[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ještě mám v hlavě Vánoce. Nadělil jsem vše, o čem se moje žena jen zmínila, a měl jsem pocit, že bych tentokrát mohl být po zásluze pochválen. Omyl. Byl jsem pokárán. Když pod stromečkem rozbalovala dárečky, které jsem vlastní rukou tak pečlivě zabalil, místo toho, aby se radovala, jak pozorného Ježíška má doma, rozplakala se nakonec, že nedostala žádné překvapení.
Chápete to? Já neměl v úmyslu ji překvapovat, chtěl jsem, aby pod stromečkem našla to, co opravdu chce, a ne třeba frézu na sníh nebo novou žehličku, což jsem za nezbytné pro naši domácnost považoval já. Proto jsem obíhal kosmetické salony, zaběhl pro voucher do Pařížské ulice a ani to jí nebylo dost. V noci po rozdělování dárečků se mi snažila místo půlnoční mše (a bylo to o dost delší) vysvětlit, co by tedy vlastně chtěla a že materiálno ji nezajímá.
Z dárků, jak jsem je poskládal, je sice vidět, že jsem se snažil, ale jí osobně tam chybí moment překvapení. „Volovinka,“ prohlásila, „ale taková, o které bych nevěděla.“ Vidíte a slyšíte ten vděk?
Já jako magor lítám po kosmetických prodejnách, snažím se správně si opsat názvy krémů, abych nebyl za blázna, občas jsem se je naučil i zpaměti, a výsledek: „Nějaké překvapení bych chtěla.“ Máš ho mít, ženo moje, za rok dostaneš frézu, mobil nebo kulečník...
Že bych tedy tyto dary konečně využil? Mohl bych. Frézu koupím červenou, kulečník s červeným potahem, na mobil nahraji vyznání lásky... Ale zase se dozvím, že jsem sobec, který naděluje jenom sobě. A vůbec, proč bych já Středoevropan měl slavit svatého Valentýna? Ne, nepodlehnu kýči, budu ji líbat v květnu pod rozkvetlou třešní, tedy pokud děti dovolí...
Což asi nedovolí, protože v té době budeme sedět na alergologii nebo se ve skautském táboře budeme učit vázat uzly před letním táborem, a tam se projevy lásky nenosí už vůbec. Sakra, co já budu dělat? Pokud Valentýna slavit budu, obrátí se to proti mně, že neumím dárky vybrat. Když se na něj vykašlu, bude to taky špatně, protože jsem sobec, který nechápe, že každá příležitost k projevení lásky je dobrá. Výsledek: špatný budu v každém případě.
Leda že, leda že, leda že bych na to šel tentokrát jinak. Nenechám se zlákat pozlátkem lehkosti, že mi žena řekne, co asi tak potřebuje, a překvapím ji sám. Žen mám kolem sebe dost, to by bylo, aby některá z nich nevěděla, co potěší tu moji. Na druhou stranu bych na to spoléhat neměl. Ženy mnohdy nerozumí samy sobě, tak jak by mohly rozumět svým kamarádkám? Jen těžko, tvrdím já a myslím si, že pokud budete upřímná, dáte mi za pravdu. Nebo jste tak systematická, že nejste žena, ale vlastně chlap. Ale to je zase na jinou diskusi, že?!
Můj plán nebyl až tak úplně špatný, jenže jak jsem začal mezi kamarádkami zjišťovat, ukázal se bohužel být nemožný. Jedna z kolegyň mi řekla, že ženu zaručeně potěší fantasy literatura. Hm, nevím, ale to by ta moje nejspíš nebrala. Fantasy až hororového rázu prý zažívá doma dennodenně, takže si fantazii jitřit nemusí.
Parfém mi radila slečna mého kámoše. No jo, jenže jak já poznám, jaký může mít v období kojení? Mrknul jsem se do kosmetických zásob a užasl. Má žena by si okamžitě mohla otevřít parfumerii a konkurovat zavedeným řetězcům. Takže taky nic. Navíc jsem z ní vymámil vysvětlení, že vůně se přece nenosí jedna, žena po flakonu sáhne podle nálady a příležitosti, a dokreslí tak svůj styl.
Třeba na ven s kočárem se nosí Dolce & Gabbana, na večer Lolita Lempicka, pro chvíle relaxace je zase určen Guerlain. Tedy na to opravdu nemám... Poslední šance byla kamarádka mé manželky. A nezklamala.
„Víš, co by tvoje žena doopravdy chtěla? Abys vzal všechny děti tak v osm ráno z bytu a vrátil se večer. Potichu a potmě. Abys jí dal čas, ve kterém by nemusela dělat vůbec nic, mohla si v klidu číst, kdyby chtěla, zajít si na procházku nebo třeba manikúru, přepínat kanály na ovládači bez tvých komentářů a hlavně – celý den by nemusela poslouchat: „A mamí...“ Tak tohle je slovo do pranice.
Musím se nad tím zamyslet, a pokud najdu vnitřní odvahu, možná tenhle sen své ženě splním. Jen mě trochu mrzí, že můj příspěvek ke svatému Valentýnu (vidíte, vlastně jsem se rozhodl) se nedá zabalit, převázat mašlí, nějak prodat, aby kamarádky záviděly. Taky se bojím, že moje mnohdy nedůvtipná žena nepozná, že se z mé strany jedná o výjimečný dar, a bude podobnou službu požadovat pravidelně. I to by se mohlo stát, protože příjemné bereme hned, s nepříjemným máme potíže.
Dám vám vědět, jak jsem dopadl, co jsem nakonec pořídil a s jakou odezvou se to setkalo.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.