[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Podle Jany Ondříčkové je konflikt nedílnou a důležitou součástí lidského života. Je to střet zájmů osob a hodnot a dítě se s ním bude setkávat nejen doma, ale i v budoucím životě. A proto je přesvědčená, že umět se nejen pohádat, ale i hledat řešení z konfliktů je nesmírně důležité. A to jak pro dítě, tak i pro maminku.
Rozlišuje ale konflikt a řešení problémů. „Jestliže já a vy budeme mít jiný názor na výchovu dítěte, ještě to vůbec neznamená, že se společně budeme hádat. Bude to jenom znamenat, že občas se zamyslíme nad nějakým problémem. Když do toho ty emoce dáme, a ty k životu prostě patří, tak z toho může vzniknout právě ten konflikt, o kterém se bavíme,“ vysvětluje lektorka.
Dříve se konflikty často zametaly pod koberec a moc se o nich nemluvilo, protože je lidé neuměli řešit. Když se řekne konflikt, tak si lidé představí určitou nepohodu a obecně ho nemají rádi. „Myslí si, že ostatní mě nebudou mít rádi, když se budu hádat. Já chci s lidmi dobře vycházet, já chci vycházet dobře i se svým dítětem… Principiálně je to v pořádku, já se taky nechci hádat, ale tam, kde vůbec žádné konflikty nejsou, když si představíte úplně ideální vztah, tak je nuda a šeď. Z dlouhodobého hlediska to vlastně znamená, že se vůbec nikam nepohneme,“ vysvětluje koučka.
Absence konfliktů i ve vztahu s dítětem proto nemusí být vždycky správná. „Vlastně tam chybí emoce, nějaká energie. Když konflikty jsou, ale zametají se pod koberec, tak je to něco agresivního, nepříjemného a stejně jednoho krásného dne se k tomu tématu dostaneme a bude problematické, ožehavé. Když já a můj syn budeme mít jiný názor a já se s ním nechci hádat a ani nebudu, ale dám do toho tu energii a začnu mu to vysvětlovat a budeme si o tom povídat, tak se posuneme nějakým směrem.“
Jana Ondříčková radí napít se a napočítat do deseti. „Vždycky říkám: když můžeš, udělej malou přesmyčku, aby tam byla brzda v hlavě. A vždycky k tomu konfliktu přistupuj tak, že se nadechneš a řekneš bez emocí nebo s nějakou sníženou mírou těch emocí, co potřebuješ vyjádřit, a řekneš to asertivně. To znamená vždycky diplomaticky, příjemně a vždycky do toho vstupuj s tím, že se chceš domluvit, nikoliv že se nechceš domluvit a na někoho křičet.“
A co je to vlastně zdravý asertivní přístup v konfliktech? „Je to zdravý, vyvážený způsob komunikace a chování. To, co je zdravé a vyvážené, je prostě perfektní. Pro mě asertivita znamená: řekni to, co chceš říct, ale řekni to tak, jak bys to chtěl slyšet i z té druhé strany." To znamená, jestliže se vám něco nelíbí, tak se nebojte jít za tím člověkem a vyjádřete svou nespokojenost. Ale vždycky to říkejte tak, jak byste si to přáli slyšet i od protějšku.
Jana Ondříčková má i další pravidlo, které ráda uplatňuje: „Buď hodná a dej druhou šanci a nebuď hloupá a nedávej třetí.“ Každý v životě může udělat chybu a je správné mu dát druhou šanci, aby tu chybu napravil. Takže i u dětí je to tak, že chyby patří k jejich životu. Díky chybám se učí a měly by je posouvat. Na příkladu dospělých však vysvětluje: „Ale když někomu půjčím peníze a on mi je dvakrát nevrátí a já mu půjčím potřetí, tak už to není jeho problém, ale můj problém, že z těch dvou předchozích případů jsem se neponaučila.“
Malé děti se učí nejvíc od svých rodičů, a proto by jim měli jít příkladem. „A proto já pořád cílím na to, že důležitá je maminka, aby znala základy asertivity, které dokáže uplatnit v každodenním životě, protože pak nemá problém je uplatnit v tom vztahu maminka-dítě, ale zároveň dokáže tomu dítěti poradit, jak věci fungují.“
Lektorka vysvětluje, že jsou čtyři způsoby komunikačních linek. Je pasivní, agresivní, otevřeně manipulační a asertivní, což je ta zlatá vyvážená. „Pasivní jsem v okamžiku, když na ty věci nereaguju, protože neumím, jsem takzvaně minusová. Agresivní, to jsem taková, když vyjedu a jsem drsná. Manipulační je, že hledám cesty ovlivňování, které ne vždycky já považuju za úplně zákeřné. Někdy i to, že motivuju, do určité míry je fajn, ale ta manipulace jako taková určitě dobře není. No a asertivita je najít tu zlatou střední cestu. Já jsem v pohodě a toužím po tom, aby ty jsi byl taky v pohodě.“
A jak řešit například situaci, kdy dítě ve školce nebo škole brečí, že mu někdo řekl, že má ošklivé tričko? „Já jsem syna naučila takovou frázi. Když chodil do první třídy a děti se mu smály, že má velkou hlavu a velkou nohu a velký uši a blbý tričko… Tak jsem říkala, že oni to tak nemyslí – ta druhá strana – a on musí být v pohodě, protože nejlíp odrazí ten útok tím, že sám si vytvoří takovou vnitřní bariéru. Tak já jsem ho naučila frázi: Já vím, já to tak nosím... A dělali jsme si z toho doma legraci.“
Podle Jany Ondříčkové je důležité umět pochválit, umět dát zpětnou vazbu, umět říct kritiku, nebát se říct si o něco, umět otevřeně komunikovat a říkat i nepříjemné věci. I dětem je dobré už v dětství vysvětlit, že konflikt je úplně normální. „Právě lidi, kteří se mají rádi, si říkají nepříjemné věci a občas do toho dají možná víc emocí, ale to neznamená, že se nemají rádi. To naopak znamená, že jim na sobě mnohdy záleží, protože až se nebudou mít rádi, tak nebudou řešit vůbec nic, tak už jim za to ta druhá strana nebude stát,“ vysvětluje koučka.
Jak komunikovat s dítětem, které něco odmítá dělat? Jak se dá naučit asertivita v dospělosti? Proč je důležité nebát se konfliktů? Podívejte se na video nebo si poslechněte podcast třeba na Spotify.