[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Naštěstí už žijeme v době, kdy se většina vážnějších případů včas odhalí screeningy. Ty bývají zpravidla tři. Těžším případům se pak lékaři věnují individuálně. Odborníci z oborů ortopedie i fyzioterapie se shodují, že rozhodně není v pořádku nechodit na pravidelné kontroly.
VIDEO: Proč je tzv. "pasení koníčku" zásadní pro psychomotorický vývoj miminka?
První kontrola kyčlí probíhá zpravidla již v porodnici. Druhý den po porodu udělali lékaři ultrazvuk kyčlí také dnes už dvouletému Danielovi. Doporučení lékaře znělo: „Nestabilní obě kyčle, bez jadérek. Dávejte široké balení ve dne i v noci a kontrola u dětského lékaře po šestinedělí.“ Jaké bylo překvapení dvaatřicetileté Aleny Polákové z Pardubic, když po druhém sonu jiný lékař diagnostikoval velmi těžkou formu dysplazie! Co tato diagnóza znamená?
„Vývojovou dysplazii si můžeme zjednodušeně představit jako nedobré vzájemné postavení hlavice a jamky v kyčelním kloubu, kde hlavice stehenní kosti není dobře centrována a kryta jamkou,“ vysvětluje ortoped Karel Urbášek z Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno. Pro maminky, u jejichž dětí lékaři tuto diagnózu odhalí, nastává vyčerpávající období. „Léčba byla psychicky i fyzicky náročná. Téměř okamžitě syna i mě hospitalizovali. V nemocnici jsme strávili šest týdnů, u syna probíhala trakční léčba, kdy měl zavěšené nohy. Dalších šest týdnů měl sádrovou spiku a do roka pak třmeny,“ vzpomíná mladá maminka.
MUDr. KAREL URBÁŠEK, ortoped, Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno Jak jsou na tom s kyčlemi české děti? Dětí postižených vývojovou dysplazií kyčelních kloubů je v našich zeměpisných šířkách 1–2 % (1000–2000 dětí ročně) a tyto pacienty je nutné léčit abdukčním režimem (Frejkovou peřinkou nebo Pavlíkovými třmeny). Méně než 10 % z těchto dětí (desítky ročně v ČR) nejsme schopni vyléčit konzervativně za pomoci pomůcek a je nutná složitější léčba a hospitalizace.
Je nutné zmínit, že jako u každé nemoci je zde určité procento dětí s diagnostikovanou vývojovou dysplazií, u níž se stav může upravit i bez léčby. Nicméně tyto děti nejsme schopni identifikovat, a proto pro všechny děti s dysplazií je nutné doporučit adekvátní léčbu. Vzhledem ke screeningu (a v naprosté většině případů včasně zahájené terapii) je počet závažných stavů vyžadujících operační řešení redukován v ČR na minimum.
Podle primáře MUDr. Zdeňka Cichého, Ph. D., z Ortopedického oddělení Fakultní nemocnice Ostrava je široké balení z odborného hlediska v současné době již zastaralá metoda.
„Máme jiné možnosti – peřinky, třmeny, vše podle věku a hmotnosti dítěte,“ vypočítává. Jelikož v abdukci (roznožení) a flexi (ohnutí) v kyčelních kloubech se hlavice nejlépe v jamce centruje, je ve světě i u nás za adekvátní metodu konzervativní léčby považován tzv. abdukční režim, kterého docílíme pomůckou – Frejkovou peřinkou nebo Pavlíkovými třmeny.
„V této centrované pozici se kloub ve většině případů upraví do normálního tvaru a funkce. Dovolím si tvrdit, že široké balení ve smyslu dvou a více plen touto adekvátní terapií není. Preventivní široké balení u zdravých dětí nemá podle současných poznatků opodstatnění,“ souhlasí i ortoped Urbášek z nemocnice v Brně. V současné době jsou preventivní vyšetření novorozenců a kojenců na takové úrovni, že by nemělo docházet k defektům vývoje kyčlí. „Pokud by však matka s dítětem nechodila na kontroly, mohlo by k poruše dojít, což se pak v dospělosti projeví artrózou kyčle,“ dodává primář Zdeněk Cichý.
To se ale malému Danielovi nejspíš nestane, protože jeho maminka Alena udělala vše pro to, aby se synovy kyčle vyvíjely správně. A nebylo to snadné. Pobyt v nemocnici, kdy byl syn v zavěšené poloze, byl obtížný ve všech směrech. Například kojení probíhalo velmi problematicky. Maminka své miminko nemohla přivinout. Syn natáčel jen hlavičku, na odříhnutí dostával pouze polštářek pod hlavu.
„Žádné pasení koníků. Vše u nás probíhalo v časovém posunu. V nemocnici jsme zůstali šest týdnů a na konci synovi lékaři dali tzv. sádrovou spiku,“ vzpomíná Alena Poláková. Co to znamená? Miminko mělo obě nohy až ke kotníkům v sádře. Ta končila v úrovni žeber a měla jen na zadečku a na přirození díru, aby mohlo miminko vykonávat potřebu. „Zažili jsme s partnerem i synovu celkovou narkózu, což bylo asi nejvíc stresující,“ dodává Alena. Sádra rodině znemožňovala běžný život s miminkem.
„Cesta kočárkem byla těžší, také se nevešel do autosedačky-vajíčka. Sádra byla velmi těžká a trvalo, než vyschla. Problém byl samozřejmě i s hygienou.“ Podobné případy v Česku naštěstí nejsou časté, ale i brněnský ortoped Karel Urbášek doporučuje prevenci a alespoň tři kontroly kyčlí i u zdravého dítěte.
„Nejčastějším problémem je takzvaná reziduální dysplazie, která může přetrvávat při nepoznané patologii při screeningu a při neléčení v kojeneckém věku nebo jako důsledek těžkých stavů po operační léčbě. Tato reziduální dysplazie může vést k dřívějšímu rozvoji degenerativních změn kyčelního kloubu a s tím spojené bolesti již ve třetí dekádě života.“
A jak dopadl příběh Aleny a Daniela? „Syn dnes krásně chodí. Museli jsme být jen trpěliví. Budeme stále docházet na ortopedické kontroly až do věku 15 let. Nyní nás čeká rentgen kyčlí v jeho třech letech. Jsem vděčná za to, že tato léčba existuje. Když se ohlédnu zpět, nejtěžší bylo překonat hospitalizaci, doma už jsme byli v klidu. Daník začal chodit kolem 13. měsíce, teď byste na něm ani nepoznali, že měl nějaké problémy.
Docházeli jsme na kontroly do nemocnice v Pardubicích, ale chtěla jsem názor ještě jiného ortopeda, tak jsme na doporučení navštívili doktora Charváta z Nového Bydžova. Za mě není na škodu slyšet i jiný názor. A druhý lékař potvrdil, že je vše v pořádku. Léčba je opravdu důležitá, proto maminky nezoufejte. I takhle těžký případ se dá vyléčit,“ uzavírá Alena.
EVA NETREFOVÁ, fyzioterapeutka. Vychází ze svých poznatků z kurzů, které absolvovala, a z praxe, kterou v oboru dětské fyzioterapie vykonávala od roku 1989. Nyní působí v liberecké nemocnici. Co mohou pro správný vývoj kyčlí udělat samy maminky? Maminky, prosím, nesrovnávejte své děti mezi sebou ani s jinými. A nebuďte tabulkové. Jako dospělí jsme rozdílní a totéž platí i o vašich dětech. Někdo je rychlejší v pohybovém vývoji, jiný potřebuje více času na dozrání, ale co je pár měsíců v životě, když jim tím zabezpečíte kvalitnější a bezbolestnější dospělý život s minimalizací ortopedických vad, jako jsou vadné držení, skolióza, bolesti zad, plochonoží, vbočené kotníky a kolena a podobně?