[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Chování našeho dítěte je jako barometr. A my rodiče bychom měli mít radary na všechno, co děti říkají. Především na to, co je třeba odlišné od normálu. Na co se zaměřit, když děti mluví o škole a proč nám to pomůže předejít hlubším problémům?
VIDEO: Jak správně zorganizovat čas školákovi?
Nechuť k učení a vzdělávacím povinnostem tak nějak patří ke každodennímu životu v téměř každé rodině, kde se nacházejí děti školou povinné. Také posloucháte stížnosti na nezáživnou výuku, protivné a nechápavé učitele nebo obrovské množství nezvládnutelných úkolů? Vytrénovaní rodiče berou tyto povzdechy a běžné nespokojené remcání s rezervou, ovšem pozor – někdy se může stát, že takové chování dítěte může být skutečně varovným znamením a výstrahou, že mohou nastat velké potíže. Jenže jak se v tom vyznat?
Zde máte žebříček nejčastějších stížností, které můžete od svých školáků očekávat, spolu s radami, jak na ně reagovat. Nedělejte nikdy ukvapené závěry a nepodceňujte, co se vám svým chováním snaží dítě naznačit! V demotivujícím postoji, otrávených obličejích i nechuti k plnění školních povinností se může ukrývat vzkaz pro vás, který byste se měli snažit rozšifrovat. A to není vůbec snadné.
Děti a dospívající mají přirozenou tendenci zpochybňovat a negovat naprosto všechno kolem sebe. Povinná školní docházka jim může připadat zbytečná a nezajímavá, vždyť se přece nabízí tolik mnohem atraktivnějších způsobů, jak trávit čas. Vzpomeňte si na své vlastní dětství, dokázali jste snad v osmi nebo jedenácti letech docenit hodnotu a důležitost vzdělání? Nejspíš ne. Stejně uvažují i vaši školáci, proč by měli věnovat tolik času a energie něčemu, za co nejsou odměňováni a v čem nevidí žádné hmatatelné pozitivní stránky?
Co dělat:
Nepodceňujte situaci, zeptejte se dítěte, zda má ve škole nějaké potíže, problém s určitým předmětem nebo učitelem, jaké jsou vztahy ve třídě, zda si rozumí se spolužáky. Pokud zjistíte, že se děje cokoli nestandardního, je na vás, abyste našli způsob, jak potomka podpořit a povzbudit. Zpochybňuje dítko hodnotu školy a vzdělání? Můžete odpovědět: „Nechceme přece žít ve společnosti plné hloupých a nevzdělaných lidí, víš, jak by to na světě vypadalo?“ Snažte se potomka přesvědčit, že škola je místo, kde se naučí nejen číst, psát a počítat, ale také spoustu dalších dovedností a znalostí, bez kterých se v dalším životě neobejde, aby byl šťastný a úspěšný. Předložte mu příklady, kdy se mu bude dobré vzdělání hodit.
Pozor, stížnosti a poznámky tohoto typu mohou být jedním z prvních náznaků dosud nerozpoznané poruchy učení (dyslexie, dysgrafie atd.). Dítě si zatím není schopno naplno uvědomit, jak moc se mu získané dovednosti budou hodit v dalším životě, a to zdaleka nejen při volbě budoucího povolání. Většina školáků bývá přesvědčena o své dokonalosti, inteligenci považují za vlastnost, se kterou se už narodí, a nemají pocit, že by se potřebovali v čemkoli zlepšovat, a už vůbec ne tvrdou každodenní prací. Často stačí jeden jediný – i když třeba drobný – frustrující zážitek (nepříjemná výtka pedagoga, neporozumění konkrétní probírané látce a podobně), aby dítě získalo pocit, že je škola až příliš těžká a nezvládne ji.
Snažte se o diskusi, ptejte se potomka, co se mu ve škole líbí, a co mu naopak připadá náročné. Možná zjistíte, že má problém jen s jedním předmětem, nebo dokonce s jediným složitým úkolem, což ale může být důvodem, proč se mu rychle znechutí škola jako celek. Zamyslete se nad tím, jak mu můžete usnadnit život. Vypracovávat domácí úkoly společně, domluvit doučování, kontaktovat učitele a promluvit s ním o problémech své ratolesti a poradit se o nejvhodnější „strategii“. Jako motivaci můžete doma zavést systém odměn, abyste dítku náročnou práci poněkud zpříjemnili. Slíbená odměna za dosažené výsledky dělá někdy zázraky!
A ruku na srdce – kdo z nás je měl rád? Domácí úkol je přece jen zřídkakdy natolik zábavný, aby stál za pozornost a ztrátu drahocenného času. Samozřejmě řečeno s nadsázkou. Nejčastěji se dítě snaží prosadit si svou, že na nich bude pracovat „až potom“. Po čem? Po svačince, řádění na hřišti, projížďce na kole, až postaví auťák z lega nebo na YouTube projede oblíbená videa? Přesvědčuje vás stále dokola, že právě teď na to prostě není ta správná doba? Vždycky se najde něco, co ho rozptýlí nebo zaujme mnohem víc než počítání rovnic nebo psaní slohové práce.
Vyplatí se důslednost kombinovaná s vyjednáváním. Zaveďte doma pravidlo, že v první řadě budou hotové úkoly, a teprve až je zkontrolujete, přijdou na řadu další aktivity (předem si můžete dohodnout, které to budou, poslouží to jako výborná motivace). Zároveň se s dítkem na rovinu domluvte, že pokud si s čímkoli nebude vědět rady, rádi mu pomůžete a poradíte. Nelíbí se ratolestem myšlenka, že musí „makat“ i mimo školu? Prohlašují, že učit se má ve škole, doma je pak čas jen pro hraní, odpočinek a zábavu? Pokuste se jim vysvětlit, že učitelé vědí, co dělají, a i když jim zadávají nezáživné a otravné úkoly na doma, je to to nejlepší, co pro ně mohou udělat. Bez obalu zdůrazněte, že jen cvičení a trénink dělá mistra a že bez každodenní snahy a píle žádných úspěchů nedosáhnou. A to se týká každého oboru, každé činnosti, která je v životě čeká.
Podstupujete každodenní neúnavné boje s ranním vstáváním? Všichni víme, že vytáhnout děti z postele v takovou hodinu, aby stihly začátek vyučování, je někdy hodně tvrdý oříšek a zkouška rodičovské trpělivosti. Vztekají se, fňukají, bojkotují budík, odmítají se pustit peřiny a nadávají na celý svět a jeho nespravedlnost. Podle studií Americké pediatrické akademie téměř polovina dětí školou povinných trpí pocity deprivace z nedostatku spánku. Stejná studie zároveň naznačuje, že by ranní školní výuka měla začínat alespoň o hodinu později. V nejbližší době nás ale podobná opatření zřejmě nečekají, takže nezbývá než bojovat nadále.
Podle lékařů i dětských psychologů je důležité dohlížet na to, aby děti měly dostatek kvalitního nočního spánku, který je zásadní pro regeneraci organismu, vývoj mozku a získání nové energie. Zamyslete se nad tím, zda vaše ratolest usíná v dobře vyvětrané, nepřetopené místnosti a na dostatečně pohodlné posteli. Dohlédněte, aby se v pokojíčku nenacházela žádná elektronická zařízení, tablety a mobily neúprosně odneste, vypněte televizi. A vyplatí se dbát na to, aby si dítě zvyklo odcházet na kutě pokud možno každý den ve stejný čas.
Opakuje často, že se mu ve škole nelíbí? Stěžuje si na zlé spolužáky nebo nespravedlivé učitele? Neberte takové poznámky na lehkou váhu, možná jde o volání o pomoc.
Udělejte si na dítě čas, diskutujte, vyptávejte se, proč se mu ve škole nelíbí. Snažte se nenápadně a nenásilnou formou zjistit, co se tam děje, jaké jsou vztahy ve třídě, zda se k němu někdo nechová hrubě, necítí se odstrkované, přehlížené, podceňované, nebo dokonce šikanované. I pedagogové jsou jen lidé a chovají se různě, bohužel ne vždy korektně, ať už jde o vaše dítko nebo jakékoli jiné.
Pokud si ratolest stěžuje na konflikty nebo nedorozumění se spolužáky, možná bude potřeba zapracovat na vylepšení jeho sociálních dovedností a umění empatie a citlivě vysvětlit, že vztahy nejsou vždy jednoduché. Když ale dítě doma opakovaně popisuje podezřelé, nevhodné, nebo dokonce násilné jednání, ať už spolužáků nebo některých učitelů, je už na místě obrátit se na ředitele školy.