Maminka.czDěti

Paní učitelko, jděte do p... Je generace Alfa generací vzdorovitých floutků s mobily, nebo má i potenciál?

Dita Mrázková 1.  5.  2024
Neuctivost, přehnané sebevědomí, nerespektování autorit. Vysedávání u počítačů, mobilů, nadmíra informací. Generace dnešních školáků děsí učitele a někdy i jejich rodiče. Jak se vyrovnat s faktem, že tyto děti jdou jen „s dobou“? A co si o tom myslí uznávaná psycholožka?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Učitelka: „Marku, prosím tě, vytáhni si to pero, budeme psát diktát. Marku? O něco jsem tě žádala.“ 

Žák Marek: „Jdi do p...“

Tento dialog není bohužel jen výmyslem. Tento dialog (bohužel) skutečně proběhl na jedné základní škole. Třídní učitelka jinak bezproblémové malotřídky dnes a denně řeší spor s „rebelem“ Markem. Marek je třeťák a jen těžko si lze představit, jak paní učitelce tyká a navíc ji posílá někam (slovo na čtyři písmena). 

VIDEO: PODCAST MAMINKA: PSYCHOLOŽKA ŠÁRKA MIKOVÁ A JEJÍ TEORIE TYPŮ U DĚTÍ 

Nejhorší je jeho chování pro ostatní spolužáky. Někteří si na hřišti hrají „na Marka“, protože nemají jeho „odvahu“ zkusit to na dospělého. Marek je i skvělý manipulátor. Jeho hlavní zbraní je strach. „Dcera se bojí už tak, že nechce chodit do školy. Když jí jednou Marek snědl štrúdl, co měla ke svačině, ze strachu ani nepípla, jen aby na ni nebyl sprostý,“ zmiňuje zkušenost se spolužákem své dcery jedna z maminek. Těžko říct, co za Markovým chováním stojí, co bylo spouštěčem (například nějaké trauma) a kdo je viník.

Většinu z nás ale i tak napadne jediné. Tohle bychom si my, dnešní rodiče, ke svému učiteli v životě nedovolili. Je tedy tahle smutná příhoda důsledkem dnešní doby? Nebo za to můžeme právě my rodiče, kteří, oproti těm našim, vychováváme své děti o hodně liberálněji?

Klepněte pro větší obrázek

Floutci na mobilech

Špičková orientace v on-line světě, mobilních telefonech, tabletech i virtuální realitě, technologická zdatnost. Do generace Alfa, která se do digitálního světa narodila, patří především ročníky 2010 a dále. Tyto děti jsou mnohými vnímány jako drzé, až moc sebevědomé a bez špetky respektu.

Někteří kantoři by do charakteristiky generace Alfa přihodili i přívlastky jako vzdorovití, agresivní, neuctiví a hrubí. Nejmenovaná učitelka 5. ročníku základní školy popisuje jeden z dialogů s jejími svěřenci. „Když jsem poprosila jednoho z žáků, aby se ve vyučování posadil na své místo, protože začal zničehonic chodit po třídě, odpověděl mi, že nejsem jeho máma a nemám mu co poroučet. Zůstala jsem jako opařená, protože tohle jsem za téměř 25 let praxe ještě nezažila," říká.

Další z učitelů základní školy poukazuje na „nešvar“, který mu vadí nejvíc. Nadměrné používání mobilních telefonů o přestávce i na hřišti. „Dnes už neuvidíte kluky, jak si na hřišti kopou. Dnes na něm sedí na zemi v hloučku a pouštějí si na telefonu videa. A polovina z nich ani neudělá kotoul," krčí rameny kantor.

Láskyplné domácí prostředí nadevše

Psycholožka Šárka Miková, autorka unikátní Teorie typů a dalších úspěšných knih
(např. Milovat nestačí) se však na celou problematiku generace Alfa dívá jinou optikou.

„Pro škarohlídy ze starších generací je to samozřejmě spíš generace drzých floutků, co jen čučí do mobilu, čas tráví hraním počítačových her a bez internetu se jim hroutí svět,“ říká s tím, že jí nedává moc smysl popisovat typické znaky jednotlivých generací. Podle ní jde o velké generalizování, které pomíjí individualitu dítěte.

„Je to spíš marketingová než sociologická záležitost. Navíc zatím nemáme studie o této generaci, protože jsou to většinou ještě malé děti, tudíž nevíme, jaké dlouhodobé dopady na ně vyrůstání v této době bude mít. Můžeme si ale podmínky, ve kterých děti žijí, dát do souvislosti s tím, co potřebuje dětský mozek pro svůj zdravý vývoj, protože to na základě mnoha let výzkumů dneska už dobře víme,“ říká.

Mozek dítěte podle jejích slov potřebuje vyrůstat v láskyplném prostředí, které naplňuje jeho potřeby.

A jak už to tak bývá, při pohledu na chování dítěte je nutné podívat se pod lupou především na jeho rodiče. Právě ti mají na své potomky ten největší dopad. 
Šárka Miková poukazuje na to, jak se výchova dětí mění napříč dobou.
Rodiče shrnula do několika kategorií.

Rodiče, kteří žijí v obavách
Důvodem je, že dnešní západní svět už není tak jistý a stabilní, jak býval dřív – život v míru přestává být samozřejmost, klimatická krize není záležitostí budoucnosti, ale prožíváme ji už dnes, mnohé rodiny žijí v existenčních problémech, společnost se polarizuje. A pro rodiče, kteří sami žijí v nejistotě a úzkosti, je těžké pomáhat dětem učit se regulovat emoce, posilovat odolnost a zvládat stres.

Rodiče, kteří dnes vychovávají děti jinak, než byli sami vychováváni
Mnozí zažívali příliš autoritativní výchovu plnou zákazů a trestů, jejíž dopady (např. velká závislost na autoritě, narušená sebehodnota, která jim komplikuje práci i vztahy) si sami uvědomují. Vědí, že pro dnešní, nebo spíš budoucí svět jejich dětí je potřeba vychovávat je jinak. Snaží se být dětem spíš partnerem, kamarádem či koučem. Děti jsou zvyklé diskutovat, ne jen poslouchat autority, rozhodovat o sobě, ne jen být ve vleku těch, kteří vědí, co je pro ně dobré. Ne všichni rodiče ale tenhle dobrý záměr uvedou v realitu správným způsobem. Někteří v sobě dopady autoritativní výchovy nezapřou a jsou ve výchově nekonzistentní – někdy dětem hodně dovolí, pak přejdou do módu příkazů, zákazů a trestů.

Další skupina rodičů aplikuje volnou výchovu – děti mají sice hodně lásky, ale žádné hranice, díky kterým se nenaučí dobře fungovat ve vztazích s druhými lidmi a ovládat impulzivitu. A pak jsou tady rodiče příliš ochranitelští, kteří dětem vyšlapávají cestičku. Jejich potomci nezažívají pocity nepohodlí, nic je nenutí překračovat svou komfortní zónu. Takže se na jedné straně neposiluje jejich odolnost vůči náročným situacím a vhodná stresová regulace. Na straně druhé pak děti nezažívají pocity úspěchu a hrdosti, když samy něco zvládly, takže nemohou svou sebeúctu postavit na zkušenosti, že mohu věci ovlivňovat a mít svůj život pod kontrolou.

Klepněte pro větší obrázek

Jaký dopad má na děti generace Alfa pro změnu zmiňovaný digitální svět?

„Současné děti díky digitálním technologiím jinak pracují s informacemi. Jednak jsou zvyklé s nimi pracovat interaktivně, takže tradiční výuka je nemůže zaujmout. Jejich učení se dá charakterizovat jako 'just in time learning', tedy učím se ve chvíli, kdy to potřebuju, kdy mě něco zaujme nebo chci řešit. A díky přístupu k informacím v tom může jít do velké hloubky,“ vysvětluje psycholožka.

To ale neznamená, že mají rodiče i učitelé na výuku dětí rezignovat. Podle Šárky Mikové je pořád důležité, aby děti získávaly komplexnější obraz o světě než ten, který je vedený jejich aktuálním zájmem. Rodiče i kantoři by se měli naučit dětem nabízet vhodnou potravu pro jejich zvídavost prostřednictvím cest, které reflektují to, jak funguje jejich mozek. „Protože v tuhle chvíli už to není pro děti otázka volby: 'Kdybych chtěl, mohl bych se učit tak, jak se ve škole učili mí rodiče.' Mozek dítěte se s očima a prstem na obrazovce vyvinul jiným způsobem. Takže říkat si 'kdyby nebyly děti tolik závislé na mobilech, fungovalo by nám to, co dřív', je nesmysl," myslí si Šárka Miková.

 

Musíme jít dětem naproti – hledat cesty, jak podporovat jejich zvídavost způsobem, na který je jejich mozek díky digitálním technologiím zvyklý...

 

Těmito dogmaty se tak nůžky mezi generací dnešních dětí a jejich rodičů či učitelů budou ještě víc rozevírat. Děti budou dospělákům, kteří mají vytvářet prostředí přijetí a pochopení, méně důvěřovat, což negativně ovlivní vývoj jejich osobnosti.
​A to se podle psycholožky už bohužel děje.

Dobrý sluha, zlý pán

Jak tedy děti motivovat tím nejlepším možným způsobem? „Musíme jim jít naproti – hledat cesty, jak podporovat jejich zvídavost způsobem, na který je právě díky digitálním technologiím zvyklý jejich mozek. Zvídaví lidé jsou totiž v životě a práci inovativnější, lépe řeší problémy a spolupracují. Právě to budou děti potřebovat, aby zvládly náročnou budoucnost v současném světě. Když nabízíte potravu pro dětskou zvídavost a jdete do hloubky v tom, co děti zajímá, trvá to déle než tradiční výuka,“ doporučuje Šárka Miková.

Digitální technologie však můžou být dobrým sluhou, ale zlým pánem. Je potřeba naučit děti mít nad nimi kontrolu. Dětský mozek dozrává až kolem 25. roku života a oproti dospělým má dítě mnohem menší schopnost odolávat nutkání a rozptylování pozornosti a nedokáže se tak bránit ani vzniku případné závislosti. Šárka Miková však v této problematice vidí i jednu výhodu.

„Neustálá možnost připojení, kdykoli mají chuť, pár kliků a už vědí, co se děje na druhém konci světa... I z toho důvodu se předpokládá, že tahle generace se bude mnohem víc zajímat o dění kolem sebe, o politiku, ekologii i duševní zdraví. Už jen proto, že se na ně chrlí informace ze všech stran a není tak snadné před různými problémy zavírat oči...“


Klepněte pro větší obrázek

Psycholožka Šárka Miková, autorka unikátní Teorie typů, která vymezuje 4 základní typy osobnosti s různými vrozenými potřebami. Podrobnější informace najdete v jejích knihách Milovat nestačí, Nejsou stejné nebo Ani mámy nejsou stejné

Témata: Děti, Školák, Rodina, Psychika, Rodičovství, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Školství, Školák, Dospívání, Zajímavosti, Rodiče, Dětství, Základní škola, psycholožka, Emoce, Kniha, Puberta, Odvaha, Teenager, vztek, Povahové rysy, povaha, Kritika, učitelka