Maminka.czChování a vztahy

Partner není pro rodiče dost dobrý

Jste zamilovaní a život by byl úplně bez chyby, kdyby… kdyby partnera akceptovali i vaši rodiče. Mají právo kritizovat a rozmlouvat vám vaše rozhodnutí? Máte si jít za svým, nebo je poslechnout? A je pravda, že s partnerem si - chtě nechtě - bereme i jeho rodinu?
, Časopis Moje psychologie
17. 3. 2010
Partner není pro rodiče dost dobrý

Když jsem nedávno pročítala na internetu diskuse týkající se partnerských vztahů, zarazilo mě velké množství příspěvků, ve kterých ženy i muži líčili své trable s rodiči toho druhého. Nejčastější závěr zněl: „Moje rodina s ní/ním nevychází dobře a chce, abych si našel/našla jiného.“ Některé příspěvky psaly patnáctileté dívky - tady by se antipatie rodičů vůči jejich výběru možná daly pochopit, řada z nich ale pocházela od zralých žen a mužů, kteří dávno žijí svůj vlastní život a mají pocit, že rodiče jim do něj dávno nemají co mluvit. V určitém věku je nejen možné, ale dokonce zdravé opustit rodné hnízdo a utvářet si svůj vlastní život (více se dočtete v článku na str. 56 Jsou ženy samostatnější než muži?), nicméně rodiče vždycky budou jeho součástí. To neznamená, že byste je měli poslouchat, zároveň byste však k jejich radám a výhradám neměli být úplně hluší.

„Někteří rodiče - zvlášť matky - se těžko smiřují s tím, že jejich děti dospěly a našly si vlastního partnera. Mluví o tom, že to s dětmi ,myslí dobře‘ a ,chtějí pro ně jen to nejlepší‘. Jenže co je dobré pro rodiče, nemusí být dobré pro děti a naopak. V tomto bodě pak začíná mezigenerační vyjasňování různých pohledů na dobro,“ říká lékařka Tamara Tošnerová, která se zabývá problémy stárnutí. Psycholožka Veronika Kopecká vysvětluje, že motivace rodičů k takovému jednání mohou být různé -od vlastní představy, kdo by se k dítěti hodil, do které se někdy mohou promítat nesplněné ambice rodičů ohledně výběru vlastního životního partnera (ať se aspoň moje dcera dobře vdá, když já jsem si vzala obyčejného elektrikáře), až po žárlivost. „V mnoha případech se ovšem potvrzuje, že láska je slepá, a jsou to právě rodiče, kteří dříve než jejich zamilované dítě vidí, že vybraný partner není ten pravý. Proto je dobré je minimálně vyslechnout a zhodnotit, jestli na jejich názorech není něco pravdy. Naši blízcí si totiž mohou snáze povšimnout něčeho, vůči čemu býváme v zamilovanosti slepí. Bohužel obvykle rodičům nezbývá než čekat, až jejich potomek prohlédne. To může trvat několik let a je pro ně velmi těžké pozorovat nesnáze svých dětí,“ dodává.

Mohou rodiče kritizovat?

Devětadvacetiletá Simona se rozhodla jít za hlasem svého srdce s tím, že rodičům není třeba cokoli složitě vysvětlovat. „Oznámila jsem jim, že je mám ráda, ale že jsem se zamilovala a chceme se s partnerem postavit na vlastní nohy. Řekla jsem, že to chci zkusit, i kdybych se měla spálit. Bylo mi jasné, že kdybych se kvůli nim svého nynějšího partnera vzdala, při každém dalším setkání bych jim to vyčítala a říkali bychom ono ,kdyby‘, které nesnáším. Žiju jen jednou a v některých věcech si zasloužím být trochu sobecká,“ vypráví.

Nedávno jsem zaznamenala ve svém okolí podobný příběh. Na cestě po Egyptě, kde je rodina a vztahy s rodiči jedním z nejdůležitějších bodů v životě každého člověka, jsem potkala jednatřicetiletého Ahmeda. Zamiloval se do Češky Lenky a před rokem si ji vzal. „Rodiče byli velmi zklamaní, že jsem se neoženil s Arabkou. Každopádně je to můj život a oni mi do něj nemají co mluvit,“ řekl suverénně a v závěru debaty přidal poznámku o tom, že jeho a Lenku rozhodně nečeká jednoduchý život. Dlouho jsme se pak zabývali otázkou, jestli rodiče mají, nebo nemají zasahovat potomkovi do výběru partnera, nebo by jeho rozhodnutí měli přijmout bez komentářů, ať je jakékoli.

Na totéž jsem se pak zeptala i Tamary Tošnerové: „Zamilovaný potomek velmi zlobně reaguje na kritiku svého úžasného partnera. Rozmlouvat mu vztah kvůli nevhodným povahovým vlastnostem, osobnostní struktuře, nevhodným zájmům, ale také kvůli barvě kůže, náboženskému vyznání, sexuální orientaci a řadě dalších předsudků může mít za následek odchod zamilovaného potomka z domu za svou láskou. Stokrát může mít rodič pravdu, z hlediska dítěte se jedná o nevyžádaný, nechtěný názor. Je vhodnější nechat potomka vyprávět o úžasném partnerovi a vést s ním dialog bez emočního komentáře.“ V každém případě je však obzvlášť těžké cokoli zobecňovat. Jsou totiž rodiče, kteří se odmítavě vyjadřují a budou vyjadřovat o kterémkoli partnerovi svého potomka, a je to otázka pouhých antipatií. A pak - a to nelze podle Veroniky Kopecké opomenout - rodiče jsou dva: matka a otec. „Rozhodně ne vždycky mají stejný názor na partnera svých dětí, ne vždycky je odmítavý u obou rodičů a ne vždy si rodič s kladným názorem dovolí jej vyslovit proti odmítavému názoru toho druhého. Někdy to dokáže jen potají před svým dítětem, v nepřítomnosti své polovičky,“ říká odbornice.

Důležitost prvního setkání

Pokud vztah od začátku berete vážně nebo dokonce připouštíte variantu, že jednou bude váš nynější partner otcem či matkou vašich dětí, schůzce s jeho či jejími rodiči se nevyhnete. Někteří psychologové dokonce říkají, že čím dříve ji absolvujete, tím lépe. Uvidíte, jakým stylem byl partner vychováván, poznáte atmosféru doma a mezilidské vztahy. První setkání s partnerovou rodinou se detailně rozebírá v každém časopise a pochopitelně nechybějí rady, jak zapůsobit co nejlépe. I já jsem byla nervózní, když jsem poprvé jela k rodičům svého muže. Dokonce tak nervózní, že jsem celý den vůbec nic nejedla. Cítila jsem se velmi dobře, ale o pár hodin později se mi celé setkání promítlo znovu a já jsem měla pocit, že jsem zase až tak pozitivně nezapůsobila.

Nebo jsem se pletla? Mnoho lidí z mého okolí má pocity podobné a první setkání s partnerovou rodinou jim nahání strach - ať je jim patnáct, nebo čtyřicet. Proč? Opravdu se o kvalitě vzájemného vztahu mezi rodiči a partnerem potomka rozhoduje na první schůzce? Nebo ji zbytečně přeceňujeme? První dojem je důležitý, ale nemá smysl dělat předčasné závěry, mnohé se totiž ukáže až po druhém třetím setkání. „Příznivé pro partnerské vztahy pro kontakt s rodiči je podobné sociokulturní prostředí, což je v dnešním globalizovaném světě už problém. Znalost kultury, rodinných vztahů a hodnot partnera je velmi důležitá. Stojí však za zamyšlení, co je chápáno jako kvalitní vztah mezi rodiči a partnery jejich potomků. Je to situace, kdy tchyně sděluje ,mám ji ráda, jako by to byla moje dcera‘, nebo opačně snaha ,mám ji ráda jako svou maminku‘? Nebo je to vzájemný respekt, v případě potřeby ochota pomoci, ale častěji se nevyhledávat? První setkání je zajímavé spíše z historického hlediska paměti rodiny,“ říká Tamara Tošnerová.

Více se dočtete zítra 18. 3. 2010

Témata: Časopis Moje psychologie, Chování a vztahy, Rodiče, Rodné hnízdo, Třetí setkání, Vzájemný respekt, Partner
Mohlo by vás zajímat
Diastáza se objevuje hlavně po druhém porodu. Jak se zbavit rozestupu břicha ?
Utrpení matek perfekcionistek... Perfektní chtějí být většinou prvorozené dcery
V této lesní školce klasické hračky nenajdete, děti si je totiž musí vyrobit samy
Dítě ve znamení Váhy bývá miláčkem učitelů, ale často klame tělem

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu