[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na začátku byl spor dvou vědců, zda mají novorozeňata tzv. postnatální plovací reflex, tedy zda jsou miminka schopná po narození plavat. Jak se dočtete na stránkách Baby Clubu Juklík, vznikl na základě této pře v 70. letech 20. století na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy výzkum. Vedl jej tehdy docent Miloslav Hoch, který dokázal, že žádný takový reflex novorozenci nemají a to, že se děti krátce po narození na hladině jakoby vznáší, je způsobeno jen specifickou hustotou dětského tělíčka.
Jakýmsi vedlejším produktem výzkumu byl základ metodických řad cviků, které je dobré s dětmi ve vodě provádět. Na tento základ pak navázala snacha docenta Hocha Jana Hochová, která tuto unikátní metodu začala rozvíjet. To, že doktorka Hochová v rámci sledování dopadu plavání na zdraví dětí s několika desítkami batolat plave, se v Praze na konci 80. let rychle rozkřiklo. Zájem rodičů brzy začal převyšovat možnosti vědeckého výzkumu.
Které děti tedy mohou plavat? „Plavání je vhodné pro zdravé dítě s normální váhou a normálním psychomotorickým vývojem. Je vhodné i pro dítě s psychomotorickým hendikepem, ale v tomto případě by mělo být vše schváleno a doporučeno lékařem nebo ošetřujícím fyzioterapeutem,“ říká Petra Obytová z Aliance dětského plavání. V domácím prostředí, tedy ve vaší vaně, můžete pod dohledem instruktorky začít „plavat“ hned po zahojení pupečníkové jizvy, ve vaničkách v klubech poskytujících kurzy kojeneckého plavání se zpravidla plave od dokončeného druhého měsíce, ve speciálních bazénech určených výhradně kojencům a batolatům od šestého měsíce života a ve veřejných bazénech zhruba od tří let.
Některé maminky mají z plavání s tak malým dítětem obavy - přece jen miminko je křehké a ve vodě je navíc povrch jeho tělíčka kluzký. Petra Obytová ale ujišťuje, že pod odborným vedením je plavání kojenců zcela bezpečné. A právě o to jde především. Jak tedy vybrat ten správný klub, kde bude vaše dítě v dobrých rukou? Jedním z vodítek může být např. také členství v Alianci dětského plavání.„Našimi členy jsou kluby a instituce hlásící se k jistým principům práce s dítětem. Z mnohého uvádím potřebu odborně vyškoleného personálu, který vede jednotlivé lekce, a zásadu ohleduplného, vhodného a přínosného přístupu k dítěti. Vzhledem k tomu, že členové Aliance jsou zavázáni všechny zásady dodržovat, troufám si říci, že tyto instituce jsou prověřené, a mohu je tedy doporučit,“ vysvětluje Petra Obytová.Seznam členů Aliance dětského plavání najdete na: www.alianceplavani.cz
Výběr klubu a instruktora je alfou a omegou úspěšného plavání. „Pokud bude instruktor používat nevhodné pomůcky nebo postupy, může u dítěte vypěstovat nesprávné motorické návyky, které pak přetrvávají i v pozdějším věku a jejichž odstranění může být těžké. Je dobré také vědět, jestli váš instruktor pokračuje ve svém vzdělávání a neustále se profesionálně vyvíjí. Pomůže k tomu také přehled našich členů na stránkách Aliance či nástěnka klubu s vyvěšenými certifikáty a osvědčeními daného instruktora. Samozřejmě se podívejte na data jejich vydání,“ radí Petra Obytová.
Ne vždy ale plavání probíhá podle našich představ, stává se, že dítě pláče, nechce do vody, nechce se potápět nebo skákat.
Máme ho nutit? Petra Obytová je proti: „Rozhodně nenutit, drasticky nelámat, nechat dítěti čas a spíše se ptát po příčině negace. Pokud takové projevy spadají do normálního negačního chování dítěte, musíme prostě vydržet. A jestliže je příčinou nevhodně zvolený čas lekce, nezbývá než ho změnit. Někdy stačí změna plavací tety, vynechání pomůcek, které jsou dítěti nepříjemné nebo kterých se bojí… Prostě pomalu, trpělivě, nenásilně.“ Většina odborníků se shoduje na tom, že plavání dětem prospívá - otužují se a sportují už od raného věku. Některé maminky nevynechávají lekci ani v případě, že je dítě nastydlé, například pokud má rýmu a je bez teploty. Občas se můžeme setkat i s názorem, že buď lekce dítě položí, nebo se jeho organismus s počínající nemocí popere.
„Dítě má do bazénu přicházet zdravé, rodiče by měli brát ohled i na ostatní děti, které plavou s jejich potomkem. Pokud se dítě chová zcela standardně, nejsou u něj viditelné změny chování a zdravotního stavu, pak může plavat. Je však třeba si uvědomit, že i obyčejná rýma je výrazem oslabení imunitního systému a dítě je tedy náchylnější přinést si z dětského kolektivu jiný, závažnější zdravotní problém, který by se za normálních okolností nemusel vůbec projevit,“ říká Petra Obytová.
Svébytnou kapitolou je pak atopický ekzém, kterým trpí velká část malých dětí. Z vlastní zkušenosti vím, že názory pediatrů i kožních lékařů na plavání atopických dětí se velmi různí - někteří tvrdí, že pokožka by se měla otužovat a atopické dítě plavat může, pouze je potřeba po plavání jeho kůži důkladně promazat, jiní jsou proti. Petra Obytová dodává: „I ekzematické dítě může plavat, ovšem pod dohledem odborného lékaře. Vodou se ekzém nijak nepřenáší, je ale fakt, že pobyt ve vodě je pro pokožku velká zátěž, a po plavání je proto vždy nutné ji dobře ošetřit. Nebo vynechat období, kdy se ekzém prohloubí.“
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.