[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Psycholožka Šárka Miková, která je autorkou unikátní Teorie typů, vymezuje čtyři základní typy osobnosti s různými vrozenými potřebami.
„Klíčové je uvědomit si, že dělíme typy ne podle toho, jak se děti chovají, ale podle toho, že už při narození mají nějak nastavený mozek,“ vysvětluje a udává příklad, kdy rodiče často říkají, že mají víc dětí, vychovávají je stejně, přitom je každé úplně jiné. „A důvodem není to, že jedno je prvorozené, další druhorozené a tak dále. V tom ty rozdíly nenajdete, nacházíme je právě v tom, že mají různě nastavené mozky,“ vysvětluje.
Dohromady Šárka Miková rozlišuje 16 různých typů, ale pro zjednodušení v podcastu uvádí 4 základní typy, které se dělí podle tzv. vrozených potřeb. „Všechny děti mají fyziologické potřeby, mají potřebu jistoty, bezpečí a tak dále. To je pravda, ale pak mají jiné potřeby, ve kterých se liší,“ popisuje.
To jsou děti, na kterých už od útlého věku vidíte, že samy tíhnou k nějakým pravidlům, řádu, režimu, jako kdyby po tom prahly. Když je učíte pravidla, tak vidíte, jak jim to dává smysl. Upozorňují i druhé, že je mají dodržovat. Podle těchto dětí se morálně chová ten, kdo se drží řádu a pravidel, je zodpovědný a spolehlivý.
„Tyto děti mohou vypadat na výchovu snadně, protože hodně ctí autoritu rodiče, takže se s nimi dá domluvit, že věci se mají nějak dělat. Tyto děti to pak většinou dodržují. Zase na druhou stranu se můžou stát na autoritě závislými, což může být riziko,“ podotýká psycholožka.
Nedodržování pravidel a neposlouchání je nejvíce specifické pro tento typ dětí. Pravidla považují za omezování, navíc žijí aktuální situací, na niž reagují „ad hoc“. Mohou se je naučit ctít tehdy, když jim dávají smysl a zbytečně je neomezují v jejich aktivitě. Logicky jim pak dělá problém pravidla zobecňovat.
„Tyto děti přistupují k životu způsobem ‚zkusím a uvidím‘. Už odmala vidíte, že hodně jdou do věcí fyzickým tělem a svými smysly. Nejlépe se učí tím, že si věci opravdu zkoušejí, že si na ně sáhnou. Můžete vidět, že mají poměrně velkou odvahu. V roce a půl se vám s odrážedlem pustí z kopce dolů, nemají v tom zábrany,“ popisuje Šárka Miková.
Tyto děti bývají na výchovu poměrně náročné, protože část z nich (ne všechny) je zároveň hodně hlučná. Potřebují hodně podnětů a stále chtějí, aby se něco dělo.
„Jak jsou tady a teď, tak mají problém naučit se hranice, protože si nepamatují, že to, co platilo předtím, platí i teď, pro ně ta situace vypadá úplně jinak. Celkově když jim někdo bere svobodu a říká ‚musíš něco‘, tak je to pro ně červený hadr,“ říká psycholožka a zároveň dodává, že i tyto děti se rozhodně dají vychovat.
Tento typ dětí nesnáší tlak autorit. Pravidla berou vážně v případě, že jim dávají logiku, tedy bylo jim vysvětleno, proč je potřeba je dodržovat, a skutečně jim dávají smysl. Proto u nich vůbec neuspějete s větami typu „protože se to tak dělalo vždycky“ ani „protože jsem to řekla“.
„Tyto děti neopijete rohlíkem. Ptají se proč, ale nestačí jim jen tak nějaká odpověď. Musíte jít do hloubky, musíte jim vysvětlit souvislosti. A zároveň tyto děti jsou náročné na sebe, chtějí věci zvládat a být schopné. Nechtějí, aby někdo viděl, že jsou neschopné. Může to někdy vypadat z vnějšího pohledu, že rodiče to dítě někam tlačí, že tlačí na nějaké výkony, ale to dítě tlačí vlastně samo sebe se zlepšovat, ale jenom v tom, co si samo vybere. Pozor, neznamená to, že bude mít samé jedničky. Ono se může rozhodnout, že tenhle předmět ho baví a tam bude mít skvělé výsledky, a nějaký jiný ho nebaví nebo ta autorita toho učitele pro něho není dostatečně kompetentní,“ vypráví Šárka Miková.
„Tyto děti chtějí být originální, často jsou tvořivé, často různé věci vymýšlejí ve svých představách. Zároveň jsou hodně ‚vztahovačné‘, věci si berou hodně osobně, když se nějak divně zatváříme, když nechápeme jejich představy,“ vypráví psycholožka a dodává: „Vychovávat tyhle děti je na jednu stranu snadné v tom, že se vám taky trochu chtějí zavděčit, hlavně chtějí ten dobrý vztah, ale samozřejmě když tam něco drhne, tak to těžce nesou a můžou si do života odnášet větší šrámy než jiné děti právě proto, jak osobně si věci berou. A to platí i v dospělosti.“
Tyto děti samy od sebe potřebu pravidel nemají, protože přirozeně vnímají, že každý z nás je individualita. Nicméně jsou ochotny pravidla respektovat, pokud vidí, že napomáhají spolupráci a dobrým vztahům. Také se jim mohou podřizovat proto, že chtějí, aby je druzí měli rádi a nebyly konflikty.
Čeho si mají rodiče na svém potomkovi všímat? Proč je pro rodiče klíčové určit svůj typ osobnosti? Jakého typu jsou děti Šárky Mikové? To se dozvíte ve videu v úvodu článku. Celý rozhovor si můžete pustit také jako podcast na Spotify (podcasty maminka.cz).