[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Důležité je s dítětem mluvit s dostatečným předstihem před tím, než ho čeká samotná adaptace do školky či dětské skupinky. Musí vědět, že jde do bezpečného prostředí mezi příjemný personál," vysvětluje Alena Škutová. V prvních dnech, a dokonce i týdnech zjišťujeme, jestli je vůbec dítě natolik zralé, aby skupinku či školku navštěvovalo. Je zásadní mu dát dostatek prostoru, aby si na novou situaci zvyklo, a nic neuspěchat. "Když jde adaptace dobře, děti jsou někdy připravené už za 14 dní. Jsou spokojené, vítají se s chůvami, s rodiči i se zážitky."
Někdy to ovšem nejde tak rychle a dítě potřebuje delší čas. "Rodiče občas přijdou, že musí za dva týdny už nastoupit do práce na plný úvazek. To úplně neschvaluji, mám tendence jim říkat, ať si vymezí delší čas. Ale jsou samozřejmě situace, kdy na tom rodič trvá. Někdy na to přistoupíme, ale rodič je informován předem, že to nemusí klapnout, že musí mít plán B," popisuje zkušenosti Alena Škutová.
Na novou situaci si musí postupně zvyknout nejen děti, ale také rodiče. Podle Jindřicha Fialky se vlastně adaptují tři různé strany. Kolektiv dětí, který přijímá někoho nového, dítě, které se dostává do společnosti nových dětí i dospělých, a v neposlední řadě rodina, která přechází na nový model fungování a musí se s tím nějak srovnat. Často tak bývá adaptace mnohem náročnější pro rodiče, kteří na své dítě po dobu jeho nepřítomnosti neustále myslí. Zatímco jejich ratolest už tři minuty poté, co rodiče odešli, nepláče, objevuje nové místo a hraje si s ostatními.
Podle Aleny Škutové je častým problémem právě to, že rodiče nejsou přesvědčeni o tom, že je správné dát dítě do dětské skupinky nebo školky. Mnoho z nich o sobě dokonce pochybuje a napadá je, že možná nejsou správní rodiče. Tuhle zprávu pak nechtěně přenesou i na dítě, a to se se změnou může vyrovnávat o to hůře. "Dítě musí mít jistotu, že ho tam rodič nechává naprosto sebevědomě a s naprostým klidem," radí Alena Škutová.
Dětské skupinky a školky navštěvují děti od jednoho roku až do šesti let. Existuje ideální čas, kdy dítě snese takovou změnu nejlépe? "Je to různé. Od jednoho do tří let se děti vyvíjí tak, že můžou některé fáze přeskočit a potom se k nim zase zpětně vrátit, a tak jsou velmi nepředvídatelné. Takže proto jsou adaptace u těchto dětí velmi individuální. Musí se u nich vycítit, jak na tom konkrétní dítě je a jak to snáší," radí Jindřich Fialka. Děti kolem třetího roku se pak hodně "sesynchronizují" a jejich vývojové fáze jsou předvídatelné.
Je třeba brát také v potaz, že děti by se mezi druhým a čtvrtým rokem měly socializovat, měly by umět navázat vztahy s ostatními nebo se naučit reagovat na dělání chyb. Když se to začne dítě učit až po čtvrtém roce života, riskují rodiče, že to pro něj bude mnohem těžší a že některé věci se bude těžko učit i v dospělosti.
Dalším klíčem k úspěchu je bezesporu komunikace a především důvěra mezi rodiči a institucí, které svěří své dítě. Velkou roli hraje také zpětná vazba ze strany pedagogů, která je v dnešní době mnohem jednodušší díky mobilním telefonům. Rodiče mohou dostávat fotky dítěte a zároveň být neustále na příjmu, kdyby se dělo něco zásadního. Nic ale nenahradí rozhovor tváří v tvář. Když se při vyzvednutí rodiče ptají, jak se dítě mělo, jestli jedlo, s kým se kamarádilo, jak spinkalo, personál musí být schopný mu na vše odpovědět a komunikovat s citem a pochopením.
Co jsou další ukazatele toho, že dítě není v pohodě? Proč je ideální adaptaci nepřerušovat a dbát na pravidelnost? Podívejte se na video nebo si poslechněte podcast třeba na Spotify.