Maminka.czVýchova

Peníze nenaděluje bankomat. Jak učit děti hodnotu peněz? Čtyři otázky, které by měly znát

vas 8.  1.  2024
Finanční gramotnost se netýká jen dospělých. Už malé děti by se měly postupnými krůčky učit, co kolik stojí a za co všechno se v životě musí platit. Protože největší vliv na to, jak se člověk naučí hospodařit s penězi, má rodina. Jak s dětmi o penězích mluvit? A co by měly bezpodmínečně znát?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Odborníci se shodují, že mluvit s dětmi o hodnotě peněz je dobré už v předškolním věku. „Zkušenosti ukazují, že malé děti peníze vnímají spíš jako samozřejmost. Podle odhadů našich lektorů, které potvrzují i učitelé v mateřských školách a na prvních stupních základních škol, věří až tři čtvrtiny dětí, že peníze naděluje bankomat – jen tak, na požádání. Na jednu stranu je to úsměvné, ale na druhou také rizikové. Výuka k finanční gramotnosti by měla fungovat optimálně od mateřské školy, kde se děti učí, jak peníze fungují, až po střední vzdělávání, kde si mohou studenti vyzkoušet i reálné podnikání,“ vysvětluje Martin Smrž, ředitel vzdělávací organizace Junior Achievement (JA Czech), která podporuje výuku finanční gramotnosti v Česku od roku 1992.

VIDEO: Jak učit děti finanční gramotnosti

Jakou práci dělají máma s tátou?

O zaměstnání svých rodičů nic netuší víc než polovina předškoláků a prvňáčků, i to je přitom pro pochopení peněz a toho, odkud se berou, klíčové. „Děti nemusí hned správně pojmenovat profesi, že je maminka například účetní, ale mohly by vědět, že dělá v kanceláři a pracuje s penězi nebo že tatínek manažer call centra pracuje s lidmi, kteří volají jiným lidem a pomáhají jim vyřešit problémy. Děti však často nedokážou říct ani přibližně, jak a s čím rodiče pracují,“ říká Jana Machciníková, projektová manažerka JA Czech.

Výrazný rozdíl v povědomí o penězích pak podle realizátorů vzdělávacích programů nastává u dětí ve druhé třídě základní školy. „Bezmála všichni druháci už vnímají fakt, že peníze se vydělávají prací, a umí alespoň popsat, čím se rodiče živí. Skutečný střet představ a reality ale přichází až na střední škole kolem třetího ročníku, a to s prvními zkušenostmi z vlastních brigád. Do té doby hodnotu peněz a finanční plánování příliš neřeší,“ míní Jana Machciníková.

Co je potřeba a co přání?

S věkem přibývá vnějších faktorů, které hodnotu peněz v dětských očích odkrývají. Zásadní vliv má na děti rodina, pomoct mohou ale také rozvojové programy pro mateřské a základní školy. „Čím dřív děti pochopí úlohu peněz ve společnosti, tím líp. Proto byl vyvinut celosvětový program JA Moje První Peníze, který umožňuje dětem od pěti do osmi let lépe pochopit například významy slov ‚potřeba‘ a ‚přání‘ nebo hravým způsobem ukazuje, jak mohou peníze ovlivňovat život. Za poslední čtyři roky, co tento program nabízíme mateřským školám a prvním ročníkům základních škol, jím prošlo kolem deseti tisíc dětí,“ říká Martin Smrž.

Před nástupem do školy by měly děti například vědět, co znamená šetřit. Pokud utratí všechny své peníze za jednu věc, měly by chápat, že další už si pořídit nemohou. „Prvňáček by měl vnímat, že nové vybavení, jako jsou aktovka nebo penál, není zadarmo, i kdyby je měl dostat například jako cenný dar k narozeninám místo hračky. Jako rodič mohu na hodnotu peněz poukazovat v každodenních situacích – vysvětlením a názornými ukázkami, kolik co stojí. Touží dítě například po plyšákovi za 150 korun a stejně tak touží po čokoládě? Dejte mu na výběr: Dobře, jedno ti rádi koupíme – rozmysli si, zda to bude plyšová hračka, kterých už máš doma několik, nebo si za stejnou cenu můžeš vzít víc čokolád a podělit se i s ostatními,“ popisuje Jana Machciníková.

Kolik stojí domácnost?

Starší děti už tolik na rodiče nedají, o to víc jsou ale konfrontovány s vrstevníky, často ze zcela odlišných poměrů. Rozdíly v kapesném mezi spolužáky jsou obrovské a dětem, které nerozumí nakládání s penězi, se špatně vysvětlují. „Jsou rodiče, kteří svému dítěti na střední škole dávají platební kartu se 30 000 Kč měsíčně. Jak si asi stojí mezi spolužáky, jaká má privilegia? Co to udělá se studentem stejné třídy, který má 500 Kč na měsíc? S dětmi od druhého stupně ZŠ je určitě možné probrat třeba rozpočet domácnosti nebo propočítat, jak a za jak dlouho bychom se dopracovali třeba k novému autu, domu a podobně. V tomto věku je také dobré na příkladu ukázat nástrahy dluhové pasti zejména u nebankovních půjček,“ doporučuje Martin Smrž.

Co se stane, když peníze dojdou?

Podle koordinátorů programů finanční gramotnosti na českých školách by mělo dítě dostávat kapesné až od chvíle, kdy má pravidelné platby a potřebuje je uhradit. Například na stravování mimo školní jídelnu, na dopravu do školy, kroužky, tréninky, zábavu s kamarády v kině nebo na koncertě. „Pokud se rozhodneme dát drobnější kapesné i mladšímu dítěti základní školy, třeba na pamlsky, měla by to být jednotná částka na přesně stanovené období – týden nebo měsíc. Tím získá zkušenost ‚když utratím všechno hned, pak nemám nic a musím čekat‘ a zkušenost ‚plánování a rozhodování o útratách‘,“ podotýká Jana Machciníková.

Zároveň však odborníci varují před brzkým zavedením platební karty u nezralých dětí. „Je velmi důležité, aby děti nejdříve pochopily, odkud se peníze berou, jak se získávají, a měly zkušenost s jejich vyděláním, například za větší pomoc v domácnosti nebo na zahradě. Vždy v souladu s motivací – ideálně toho, na co si dítě šetří nebo jak chce s penězi následně naložit (od koupě zmrzliny po příspěvek na lepší mobil). K takové zkušenosti je bezpodmínečně nutné motivovat děti fyzickými penězi, tedy hotovostí. Platební karta je jako hrát si střílečky na počítači. Dítě utrácí virtuálně bez skutečných následků. Proto platební karta patří – za jasných podmínek mezi rodičem a dítětem – do rukou až studentům střední školy,“ vysvětluje Jana Machciníková.

Malé děti a peníze. Poradíme, jak je s nimi naučit zacházet a kdy dát první kapesné

Nikdy není brzy začít

Každá rodina má samozřejmě své vlastní triky a strategie, jak děti vychovávat. A to platí i pro výchovu v oblasti finanční gramotnosti. Tři základní tipy, kterými se jako rodiče můžete řídit, ale jsou:

Ukažte dětem, jak výhodné je šetřit si do budoucna. To nejlépe uděláte na konkrétním příkladě – až třeba dítě bude chtít dražší hračku, vysvětlete mu, kolik by si mělo měsíčně odkládat a za jak dlouho by si ji poté mohlo koupit samo. Dítě tím povedete k tomu, že nemusí celé kapesné utratit do poslední koruny, ale vyplatí se mu odkládat si část bokem.

Nedovolte, aby si děti myslely, že za ně někdo vždy automaticky zaplatí. Dejte jim raději možnost, aby mohly spolurozhodovat o rodinném rozpočtu, a cítily se tak za něj svou malou měrou odpovědné.

Nechte děti navrhnout si vlastní finanční rozpočet. Projděte ho položku po položce a bavte se s dětmi o tom, jaké výdaje do svého rozpočtu zařadily a proč.

„Nikdy není příliš brzy na to, abyste jako rodiče začali se svými dětmi mluvit o penězích. Zkusit to můžete už při první návštěvě pouti, na kterou děti dostanou jasný rozpočet – třeba 200 Kč. Ať si pak samy zvolí, za co je utratí, a samy zjistí, že jeden balonek princezny Elsy stojí stejně jako čtyři vstupy na houpačky,” uvádí na příkladu finanční poradce Pavel Najman.

Témata: Rodina, Výchova, Praktické rady, Základní škola, Peníze, Rodiče, Finance, kapesné, Platební karta, Finanční poradce, Bankomat, Děti, Rozpočet, Finanční gramotnost, Martin Smrž, Česká republika