[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mojí spolužačce ze základní školy se před dvěma lety narodila dcera. Dlouho jsme se neviděly, takže jsem se těšila na výměnu mateřských zkušeností. Malá Natálka byla kouzelná. Zlatovlasá, modrooká princezna. Princeznovský dojem vydržel přesně do okamžiku, než otevřela pusu. Na zahnědlé pahýlky zubů byl dost zoufalý pohled. Předpokládala jsem, že se jedná o důsledek nějakého onemocnění, takže jsem se taktně na nic neptala. Ale spolužačka byla už zřejmě na podobně šokované pohledy zvyklá a ochotně mi začala vysvětlovat, že malou stále ještě kojí, a že tudíž vůbec nemá smysl čistit jí zuby. „Hele, já jsem to jednou dvakrát zkusila a k ničemu to nebylo. Natálka do toho kartáčku kouše a nechce ho mít v puse. Navíc si občas ještě v noci cucne z prsa, tak co. A stejně jsou to první zuby, který jí pak vypadnou, tak proč z toho dělat drama a trápit ji?“ Nesměle jsem se otázala, co bude dělat, jestli se ukáže, že Natálce se nechce čistit si ani druhé zuby, ale spolužačka to odmávla jako nedůležitý detail: „Ále, to je ještě za dlouho. To se nějak udělá.“ Ráda bych k tomhle příběhu dodala nějaký happy end, ale obávám se, že se žádný konat nebude. S postojem mojí spolužačky totiž souzní až překvapivé množství českých rodičů. Podle údajů České stomatologické komory má zubní kaz polovina pětiletých dětí a téměř sedmdesát procent dvanáctiletých. Na vině jsou přitom především rodiče, kteří péči o první zoubky zanedbávají a vnímají ji jako nedůležitou. Jenže to je obrovský omyl.
Proč na prvních zubech záleží?
Pozor na usínání s lahví
Od kdy používat zubní pastu?
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se