Maminka.czČasopis Maminka

Otázka zodpovědnosti...

Judita Traubová 18.  9.  2009
Otázka zodpovědnosti...
Sotva vyjdou z porodnice, vyrazí s děťátkem na nákup do hypermarketu a pak se s ním tramvají vyjedou pochlubit přátelům.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Následuje posezení v zahradní restauraci – přivést na svět potomka si přece zasluhuje oslavu. Některé maminky se zkrátka nedokážou vzdát svého bezdětného života.

Když už asi po třetím očkování prodělával malý Kamil další horečnatou reakci, jeho maminka začala koketovat s myšlenkou, že příště ho raději očkovat nenechá. Psala na ministerstvo i lékařskou komoru, žadonila u dětské lékařky. Nepochodila nikde. Naštěstí nakonec sebrala všechny síly, aby případné nežádoucí projevy další vakcinace zvládla a očkovací kalendář malého Kamila se přece jen zaplňoval potřebnými údaji. Otázka, zda nechat očkovat své dítě, či nikoli, vrtá hlavou více rodičům. Bohužel jde i o vakcíny povinné. „Existuje očkování povinné a očkování nepovinné. Povinné očkování je dítěti podáváno zdarma, rodiče nic neplatí. Je zacíleno proti nemocem, které v dřívějších dobách způsobily smrt velkého počtu dětí, někdy i celých rodin. Zavedení očkování zajistilo u některých chorob jejich úplné vymýcení nebo výraznou redukci.

Očkování je stále nejlepší metodou, jak tyto choroby v populaci eliminovat,“ říká neonatoložka MUDr. Mária Fedorová. Ne každý ví, že tzv. „očkovací povinnost“ je skutečně povinnost daná zákonem. V praxi to znamená, že když odmítne rodič nechat očkovat své dítě, může se lékař obrátit na sociální pracovníky či policii, a dokonce podat na rodiče trestní oznámení. Doktorka Fedorová však tvrdí: „K tak dramatickému řešení ale přistupuje málo lékařů. V České republice platí zákon na ochranu veřejného zdraví, který říká, že v okamžiku, kdy rodiče odmítnou povinné očkování, mohou být vystaveni určitým sankcím. Rodiče tak nemohou umístit dítě do kolektivního zařízení (školky nebo jeslí). V okolních státech mají neočkované děti určitá omezení zdravotního pojištění, například musí nést případné finanční dopady léčby závažného onemocnění...“

Žádné hypermarkety a tramvaje

Otázkou stejné zodpovědnosti jako nechat dítě očkovat proti nebezpečným chorobám a zabezpečit mu i další potřebnou lékařskou péči je i celkový zodpovědný přístup k němu. Na jednu stranu je velmi roztomilé, když z nákupního košíku v hypermarketu vykukuje drobeček ve skořápce, na němž je vidět, že ho sotva propustili z porodnice, na druhou stranu jde ale o hodně riskantní krok rodičů. Neonatoložka tvrdí: „Takhle malinké miminko jednoznačně do hypermarketu nepatří. Jeho imunitní systém teprve dozrává, dítě se postupně osídluje běžnou flórou bakterií a nastoluje si svoji biorovnováhu. Velké množství lidí v nákupním centru, často nemocných různými virózami, i klimatizace, v níž cirkuluje obrovské množství choroboplodných zárodků, představuje pro dítě rizikový faktor pro vznik řady infekcí. Dospělého člověka zasáhne rýma jako zdánlivě banální onemocnění, nicméně dítěti může způsobit velký problém.

Nehledě na to, že trvale přítomný hluk hypermarketu určitě k pohodě miminka také nepřispívá...“ Když už rodič musí vyjet nakoupit nutně i s (alespoň trochu starším) miminkem, pak je vhodné zvolit kočárek, a nikoli autosedačku. Kočárek je pohodlnější, v autosedačce by dítě mělo strávit jen nevyhnutelně dlouhou dobu v průběhu transportu. Dlouhé vysedávání v sedačkách vidí lékaři opravdu neradi. Podobně rizikovým krokem, jako je návštěva nákupního centra, bývá i jízda v hromadných prostředcích. I tu lékaři doporučují omezit alespoň v prvních týdnech na minimum. Je pravda, že v některých případech se jí zcela vyhnout nedá – mnohé maminky by se jinak než autobusem či tramvají vůbec nedostaly na kontrolu k dětské lékařce, ale rodiče by před každou jízdou měli zvážit, zda je opravdu nezbytná.

Exotika – nic pro miminka

Mezi mnohými rodiči panuje názor, že miminko by mělo být odmalička mezi lidmi, protože setkávání s „bacily“ přispěje k jeho postupnému zocelení a přivyknutí na prostředí. Jiní zase žijí v přesvědčení, že v průběhu šestinedělí je nejlepší eliminovat veškeré návštěvy, a když už babička svého vnoučka musí nutně navštívit, pak jedině s rouškou. Zdravý přístup je někde uprostřed. Podle doktorky Fedorové není důvod odmítat návštěvy blízkých (nejsou-li nemocní), ale jistě je rozumné vyhnout se velkému kolektivu lidí. „Každá návštěva by měla mít při manipulaci s dítětem umyté ruce a určitě není vhodné, aby bylo dítě v kontaktu s nemocnou osobou. Běžné nachlazení je pro novorozence velmi nepříjemné, dítě není schopno dýchat ústy, potřebuje průchodný nos. Pokud je dýchání obtížné, odmítá pití, špatně spí…“ (Není snad nutné zdůrazňovat, že za riskantní přístup hraničící s týráním dítěte se považuje kouření v jeho blízkosti či hlučné návštěvy. Zvlášť v prvních týdnech je hluk pro miminko velmi nepříznivým faktorem.) Podobně rozporuplné názory panují i co se týče rodinné dovolené. Zatímco jedni razí teorii, že dítě je součástí rodiny a dovolená u moře či na horách k rodinné pohodě patří, jiní se bojí vyjet ještě s dítětem čtyřletým.

Optimální stav je opět někde mezi tím a jistě za něj nelze považovat situaci paní Jany.
Když byly její Sofince necelé čtyři měsíce, vypravila se i s dcerkou do Venezuely. Desetidenní pobyt v exotickém prostředí malá odnesla stejně dlouhým pobytem na kapačkách v nemocnici na infekčním oddělení. Maminka dnes sebekriticky přiznává: „Asi ode mne byla velká nezodpovědnost letět se Sofií tak daleko. Cesta letadlem byla dlouhá, Sofinka hodně plakala, až si stěžovali i spolucestující. Při návratu už byla nemocná, měla průjem a já musela neustále vyměňovat plínky, což ne každý v letadle chápal. Týden měla vysoké horečky a byla dehydrovaná, lékaři o ni začínali mít vážné obavy. Zařekla jsem se, že do jejích tří let už raději pojedeme maximálně tak k Balatonu...“ „Celý první rok života je dítě na jakékoli změny hodně citlivé (adaptabilita na novinky se v dalších letech postupně zlepšuje). Změna režimu, prostředí, klimatu působí na dítě stresově. Určitě nejnevhodnější jsou krátké dovolené s velkou teplotní změnou (Chorvatsko na šest dní, prodloužený víkend v Itálii…).

Pokud má tato dovolená představovat benefit i pro dítě a nejenom osvěžení rodičů, měla by trvat minimálně 14–21 dní. A pobyt v exotických zemích může dítě vystavit riziku cizokrajných infekcí, proto je opravdu důležité pečlivě zvážit hygienickou situaci země a zařízení, kam dítě berete. Před cestou je vhodné navštívit pediatra a domluvit si složení lékárničky první pomoci na cestách,“ varuje potenciální dobrodruhy neonatoložka. Naštěstí je pro většinu rodičů příchod nového člena do domácnosti dost velkým vzrušením a rozptýlením sám o sobě, takže další mohutné zážitky ani nemají potřebu vyhledávat. A v případě, že opravdu chce rodina s malinkým potomkem vyjet někam na dovolenou, mnohá blízká evropská letoviska poskytují velmi dobré zázemí i lékařskou péči...


Maminčin odborník MUDr. Mária Fedorová neonatoložka, neonatologické oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře, VFN v Praze

Témata: Děti, Časopis Maminka, Zdravý přístup, Ota, Chorvatsko, Neonatologické oddělení, Balaton, Optimální stav, Otázka, Banální onemocnění, Zodpovědnost, Trestní oznámení, Běžné nachlazení, Zodpovědný přístup, Exotika