[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Romana: No z těch hraných zatím ještě nic, ale…
Ondra: (vstupuje do rozhovoru a do telefonu říká) Mám rád pohádku o chlapečkovi, který chtěl lentilky…
Karel: Máš rád přece Tlapkovou patrolu, ta je tvoje nejoblíbenější, ne?
Ondra: Jo, a taky Spider-Mana a O Jeníčkovi a Mařence…
Romana: A ještě má rád Perníkovou chaloupku.
Karel: Romanko, Perníková chaloupka, to je Jeníček a Mařenka…
Romana: Teď momentálně cestování po Mexiku. Strašně se na tu naši cestu těšil. Moc ho baví plavání, chodili jsme na plavání od jeho sedmi měsíců, takže ve vodě je jako doma. Sice plave pořád styl čubička, ale dobrý.
Karel: Cestovatelské geny má po nás po obou. A co se plavání týká, když jsme byli u jednoho hotelového bazénu, byly tam šestileté děti s křidýlky na rukou a náš Ondra dělal v bazénu stojky. Takže byl tak trochu za atrakci. Přemýšlíme, že ho dáme na plavání, mohl by nám vozit nějaké ty medaile. (směje se)
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Romana Goščíková (@romankajago)
Příspěvek sdílený Romana Goščíková (@romankajago)
Romana: To se pletete, Ondrovi sice byly tři už loni v listopadu, ale jelikož jsme „kruťácký“ – tedy pracující – rodiče, nastoupil do školky už den po 3. narozeninách. Od té doby si užíváme všech dětských bacilů, ze kterých je nám hůř než jemu…
Karel: Myslím, že školka byla pro dobro věci. Do té doby ignoroval své vrstevníky, na hřištích se bavil spíš s jejich rodiči, měl jen hrstku kamarádů. Nebyl tolik socializovaný, ale teď, po tři čtvrtě roku, funguje se všemi dětmi a za to jsme hrozně rádi. No a taky máme čas pracovat.
Romana: Když zrovna není nemocný, dodávám…
Romana: Domácnost, to je to nejmenší, protože máme paní na úklid a domácnost se nezbortí, když se o ni chvilku nepostaráte. Ale dítě ano. Takže je to dost záhul, protože já přiznám, že nejsem úplně domácký typ. A nikdy jsem ani nebyla. Takže pro mě bylo mateřství opravdu velkou změnou. Však mě taky Kája musel hodně dlouho přesvědčovat, aby vůbec k nějakému mateřství došlo. Tím, že ráda pracuji, to bylo a je těžší, takže bývám mnohdy nervózní, že toho nezvládám tolik, kolik bych chtěla. Jsem totiž workoholik, a k tomu ještě perfekcionista. Ale Kája je naštěstí ten pomáhací typ tatínka, takže když je třeba, hned se zapojí.
Karel: Romanka sice říká, že není domácí a mateřský typ, ale jako máma je excelentní. Doma vaří, peče, a to dokonce i domácí chleba a bagety. Ale k vaší otázce. Naši rodiče nám bohužel nepomáhají, protože bydlí daleko, navíc já jsem z pěti dětí, jedna ze sester má tři děti, takže moje máma je vytížená na plný úvazek.
Romana: Zpočátku nám pomáhala moje sestra a taky mám „pomahače“ v divadle ze strany kolegů, když je třeba. Takže Ondra s námi absolvuje všechno. Kája někde moc hezky řekl, že Ondrášek žije svůj život s námi. Ne my náš život s ním.
Člověk se raduje z toho, co všechno už náš syn umí, jak se učí… Baví nás sledovat ten jeho zájem o všechno.
Romana: Ano, to je velká pravda. Však mámy asi budou vědět… Jako nabíječ je skvělý, je s ním velká sranda, tím, jak je větší, tak je to už parťák. Člověk se raduje z toho, co všechno už umí, jak se učí… Baví nás sledovat ten jeho zájem o všechno. Máme velkou radost, jak si už dedukuje a logicky spojuje různé věci. Ondrášek je taky velký mazel, to je moc fajn. No a odsavač… Já nejsem moc trpělivá, a jak mi asi rodiče dají za pravdu, dětem některé činnosti mnohdy hodně dlouho trvají. Třeba když se vypravujeme ven a do toho se dítě šprajcne a vzteká… To je pak výzva, abych se nezačala vztekat i já. Navíc Ondrášek je rychlý jak fretka a taky nám moc nespí. Chodí spát pozdě, a to i když chodí do školky. Všichni nám říkali, že až do ní začne chodit, bude unavený a půjde spát brzy. Hm, chodí. Místo v jedenáct večer chodí spát v půl desáté…
Romana: I přes to všechno pak ještě večer musím dodělat všechny resty, které jsem nestihla, a to se pak nerozčiluju jen já, ale už i Kája, že na něj nemám čas…
Romana: Já jsem určitě přísnější.
Karel: No…
Romana: No jsem, protože nechci Ondráška rozmazlovat.
Karel: To ano, ale kolikrát já mu vynadám a Romanka mi říká, ať na něj nejsem ošklivej, přitom já na něj vůbec ošklivej nejsem.
Romana: Ondrášek totiž vycítil, že tatínek je slabý článek, což uvedu na příkladu z obchodu. Když jsem s ním v obchodě já, většinou si nepřinese nic, co se mu zrovna líbí. Když jde s tatínkem, vždycky doma něco přibude, protože „on to přece strašně chtěl“… Nechci Ondru vychovávat v tom, že bude mít všechno, na co si ukáže.
Romana: Tak tyhle dotazy začaly znít, věřte nebo ne, hned po porodu. Když jsem byla v 5. měsíci a právě jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka, Kája, který si přál holčičku, říká: "Nevadí, tak příště..." To jsem se osypala poprvé. Podruhé to bylo na prohlídce u svého gynekologa po porodu, když mi řekl, že se zase brzy můžu těšit na dalšího pokračovatele rodu.
Karel: Já už radši taktně mlčím...
Romana: Nutno říct, že Kája má dva dospělé syny z předchozího vztahu. Šance měl tři, ta na holčičku je tedy asi malá. Někdy i mě napadne, že když se nám Ondrášek tak povedl, jestli bychom neměli mít ještě jedno dítě, ale popravdě už si to nedovedu představit. Stejně jako to, že bych musela zůstat doma. To bychom si k sobě museli někoho nastěhovat. (směje se)
Karel: Takže, jestli je nějaká chůva k mání, tak se nám, prosím, hlaste a bude mimi!
Pokud máte rádi thrillery, vyrazte po prázdninách na jeden takový do Divadla Radka Brzobohatého. V Hračičce, jak se hra nazývá, uvidíte excelovat Romanu Goščíkovou s hercem Janem Fantou, od září pak v alternaci s herečkou Lucií Vondráčkovou. Pobavit se můžete mimo jiné i u hudební komedie Vy nejste žena, pane!, jejímž autorem je právě Karel Janák. Více na https://divadlorb.cz/
A těšit se můžeme i na letošní Vánoce, kdy bude mít v České televizi premiéru pohádka Karla Janáka Klíč svatého Petra. Karel s Romanou chystají i nový televizní seriál.