[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Američanka Jessica Marotta otěhotněla jen měsíc po zasnoubení se svým mužem a těšila se na založení rodiny. Když se narodil Mikey, věděla, že jen u jednoho potomka nezůstane. O druhé dítě se pár začal snažit, když byly Mikeymu tři roky. Jessica vzpomíná, že sotva se naučil říkat souvislé věty, neustále se ptal, kdy už přijde nový bratříček. „Přitom jsme mu vůbec nic neříkali, byl ještě maličký a dost nás jeho zbožné přání překvapilo,“ vypráví Jessica.
Po roce neúspěšného snažení se manželé obrátili na kliniku asistované reprodukce. Jessice byly zjištěny myomy v děloze, a tak musela podstoupit operaci. Zanedlouho, přesně v den Mikeyových narozenin, se dozvěděla, že je těhotná.
Rodina se ale neradovala dlouho. Jessica začala krvácet a ultrazvuk ukázal krutou realitu. Do porodu zbývalo 11 týdnů, jenže miminku přestalo tlouct srdíčko. Byl mu diagnostikován Patauův syndrom, který má kvůli zvýšenému počtu chromozomů za následek nízkou porodní váhu, vrozené vývojové vady, mikrocefalii a těžkou retardaci. Takto postižené děti umírají ještě v kojeneckém věku.
Postižení bylo znát i na ultrazvuku. Následkem toho se Jessica psychicky zhroutila. Musela porodit mrtvé dítě a to je pro každou mámu jedna z největších bolestí. Miminko bylo chlapec, takže její prvorozený syn měl správné „tušení“, když mluvil o bratříčkovi.
Jessica plány na další početí odložila a s rodinou se odstěhovala z domu, ve kterém už měla pro druhé dítě všechno připraveno. „Když jsme vyklízeli náš starý domov, rozhodli jsme se, že se zbavíme všech věcí, které jsme měli nachystané pro naše druhé dítě. Cítili jsme, že když si je vezmeme do nového domova, budou nás jen pronásledovat, a byli jsme unavení z tlaku, který jsme na sebe vyvíjeli," vzpomíná Jessica.
Na jaře roku 2017 začali nový život v novém domově a Jessica i její muž souhlasili, že jim je dobře i ve třech. Jenže malý Mikey se svých rodičů neustále ptal na to, kdy přijde nový bratříček. „Už tak bylo těžké vysvětlit mu, že ten první, kterého jsem měla v bříšku, už je v nebi,“ říká Jessica. Naštěstí Mikey začal chodit do nové školky, a jeho toužebné přání mít brášku se tak na čas trochu odsunulo na druhou kolej.
Jenže Jessica znovu nečekaně otěhotněla, a i když měla zpočátku velký strach, že o své druhé dítě může znovu přijít, na vyšetřeních nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo být něco špatně. Tedy alespoň na čas.
V 18. týdnu těhotenství ultrazvuk odhalil, že je dítě menšího vzrůstu, než by mělo být. Lékaři mu diagnostikovali intrauterinní růstovou restrikci (IUGR), což je stav, kdy plod není schopen dosáhnout své geneticky podmíněné velikosti. Jessica se ale rozhodla o své dítě maximálně bojovat. Každý týden podstupovala kontroly na ultrazvuku a snažila se hodně odpočívat, aby její nenarozené dítě co nejvíc prospívalo a dostalo se na požadovanou váhu. Na konci 30. týdne lékaři doporučili porod sekcí, protože dalším odkládáním porodu riskovali narození mrtvého dítěte.
Jessica ještě před porodem dostala injekce kortikosteroidů, aby se dítěti dovyvinuly plíce. Do nemocnice, kde byla už nějakou dobu hospitalizovaná, ji chodil denně navštěvovat nejen její muž, ale i syn Mikey, který svou mámu povzbuzoval a držel za ruku.
Syn Jake se sice narodil s nízkou porodní hmotností a musel si pobýt nějaký čas v inkubátoru, celá rodina ale věděla, že chlapec svůj boj o život vyhraje. Když Jakea ukázali Mikeymu, ten se nejdřív zaradoval, že jeho malý bráška má stejnou barvu vlasů jako on, a pak odhodlaně řekl, že do nemocnice bude za Jakem docházet každý den, aby ho „uzdravil“.
Chlapec se rychle naučil, jak se na JIP oddělení chovat, kde a jak si mýt ruce, jak se malého brášky dotýkat. Ze všeho nejvíc si přál pochovat si ho. „Neustále se všech ptal, kdy už bude svého brášku držet v náručí. Když lékaři viděli jeho prosebné oči plné odhodlání, nakonec svolili, a tak se náš Mikey stal prvním sourozencem na jednotce intenzivní péče naší nemocnice, který provozoval klokánkování kůže na kůži. Bylo úžasné vidět své děti takto pohromadě, to sourozenecké pouto bylo nejvíc,“ vzpomíná Jessica.
Jake si na JIP pobyl dva měsíce a jeho návrat domů byl pro celou rodinu nejšťastnějším dnem. „Mikey je neuvěřitelný brácha, pokaždé dokáže malého uklidnit, když pláče, jeho klid a vyrovnanost jsou pro nás všechny hodně motivující. Každé ráno se kluci tulí v naší posteli. S manželem si často říkáme, že bychom si přáli, aby se na nás Jake díval tak, jak se dívá na svého staršího brášku. Je to až zázrak vidět tolik lásky v jejich očích. Jako by ti dva byli předurčeni k tomu, aby se stali bratry. Není pochyb o tom, že Mikey se narodil, aby byl Jakeovým starším bratrem, a Jake se narodil, aby byl mladším bratrem, kterého si Mikey vždycky tak přál. A věděl, že se ho jednou dočká,“ uzavírá dvojnásobná maminka.