvěděli přesně v okamžiku, kdy nám z krajského úřadu dorazil dopis v obálce s modrým pruhem – vyrozumění, že jsme úspěšně prošli psychologickou přípravou a byli jsme zařazeni do evidence žadatelů o osvojení…

VIDEO: O čem se mlčí: Rodina v ohrožení

Celý, téměř roční proces prověřování a předadopční přípravy byl pro mě natolik přínosnou a objevnou záležitostí, že považuji téměř za povinnost přispět k tomu, aby se o něm více mluvilo. Díky své osobní zkušenosti jsem totiž zjistila, jak málo lidé o adopci a pěstounství, tedy o možnostech náhradní rodinné péče, vědí a jak často věří obecně rozšířeným mýtům a polopravdám.

Rodičovská náruč pro každé dítě

Chcete adoptovat? Je to v jistém ohledu největší risk vašeho života a musíte být připraveni doslova na vše. Uvědomit si, že dítě, které přišlo na svět jako nechtěné a prožilo první část života v kojeneckém ústavu (v lepším případě u přechodných pěstounů), může mít pozdější následky, zejména citové. Musíte být do hloubi duše přesvědčeni, že je to přesně to, co chcete a věřit sami sobě, že se dokážete poprat s budoucími možnými potížemi.

Nádherně to shrnula režisérka a scenáristka Alice Nellis (adoptovala dvě děti a nakonec si ještě po čtyřicítce třetí porodila), která v jednom z rozhovorů řekla: „Všechny děti jsou vlastní. Každé je úplně jiné, každé je naše, ke každému máme naprosto jedinečnou a krásnou cestu. Když vám dají do rukou miminko a vy s ním jdete domů, je to šíleně silný zážitek. Pro mě obdoba porodu.“

Osvojení dítěte řečí zákona

Do osvojení přicházejí děti z různých důvodů a z různých prostředí. Biologičtí rodiče o ně pečovat nechtějí nebo nemohou, a proto se sami rozhodnou dát souhlas s osvojením. Jiní péči zanedbávají, ale o osudu jejich dětí musí rozhodnout až soud, když je zbaví rodičovské zodpovědnosti.

Děti, jejichž zákonní zástupci nedali souhlas k osvojení nebo u nichž soud nerozhodl, že tohoto souhlasu není třeba, nemohou být osvojeny. Pokud se o takovéto děti nemůže, nechce nebo neumí postarat biologická rodina, mohou být svěřeny do jiných forem náhradní rodinné péče (pěstounské péče, pěstounské péče na přechodnou dobu).

Zákon říká, že při osvojení přijímají manželé či jednotlivci z hlediska práva dítě za vlastní a získávají plnou rodičovskou zodpovědnost. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem vztah jako mezi rodičem a dítětem, rovněž tak vzniká vztah příbuzenský k ostatním členům rodiny osvojitele. Veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou osvojením zanikají.

Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí a jsou ze zákona zapsáni do matriky. Osvojitelé jsou ovšem také povinni informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodné, nejpozději však do zahájení školní docházky.

Pokud máte malé děti, pěstounství odložte, radí zkušená dočasná máma

Není se čeho bát…

Nedaří se vám počít potomka, máte už plné zuby všech možných vyšetření, partnerských stresů a neúspěchů při umělém oplodnění? Jednou z cest, která se před vámi otevírá, je právě možnost osvojení. 

Pokud se k tomuto kroku odhodláte, připravte se na náročný proces vašeho prověřování, se kterým je spojeno i nutné „šťourání“ ve vašem soukromí a rodinných i partnerských vztazích, což může být zejména pro introvertní povahy nebo nemluvné muže dost zatěžkávací zkouška. Na povrch vyplave vše – staré křivdy i nedořešené konflikty v partnerském soužití…

Všechno se ale dá zvládnout s nadhledem a humorem. Za sebe musím říct, že nejvíc ze všeho jsem se obávala návštěvy sociální pracovnice u nás doma. Ani vlastně nevím proč, zřejmě síla předsudků a všeobecných mýtů. Nervozitou jsem nespala a muže ještě ráno donutila pověsit nový lustr. Nakonec bylo z obávané návštěvy velice příjemné dopoledne, během pohovoru jsme se i dost nasmáli a vše proběhlo v uvolněné a přátelské atmosféře.

Na adresu úřadů a institucí typu OSPOD (oddělení sociálně-právní ochrany dětí) musím říct, že během celé „přípravky osvojitelů“ jsme se setkávali jen a pouze s velmi příjemnými, vstřícnými a chápajícími úřednicemi a s psychology, kteří evidentně své práci rozumí a co je hlavní – dělají ji srdcem a v první řadě opravdu pro děti.

Proč chcete adoptovat? Buďte k sobě zcela upřímní...

„Rodiče, kteří zvažují osvojení dítěte, by vždy nejprve měli uvažovat o své motivaci, tedy o tom, co je k tomu vede. Chtějí pomoci dítěti, které v životě nemělo štěstí, nebo chtějí především naplňovat vlastní rodičovské potřeby? Důvodů může být řada a je potřebné, aby si je žadatelé ujasnili spolu, i každý sám v sobě. Právě otázka motivace je prvním tématem, které budou s žadateli probírat psychologové, sociální pracovníci a všichni, kteří se na jejich přípravě budou podílet. U žadatelů posuzujeme především stabilitu, sociální a osobností zralost a připravenost k výchově dítěte, samozřejmě i řadu dalších faktorů. Zkoumáme také, co je motivem k osvojení dítěte a zda tento motiv překračuje čistě egocentricky zaměření uspokojit své nenaplněné rodičovské potřeby,“ upozorňuje psycholog PhDr. Radek Ptáček.

V některých případech se později, zvláště když osobnost dítěte je výrazně odlišná od osobnosti adoptivních rodičů, nebo kdy rodiče narážejí na konkrétní výchovné obtíže, mohou na obou stranách objevovat určité pocity odcizení. Adoptivní rodiče pak mohou hovořit o tom, že „kdyby to bylo jejich dítě, určitě by takové problémy nemělo“, děti naopak mohou své adoptivní rodiče obviňovat z problémů, které se jim dějí.

Jak a kde začít?

Obrňte se trpělivostí, rychlost našich úřadů není závratná, a to ani v tomto případě. Ze všeho nejdříve si musíte na příslušném OSPODu (podle vašeho bydliště) sehnat veškeré potřebné formuláře a pečlivě je doma s partnerem po večerech vyplnit. Pro mě, milovníka anket a dotazníků, učiněný ráj, pro mého muže naopak synonymum pekla. Zvláště výživná byla část „napište vlastní rukou osobní životopis“. Já, novinář, jsem se během chvilky rozvášnila na čtyři strany, manžel vypotil s bídou jednu, zato ji ale se školáckou pílí krasopisně přepsal…

Alena je přechodnou pěstounkou. Jak zvládá emoce při odevzdávání dětí?

Následují další povinnosti jako vyžádat si posudek od zaměstnavatele a od praktického lékaře. Proč je nutné informovat šéfa o tom, že chcete dítě, dodnes moc nechápu, ale jinak to prostě nešlo. Po podání písemné žádosti a odevzdání všech „papírů“ jen čekáte a čekáte, až vás někdo z příslušného krajského úřadu pozve na pohovor s psychologem a psychologické testy. Po jejich zvládnutí čekáte dál, a to na další pozvání. Tentokrát na vyvrcholení celé akce – skupinový několikadenní kurz budoucích adoptivních rodičů. Pořadí a postup kurzů i jejich délka se může samozřejmě lišit v jednotlivých krajích České republiky.

Počítejte s tím, že před psychologem budete muset řešit třeba i nepříjemné vzpomínky, probírat se budou příčiny vašich případných partnerských konfliktů, zkoumat vztahy se sourozenci i rodiči a tak dále. Písemné psychotesty pak odhalí, jaký jste typ temperamentu nebo jak dokážete řešit nejrůznější životní situace. Pamatujte si ale jedno – nejste ve škole a žádná odpověď není špatná!

Kdo může adoptovat dítě?

„Osvojitelem se může stát podle zákona zletilá a svéprávná fyzická osoba, která způsobem svého života, osobnostními vlastnostmi, důvody a pohnutkami, jež ji vedou k osvojení, zaručuje, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Individuální dispozice každého jedince, jeho fyzická i duševní kondice a schopnosti jsou posuzovány odborníky na náhradní rodinnou péči ve fázi zprostředkování. Osvojitel by měl být dostatečně zralý, aby byl schopen o dítě pečovat a zajistit jeho řádnou výchovu, všestranný zdravotní, psychický i sociální rozvoj.“ Tolik odborné publikace.

V praxi platí základní pravidla, a to, že mezi osvojitelem a osvojencem by měl být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než 16 let, horní věkovou hranici zákon nestanovuje, ale  setkáváme se s názory odborníků, že by věkový rozdíl neměl být vyšší než 40 let. Dále platí, že společně mohou dítě osvojit jen manželé, v případě soužití partnerů, kteří nejsou sezdaní, může dítě osvojit jen jeden z nich.

Dítě může osvojit i jednotlivec (osoba, která žije sama bez partnera), což se moc neví. Zažitým omylem je také skutečnost, že žadatelé, kteří již mají děti vlastní či svěřené do náhradní rodinné péče, nemohou osvojit další dítě. Mohou.

O osvojení rozhoduje soud. Před rozhodnutím soudu o osvojení musí podle novely občanského zákoníku být dítě po dobu nejméně šesti měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklady. Tato podmínka je splněna, jestliže po tuto dobu o dítě na vlastní náklady pečoval pěstoun, poručník nebo jiná fyzická osoba, která se rozhodla dítě osvojit.

V případě, kdy je třeba souhlasu rodičů k osvojení dítěte, se podmínka trvání šesti měsíců osobní péče před osvojením počítá vždy až po uplynutí tří měsíců ode dne udělení souhlasu k osvojení.

kam se obrátit?

  • Zprostředkovat osvojení mohou v České republice pouze státní instituce. Pokud jste rozhodnuta, že chcete svůj domov a srdce otevřít osvojenému dítěti, podejte si žádost o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení na oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) úřadu obce s rozšířenou působností v místě vašeho trvalého pobytu.
  • Dříve, než se definitivně rozhodnete, zda přijmete dítě do osvojení, se zkuste zeptat sama sebe na pár otázek, například, jestli jste dost tolerantní a otevřená druhým, jaké je vaše manželství, jestli jste ochotná a schopná přizpůsobit se dítěti, jestli věříte, že si své rozhodnutí dokážete obhájit před širší rodinou a okolím, zda budete schopná přijmout  minulost dítěte a zda budete mít odvahu s ním hovořit o jeho původní rodině?

Čekání na kouzelný telefon

Absolvovali jste kompletní „kolečko“ pohovorů, psychotestů a povinných kurzů, na poště jste si vyzvedli vyrozumění, že jste byli vybráni jako vhodní osvojitelé a byli jste zařazeni do evidence žadatelů. Nastává doba čekání, která se může zdát nekonečná. Pro srovnání, v Praze a Středočeském kraji se na „právně  volné“ dítě čeká až čtyři roky, například v Ústeckém kraji se dočkáte do roka.

Příslušný krajský úřad vede také evidenci dětí, kterým se hledá nová náhradní rodina. Výběr rodiny pro konkrétní dítě se odvíjí od potřeb dítěte a schopnosti žadatelů je naplnit. Platí pravidlo, že se nevybírá dítě pro konkrétní rodiče, ale dítěti se vybírají ti nejvhodnější rodiče. Taková rodina, která  je připravena ho přijmout takové, jaké je. Proto jste museli během přípravy několikrát přesně formulovat a upravovat své představy a požadavky na dítě, jeho věk a zdravotní i psychický stav.

Honza a Pepa mají osvojeného syna. Jak probíhal celý proces a co na něm bylo nejtěžší?

jedním z úskalí adopce, o kterém se tolik nemluví, je nedostatečná podpora osvojitelů při řešení náročných situací vyplývajících z přijetí dítěte. Na rozdíl od pěstounů není osvojitelům ze zákona poskytována podpora ve formě např. pomoci při výchovných problémech, rodinné terapie, odlehčovacích služeb pro rodiny s handicapovaným dítětem apod.

Témata: Rodina, Péče o dítě a jeho výchova, Rodina a vztahy, Rodina a vy, Rodiče, Neplodnost a IVF, Adopce, Pěstounská péče, Osobnost dítěte, Obrat, Domov, Praha, Středočeský kraj, Žadatel, Děti, Alice Nellis, Osvojení, Celý, OSPOD, Osvojitel, Česká republika, Radek Ptáček, Ústecký kraj, Psycholog, OSVOJIT DÍTĚ

Video