[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Výchova dětí je jedním z nejtěžších, nejzodpovědnějších a nejnáročnějších „projektů“, které nám život může přichystat, to záhy zjistí každý rodič. Je to dlouholetá mravenčí práce plná překvapení, záhad, zmatků a nejistoty. Vyčerpávající, ale nejdůležitější na světě (pokud vám tedy záleží na tom, jací lidé z vašich ratolestí vyrostou). Tady jsou největší rodičovské omyly a chyby, jak je shrnuli Linda a John Frielovi, newyorští psychologové, manželé a rodiče tří dospělých dětí. Stojí za zamyšlení.
Je až zarážející, kolik současných rodičů je přesvědčeno, že by měli své potomky chránit před veškerými problémy a nástrahami života. Přitom podle průzkumů jsou na tom i biologicky bázlivé děti mnohem lépe, když je jejich rodiče ve zdolávání obav, nejistoty a strachu podporují. Pokud ve svém dítěti neustále vidíte neschopné mimino, které potřebuje vaši nepřetržitou péči a ochranu (tento stav nazývají psychiatři „infantilizace"), můžete sobě i jemu zavařit na celoživotní problém. Stejně tak přístupem tzv. nekritického posilování sebeúcty, přehnaným chválením za každou maličkost. Je alarmujícím zjištěním, že mnoho mladých lidí odchází po dvacátém roce života z domova, aniž by si uměli vyprat prádlo v automatické pračce, usmažit omeletu, vyřídit své záležitosti v bance nebo pojišťovně, vyžehlit košili, případně netuší, že je nutné každý měsíc platit nájem, zálohy na energie a podobně.
Jedna z největších pohrom, kterou můžete potomky nevratně zničit. Vaše dítě není nástroj k naplnění vašich ambicí a „dohánění“ všeho, co vy jste nedokázali nebo nestihli. Tlačíte ho k nějakému konkrétnímu povolání, sportu a podobně? Je to z vaší strany obrovský projev arogance a sobeckosti. Dejte dětem prostor pro objevení vlastních schopností, nevnucujte jim váš způsob řešení životních problémů jako jediný správný a podporujte u nich svobodu rozhodování. Jednouduše je nechte vybojovat si své bitvy samostatně a dopřejte jim svobodu ubírat se vlastním směrem.
Pyšníte se rádi tím, jak jste aktivní, schopní a žijete jen pro rodinu? Věřte tomu nebo ne, může to být problém. Odpovězte si upřímně, kdy jste naposledy vyrazili někam přes noc nebo na víkend s partnerem jen sami dva, bez dětí? Pro manžele i jejich potomky je důležité udržet tuto rovnováhu v rodině, aniž by to nějak ohrozilo nebo narušilo její fungování. Odborníci takové občasné odloučení vřele doporučují (samozřejmě za předpokladu, že nemáte doma zrovna několikatýdenního kojence). Pocity viny nejsou na místě a pokud děti vidí, že vztah maminky a tatínka je pevný a silný, jsou uvolněné, spokojené, emočně vyrovnané a jejich krátkou nepřítomností nijak netrpí. Pamatujte, že jakýkoli dlouhodobý vztah je živý organismus, který potřebuje růst, rozvíjet a obnovovat. Je o něj třeba pečovat, jinak umírá.
Víc, víc, víc, musíš být rychlejší, šikovnější, lepší, úspěšnější… že už jste to někde slyšeli? Dnešní rodiče jsou příliš zaměstnaní, přepracovaní, štvou se za něčím od rána do večera a nezřídka stejným způsobem odmala honí také své nebohé děti. V dnešní době, orientované na výkon, je to smutná skutečnost. Snažte se netlačit na pilu a nenuťte potomky, aby byli ve všem „nej“. „Uhonění rodiče produkují děti, které se samy honí, aby zaplnily prázdnotu z citového zanedbávání, nebo děti, kterým nijak moc nezáleží na tom, aby uspěly, protože jsou tak osamělé, zraněné a naštvané z toho, jak byly zanedbány,“ je přesvědčen John Friel.
Jak připravit dítě na nástup do školy?
Chcete vyrovnané a emočně vyspělé děti? Věnujte jim čas, podporujte jejich sebevědomí a hlavně jim buďte vzorem hodným následování. Co děláte vy, budou dělat ony, čemu věříte vy, budou věřit ony, čeho si vážíte, budou si vážit také.
Není jednoduché jednoznačně stanovit, v čem všem spočívá zdravý vztah mezi rodiči a dětmi. Jedno je ale jasné – v každé zdravé rodině někdo velí, a když se tato hranice rozplyne, nutně nastane citový chaos. „Vychytat“ tu správnou mez ale není vždy snadné. Pokud je mezi rodiči a dětmi příliš tenká hranice, výsledkem je citový zmatek a naopak v případě, že je hranice příliš pevná až odtažitá, vede to k oslabení a vymizení vzájemných pout a pocitům izolace. Ani jedno není správné. Vaším úkolem je zajistit, aby se děti s vámi cítily dobře a bezpečně a přitom měly vlastní prostor, v němž mohou vyrůstat. Nejsou vaším stínem, batohem ani zpovědnicí. Vytvořte si a užívejte vlastní život, bez dětí. Měly by vědět, že některé věci dělají rodiče jen mezi sebou nebo s jinými dospělými, ale ne s nimi. Nesnažte se za každou cenu proniknout do jejich světa, mezi jejich kamarády, nehrajte komedii na „kamarádskou strunu“. Vy jste tu šéf, i když přívětivý, milující a chápající.