Maminka.czRodina a vztahy

Partner, nebo další dítě? Neztrapňujte ho! Oceňte, co pro rodinu dělá

Michaela Láchová 15.  8.  2020
„Vem si svetr!“ říká manželka. „A to jako, že je mi zima, nebo že jdeme domů?“ opáčí manžel. Možná ve vtipu, aby tak pohotově zareagoval na nemístně pronesenou větu ve společnosti přátel. Ve skutečnosti ale to, že s ním jednáte jako s malým dítětem, vůbec jako vtip brát nemusí.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Ruku na srdce. Která z nás něco podobného občas z pusy nevypustí? Trávit celý den s dětmi doma na rodičovské, neustále jim říkat, co mají a nemají dělat, to už se na člověku prostě podepíše. Jasně, nějak se ta domácnost zorganizovat musí. A tím pověstným krkem, který hýbá hlavou rodiny, je máma. Máma ví všechno, kde co je, kdy co bude…

Často jsou péče o domácnost i seznam povinností a rodinný diář plně v jejích rukou. A tak prostě snadno shrne všechny „na jednu hromadu“. Tady ale může zasít sémě problémů v partnerském vztahu. Většina partnerských neshod pramení z neschopnosti spolu správně komunikovat. Vlastně v jakémkoli vztahu, i ve vztahu k dětem, jde hlavně o správnou komunikaci. 

Partneři nebo jen máma a táta? Nezapomínejte na sebe

Už slovo partner vám slovník přeloží jako spoluhráče, tedy někoho, s kým máte naprosto rovnocenný vztah, někoho, koho byste už z principu neměla podceňovat, podkopávat mu autoritu nebo ho dokonce zesměšňovat. Vždyť přece kopete za jeden tým! A tímhle chováním si koledujete akorát tak o gól do vlastní brány. 

Kde hledat kořeny? 

Prapůvod takového chování pravděpodobně naleznete ve své primární rodině, tedy u rodičů. Vzpomenete si, jak spolu vaši rodiče mluvili? Takové vzory se dětem doslova vžírají pod kůži a ty je pak, už jako dospělí, vesele aplikují i na své partnery a na své děti. Těžko se tomu odolává. I když si třeba řeknete, že nebudete jako vaši rodiče, někdy je to zkrátka silnější. Vzpomenete si třeba, kdy jste naposledy slyšela svými ústy mluvit svou maminku? Stejný hlas, stejná dikce. Až se někdy leknete, je to tak? To, že má mnoho žen tendenci mluvit se svým partnerem jako s dítětem, může mít několik příčin: „Některé ženy tento model komunikace s partnerem jednoduše znají od svých matek, jiné jsou kvůli péči o své děti ve stálém koloběhu – je třeba, aby vše klapalo, a tak muž lehce zapadne do stejné ,komunikační řady‘ jako děti. Je prostě náročné být ženou mnoha rolí. Dále se může jednat o ženy, které si málo věří, potřebují mít partnera pod kontrolou. Chtějí ho převychovat, chtějí mít vše podle svého a svých pravidel. Myslí, že nabývají důležitosti právě tím, že hodně pečují o muže. Zajímavé a neméně časté jsou situace, kdy se partner chová dětinsky či je pohodlný a je zvyklý na takovou komunikaci, jednání a servis od své matky,“ vypočítává psychoterapeutka a life koučka Mgr. Michaela Kocvelda.

Ženy jsou nastavené tak, aby se o ostatní staraly. Tak jim to předurčuje příroda tím, že jim dopřává být matkami. Předurčuje jim to ale i společnost. Přestože se dá v současnosti konečně říci, že žena v porovnání s mužem zažívá nejrovnější přístup v historii, stále ještě má mnoho mužů zakořeněnou představu o tom, co všechno by měla zastávat prioritně žena. Kromě mámy, manželky, milenky a zaměstnané ženy, která tráví osm hodin denně v práci, je i hospodyní – kuchařkou, uklízečkou, pradlenou a žehlířkou… Není toho na jednu křehkou bytost trošku moc? 

Potýkáme se s velkým zmatením rolí. Situace se sice v tomto směru trvale zlepšuje, stále ale mají muži vůči ženám v tomto směru jakýsi dluh. Dnešní společnost už se díkybohu odvrací od léta zažité „tradiční“ ženské „multirole“, s klesajícím věkem a stoupajícím vzděláním si práci v rodině partneři snaží spravedlivě rozdělovat nebo dělají spoustu věcí pospolu. 

Změňte přístup 

Stejně jako je nesmysl, aby se váš partner nad vámi z jakéhokoli důvodu povyšoval, ať už tak trochu prehistoricky proto, že je muž – živitel rodiny, nebo z jakéhokoli jiného důvodu, snažte se nepovyšovat ani vy nad ním. I když to určitě nemyslíte špatně, naopak mu chcete pomoct a poradit, ve skutečnosti ho stavíte do pozice toho hloupějšího. Váš partner je dospělý člověk, schopný chlap a tak byste s ním i měla jednat. Pokud vedle sebe nemáte vyloženě submisivního muže, nebude mu takové vaše chování vůbec příjemné. Určitě není třeba ho během loučení s návštěvou posílat na toaletu, protože jinak se mu určitě bude chtít cestou čurat. Smějete se? Bohužel, opět reálná zkušenost z okolí. 

Na co bychom se tedy v komunikaci s partnerem měly soustředit ke spokojenosti obou? „Možná už vám tento styl komunikace partner vytkl, možná vás samotnou štve pořád muže kontrolovat a poučovat a možná ani nevíte, že to děláte. Prvním a zásadním krokem je si vůbec uvědomit a přiznat, že něco takového děláte,“ říká Mgr. Michaela Kocvelda s tím, že poté je třeba položit si následující otázky: „Proč komunikuji s partnerem jako s dítětem?“ „Jak jinak mohu komunikovat, aby to bylo partnerské, nikoli rodičovské?“ Zeptejte se i partnera, jak to vnímá a za co by byl rád.

„Pro spokojený vztah je velice důležitá partnersky vedená komunikace, je namístě si také uvědomit, že váš muž je dospělý a vy nejste jeho matka, jste jeho partnerka. Jistě nechcete, aby se vedle vás partner cítil neschopně, v budoucnu by vás mohl i kvůli tomu přestat přitahovat. Ve vztahu i domácnosti máme každý svou roli, své povinnosti a zodpovědnost za ně, máme také svou svobodu a volný čas. Pokud např. chcete, aby bylo něco podle vás – domluvte se s partnerem, sdělte a vysvětlete mu, jaký to či ono má pro vás význam, poproste ho, zda by to mohl dělat tak podobně jako vy. Pokud vám opravdu záleží na procesu a ne výsledku v dané věci,“ radí Mgr. Michaela Kocvelda. My ženy se občas tak trochu děláme samy otrokyněmi. Balíme svým drahým polovičkám kufr na služební cestu, chystáme do skříně úhledně složené ponožky a nažehlené košile, teplou večeři servírujeme až pod nos. Muži to berou jako samozřejmost, a to je špatně. Nejde o to tohle vůbec nedělat, ale o to nedělat servis, nedělat z toho samozřejmost, protože to samozřejmost není. A nebude. Manžel by to od vás měl přijmout jako pomoc, ne jako povinnost. 

On se jako dítě vážně chová! 

Potíž ovšem je, když se partner jako dítě skutečně chová. A že jich je bohužel čím dál větší procento. Muži si často už z dětství nesou požadavky na určitý komfort, který se jim dostával od maminky. A doba tomu ještě nahrává – dneska se i třicetiletí „kluci“ nechtějí hnout z domova. Proč taky? Nemusí se ženit, aby se dočkali svatební noci, můžou si užívat a přitom se nechat rozmazlovat maminčinou péčí. Jestliže od vás váš partner vyžaduje podobný „mamahotel“, jaký měl doma, měla byste zbystřit. „V případě, že se jedná o pohodlného partnera, doporučila bych zamyslet se nad tím, zda je pro vás přijatelné přistoupit na stejný servis, jaký mu dopřávala jeho matka,“ dodává Mgr. Michaela Kocvelda. 

Tablet dětem? S manželem se kvůli tomu hádáme jako psi

Nejdůležitější ve vztahu je spolupráce a snaha si vzájemně vyhovět. A právě to byste se teď měli snažit začít praktikovat. Zkuste to třeba tím, že příště neprocedíte mezi zuby: „Myslíš si, že to nádobí skáče do myčky samo?" A vztekle ho tam nepůjdete dát zase vy. Snažte se to říct v klidu, vlídněji, bez ironie: „Byl bys tak hodný a dal, prosím, dnes nádobí do myčky ty?“ Uvidíte, že vám to prospěje oběma. Velice častými stížnostmi mezi partnery je totiž nedostatečné uznání a ocenění od toho druhého. 

Snažte se vnímat, co ten druhý dělá pro chod rodiny, a navzájem se ocenit. Když nebudou veškeré činnosti jen na vás, snadněji se vám v takovém vztahu bude komunikovat. Budete konečně jako partneři, ne jako matka a její přerostlé dítě. 
Neviděli jste nedávno reprízovaný film od Radka Bajgara Teorie tygra s famózními herci Eliškou Balzerovou a Jiřím Bartoškou? Babička v podání Ivy Janžurové rozhodovala o životě svého manžela a nakonec i o tom, jak a kde bude pohřbený. Navzdory jeho přání. V dobré víře, že ona sama vždy a lépe než on ví, co je pro něj dobré a správné. A tak se k jeho neštěstí o něj starala podle své představy o jeho štěstí. Stejnou teorií malého dvorku a dlouhého biče se řídila i její dcera. 

Kurz česání dcer pro tatínky! Jak jim to jde? 

A její manžel si jednou řekl dost a napadla ho báječná revolta. Pro ty z vás, které snímek ještě neviděly, nebudu prozrazovat víc. Asi ani není třeba, gros je jasné: Číše despotické nadvlády, ať už je servírována komukoli z partnerů, jednou zkrátka přeteče. Manželství nebo partnerství je o kompromisech a vybalancovat ho někdy bývá sakra těžká věc. Důležité je mluvit o všem, co nás ve vztahu pálí, ale i o tom, co nás v něm dělá šťastnými. 

„Zmínila bych respekt, nadhled, odlehčení a nedokonalost. Tyto čtyři veličiny by neměly v naší mysli a komunikaci chybět, protože nám umožňují vnímat unikátnost každého, nelpět na malichernostech a nevychovávat partnera. Pokud toužíte vy po ocenění, kterého se vám nedostává, řekněte si o něj partnerovi. Nezapomeňte jej také pochválit a ocenit, myslím, že tím ledacos získáte,“ uzavírá Mgr. Michaela Kocvelda. 

Článek vyšel v časopise Maminka. Aktuální srpnové číslo můžete koupit přes ikiosek.cz/maminka, tam si můžete objednat i předplatné s dárkem.

Miminko v manželské posteli? Nedělejte to, varuje tahle máma. Proč?
Myslíte si, že může pořízení dítěte vyřešit partnerskou krizi?
Témata: Mateřská a rodičovská dovolená, Rodina, Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Rodina a vy, Jen pro tatínka, příroda, partner, Volný čas, Děti, Gros, Živitel rodiny, Odlehčení, Kompromis, Iva Janžurová, Služební cesta, Pořízení, Dospělý člověk, Partnerský vztah, Vtip, Dnešní společnost, Malé dítě, Jiří Bartoš, První krok, Spokojený vztah