[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nedávno mě dcera prosila o další figurku Hello Kitty. Byla to už asi pátá, kterou urgentně potřebovala. Já už ale neměla žádnou chuť ji kupovat.
Když jsem totiž sečetla hodnoty těch předchozích, došla jsem k částce, která převyšovala měsíční výdaj za tenis a tanečky dohromady. Navíc jsem poučena a vím, že v současné době jsem nucena kupovat všechno dvakrát. Moje dcery si totiž závidí i nos mezi ušima, a dělit se?
To je tedy ani nenapadne. Jak to dopadlo? Po pár slzičkách jsme hračku opravdu nekoupily a já se snažila dceři vysvětlit, že je to proto, že nemáme korunky. Ona mi odpověděla, že přece můžu zaplatit kartičkou nebo že mi bankomat penízky dá. Stejně jako vždycky.
A mně došlo, že je načase vychovat z dětí finanční odborníky. Třeba proto, aby nežily v iluzi, že bankomat je tady od toho, aby lidi zásoboval penězi. Že si je musíte nejdřív vydělat, uložit a pak vybrat. Jak na to, aby to i malé děti pochopily a necítily se zmatené?
Nenechte se zviklat a věřte tomu, že předškolákovi už do ruky nějaké korunky patří. Minimálně proto, aby pochopil, že v obchodě za ně většinou dostane drobnější mince. Opojí ho pocit moci, že si sám může koupit lízátko. Společně můžete do prasátka střádat drobné od babičky a dědečka a těšit se, jak si za ně pak koupíte nezbytně nutného plyšáka nebo stavebnici. Věřte, že když se tomu budete soustavně věnovat a společně počítat, jestli už máte dost penízků, koupené hračky nebo lega si pak bude vážit mnohem víc.
Pro malé dítě má kapesné podstatný smysl v tom, že se postupně učí spravovat peníze. Už tří- nebo čtyřleté dítě může dostávat malou částku. Jde o princip hospodaření typu „lízátko si zaplatíš sám (sama)“.
Měsíc je pro něj dlouhá doba, lepší je dávat mu určitý obnos třeba v týdenním intervalu. Pak je na vás zvážit, v jaké výši se kapesné bude pohybovat. Mělo by být srovnatelné s potřebami dítěte, zvlášť když víte, že vše nad rámec nutnosti stejně platíte vy.
Navíc odměna nemusí být jen finanční, ale třeba i ve formě společně stráveného času například v cirkusu nebo zoo.
S partnerem byste se měla na strategii výchovy předem dohodnout. Jakmile totiž začne dělat něco, čím bude byť nevědomky podrývat vaši autoritu, nesetkáte se při svých výchovných snahách s pozitivním ohlasem. A nejhorším výsledkem může být, když vy nákup zakážete a dítě vám s drzým pohledem odvětí: „Tak jo, on mi to stejně koupí táta.“
Školák by měl postupně začít dostávat vlastní kapesné tak, aby si za ně mohl koupit třeba oblíbený časopis nebo malou sladkost. Rozhodně by mu do ruky neměly přijít peníze na oběd, placení zájmových kroužků apod. Dítě má krátkodobou paměť, a pokud s větší částkou bude míjet výklad obchodního domu, ve kterém uvidí robota, jehož nutně potřebuje ke štěstí, může se snadno stát, že do školy už peníze nedonese.
Nejlepším výukovým nástrojem je vlastní příklad. Pokud si sama budete rozmařile kupovat vše, co se vám zamane, nečekejte jiný přístup od svého potomka. Naučit dítě zacházet s penězi není jednoduchá záležitost, ale nejlepším způsobem je jít mu příkladem. Pokud uvidí, že přemýšlíte nad tím, za co utrácet, a že není nutné mít hned vše, máte z poloviny vyhráno. Ukažte mu, že peníze takzvaně nerostou na stromě a že je potřeba se s nimi naučit zacházet.
Nechte dítě, ať si ukládá mince do prasátka. Nejlepší je motivovat ho k šetření novou hračkou či vysněným mobilem. Pokud si jej alespoň zčásti zaplatí samo, bude si toho více vážit. Jestliže se naopak zahrnujete přepychem, věci po jednom použití vyhazujete, vaše dítě se naučí na spotřebu nahlížet podobným způsobem.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.