[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Některé děti mají z vody strach, jiné ji milují. Pro mnohé rodiče je ale pobyt s dětmi u vody stresující. Jak si vodní radovánky s dětmi užít a co jako rodič rozhodně nepodcenit, to poradila průkopnice dětského plavání u nás a maminka čtyř dětí Štěpánka Štrougalová. Podívejte se na náš nový podcast.
Informační cedule většina lidí nečte. Ty u bazénů a koupališť ale nejsou podle Štěpánky Štrougalové k zahození: „Než vůbec rodiče přijdou k té vodě, aby si je v rychlosti přečetli a připomněli si to, aby věděli, co a jak – to je důležité.” Důležité je ale také dětem dopředu stanovit pravidla a především je neustále hlídat. „Velké nebezpečí vzniká, když je u vody víc rodin a víc dětí. Dochází k takovému efektu, že hlídají všichni a nehlídá vůbec nikdo,” upozorňuje lektorka. V případě, že máme ve vodě víc dětí, je podle lektorky ideální, aby jeden rodič stál na břehu a jeden byl ve vodě. Současně radí, aby rodiče za žádných okolností nenechali starší dítě hlídat mladšího sourozence u vody.
U koupání v přírodní otevřené vodě je potřeba děti seznámit s proudy, větrem a u moře s vlnami. Důležité je vědět, kde se dítě ve vodě pohybuje. Proces tonutí je tichý a stačí malá nepozornost. V přírodní, zakalené vodě pak ani dítě nemusíte pod vodou vidět.
Pravidla se ale mohou týkat nejen vody samotné, ale obecně i pobytu na koupališti. „Naučit dítě, aby vám říkalo, kde se pohybuje. Předejdete různým zmatkům, že si dítě třeba odskočí jenom na toaletu, vy to nevíte – a způsobíte tak zmatek na pláži.”
„Děti umí plavat, když bez jakékoliv známky únavy uplavou 200 m,” říká Štěpánka Štrougalová. I přes to je podle ní důležité brát vše s rezervou a dítě hlídat. Dítě může být dobrým plavcem v bazénu, kde jsou průhledná voda a jasně vymezený prostor, ale ve vodě přírodní může znejistit. I zdatný plavec může najednou ztratit jistotu. Na delší vzdálenost v přírodní vodě proto lektorka vždy doporučuje vzít záchranné plavidlo s bójkou: „Můžete být dobrý plavec, ale může vás nenadále zasáhnout křeč a s tou to nevybojujete, proto jsou třeba ta plavidla a ty bójky.” Nebezpečné může být také přílišné chválení rodičů a prarodičů, které v dítěti může vzbudit dojem, že už je dobrým plavcem.
Bez odborného vzdělání z dětí plavce neuděláte, upozorňuje Štrougalová: „Nenaučíte dítě plavat, naučíte ho pohybovat se ve vodě.” Doporučuje proto nechat dětem prostor, aby se s vodou seznámily, ale pro získání plaveckých dovedností je třeba využít odborné lekce. Nepoužívat například rady "kopej nohama" a "vyndej hlavu". „Hlava musí být ve vodě,” dodává.
„Je zapotřebí, aby rodiče věděli, že pomůcka je hračka, nikoliv záchranná pomůcka,” říká Štěpánka Štrougalová. Jedinou záchrannou pomůckou je certifikovaná, správně nasazená vesta. Nejběžnější nafukovací pomůcky, jako jsou kruh nebo rukávky, doporučuje odložit a nechat děti volné. Klíčové je být u nich.
Aquafobie, jak se odborně strach z vody nazývá, se často zaměňuje s hydrofobií. Ta ale nemá s koupáním nic společného. Strach z vody může nastat po nějaké nepříjemné události nebo právě v jiných podmínkách. Typicky třeba v přírodní vodě, kde neznáme hloubku nebo nevidíme na dno. V takovém případě radí lektorka navštívit plavecký klub, kde odborníci dětem pomohou strach z vody odbourat. Jak sama popisuje, lektoři mají několik triků, jak postupně dítě přimět k radosti z vody: „Jsou to drobnosti. Třeba to, že přijde na bazén a s instruktorkou si připravuje pomůcky.”
I sami rodiče mohou kluby navštívit, aby získali informace nebo se poradili, jak postupovat: „Rodiny se všechno dozvědí, seznámí se, zjistí, kde je nebezpečí, které na ně číhá, co mohou dělat pro to, aby u vody byli všichni spokojení.” Důležité je budovat v dětech pocit, že voda je příjemná a že za přesných pravidel si pobyt v ní mohou užít.