[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Základní školu jsem vybírala už několikrát. Mám za sebou pokus se soukromou velice oblíbenou školou, který krachl na nekompetentnosti učitelky. Další dítě dva roky chodilo do skvělé církevní základky, kde po dvou letech zřizovatel odvolal ředitele a na protest odešla půlka učitelského sboru, takže nezbylo, než hledat znovu.
Asi nejspokojenější jsme teď – devítiletý syn chodí do běžné základky v malém městečku kus od Prahy, kam původně šel jen proto, že měl odklad a my se místo dalšího roku ve školce rozhodli pro přípravný neboli nultý ročník. Ten tam otvírali a mimochodem, byla to skvělá volba.
Ještě lepší bylo, když se nám podařilo při nástupu do první třídy dosáhnout toho, aby měl nejlepší učitelku široko daleko, která nejenže umí učit a děti pro školu nadchnout. Navíc má pochopení pro naše lehce atypické dítě, které ani ve třetí třídě neumí psát čitelně a pořád něco zapomíná, ale zase s ní může podebatovat o situaci v Náhorním Karabachu.
Teď se chystá do první třídy naše nejmladší dítě. A my máme vlastně jasno – půjde do spádové školy přímo v naší vesnici, protože máme to štěstí, že jde o vážně dobrou základku. A půjde tam s dětmi ze školky, které zná a má ráda a s nimiž se může pak potkávat nejen ve škole. To je totiž velký bonus, jak už dneska vím po všelijakém dopravování starších dětí do více či méně vzdálených škol. Navíc jim na to můžou dobře navázat kroužky, jejich nabídka je dneska vážně dobrá nejen v metropoli, což ještě před pár lety tak úplně neplatilo.
Popravdě řečeno, snad v životě jsem nebyla tak unavená, jako když jsem vláčela nejstarší dva syny po Praze ráno do jejich škol a navečer zase zpátky, a to mi bylo o patnáct let méně než dneska. Navíc, když má dítě školu blízko, může se do ní a z ní poměrně brzy začít dopravovat samo a to prostě chcete, zvláště pokud máte potomků více. Samozřejmě, nedala bych dítě do blízké školy, kdyby byla strašná. Ale když je dobrá?
Časopis Maminka právě vyhlásil celoroční projekt K tabuli půjde české školství. Podle nás totiž je nejvyšší čas začít ho měnit. V aktuálním čísle proto mimo jiné najdete rozhovory s odborníky, kteří podle nás mají k českému školství co říci, nebo třeba články, z nichž se dozvíte, kolika různými způsoby se dá ve školách učit. A co všechno můžete jako rodiče chtít. Jdete do téhle revoluce s námi? Objednejte si ho až domů ZDE
O naší venkovské základce to vím, po zápisech se hodlám intenzivně zabývat tím, kdo tedy bude prvňáky učit, a dosáhnout toho, aby dcera byla ve třídě u učitele nebo učitelky, kterou pro ni budeme považovat za nejlepší.
A dál? Naší rodině se osvědčilo řešit vzdálenější školy až později, buď po třetí třídě, nebo od druhého stupně, kdy moje a manželovy děti odcházely na jazykovky, víceletá gymnázia nebo konzervatoř. Podobně hodláme postupovat i u mladších dětí.
Samozřejmě, rozdíly mezi základními školami jsou a dále se zvětšují. Je pochopitelné, že každý rodič chce samozřejmě najít takovou školu, ve které se dítěti dostane kvalitního vzdělání, ve které bude nadále růst, naučí se vše, co je potřeba, a navíc samostatně a kreativně myslet. To vše navíc v bezpečném, příjemném, inspirativním a moderně vybaveném prostředí, které bude splňovat více než jen to, že si zde děti odsedí povinných x hodin denně. Možností je vážně hodně, a tak není výběr zrovna snadný. Které indicie a postřehy vám můžou při nelehkém rozhodování pomoci?
Dali jsme v redakci dohromady sedmero věcí, které prostě potřebujete pořešit, abyste mohli říct, tohle je TA základka.
Začněte on-line průzkumem
Díky internetu a sociálním médiím máte k dispozici dostatek informačních zdrojů, ze kterých můžete čerpat. Proklepněte si vybranou školu na jejích webových stránkách. Dozvíte se, kolik žáků je obvykle ve třídě, jaké je složení pedagogického sboru, jak si škola vede v různých žebříčcích, jaká je úspěšnost žáků (olympiády, soutěže, další studium…), kolik zájmových kroužků a mimoškolních aktivit se během roku nabízí, zda jsou otevřeny družina, školní knihovna nebo odpolední klub... Vyzbrojeni těmito znalostmi se pak můžete při osobní návštěvě lépe orientovat a erudovaně a zcela konkrétně se vyptávat na vše, co vás zajímá.
Jděte na den otevřených dveří
Letos to asi bude obtížnější, ale budeme doufat, že nakonec proběhnou. Nelitujte času, není to zbytečné, právě naopak! Naplánovaná prohlídka školy napoví nejvíce a jde o tu nejjistější cestu, jak se s institucí (a lidmi, kteří ji tvoří) zblízka seznámit. Bezprostřední osobní dojem je k nezaplacení. Můžete pokládat otázky, poznat zaměstnance a pohovořit s nimi tváří v tvář. Škola chce samozřejmě udělat na své potenciální „zákazníky“ co nejlepší dojem, proto při takové akci určitě uvidíte zejména to, na co jsou učitelé i žáci nejvíce pyšní, čím se rádi pochlubí. Pokud byste chtěli získat úplný obrázek, zavolejte do školy a domluvte si individuální návštěvu mimo oficiální akci. Ideální je vidět, jak tu všechno funguje a probíhá v rámci běžného provozu, dopoledne při vyučování.
Dejte na první dojem
Jak se cítíte při prvním vstupu do budovy? Působí na vás okolí přátelsky, vřele, útulně, nebo naopak chladně, sterilně či jinak nepříjemně? Panuje tady rušno, hravá a uvolněná atmosféra, nebo naopak nálada jako v armádě a striktně daný a nekompromisní řád? Podporují zde kreativitu a tvůrčího ducha? Jak se k sobě žáci chovají? Jsou laskaví a slušní, nebo spíše hrubí a rezervovaní? Jak mluví učitelé se studenty? Věnujte svým pocitům pozornost, protože to jsou pravděpodobně stejné či podobné emoce, jaké bude vaše dítě pociťovat každé ráno, pokud sem bude docházet. Každá škola má svou vlastní a jedinečnou kulturu a atmosféru, kterou postupně „nasajete“, pokud v ní trávíte spoustu hodin denně. Přemýšlejte o tom, jak se bude právě vaše ratolest cítit v takovém prostředí.
Zvažte, co je dobré pro vaše dítě
Určitě byste si měli položit otázku, zda vybraná škola dokáže uspokojit potřeby a naturel právě vašeho potomka. Nevyžaduje specifický přístup? Je založený spíše kreativně a umělecky, nebo mu vyhovují spíše „drsnější“ disciplína a jasně daná pravidla? Ptejte se na zaměření školy, na které předměty je kladen zvláštní důraz, zda existuje možnost doučování nebo rozšířené výuky některých oborů. Pokud dítě trpí například astmatem, cukrovkou a podobně, zjistěte, zda je možné, aby mu někdo v případě potřeby podal lék nebo poskytl první pomoc. Máte ratolest s potravinovou alergií? Pátrejte po tom, zda je nabídka ve školní jídelně přizpůsobena i těmto dětem a bere se na ně ohled. Je možnost objednat předem oběd třeba v bezlepkové či bezlaktózové variantě? Nebo si musí dítě jídlo nosit z domova?
A co je dobré pro rodiče?
Možná jste našli školu, která vypadá jako to pravé pro vaše dítě, ale budete ji dávat vy, rodiče? Protože zatímco některé školy se spokojí s tím, že tam dítě ráno přivedete a odpoledne si ho vyzvednete, ale jiné – a vůbec nemusí mít v názvu slovo komunitní – od vás budou očekávat mnohem více. Třeba to, že budete s dítětem doma aktivně dodělávat různí školní projekty, že budete chodit jednou týdně do školy do projektové hodiny a že si pořádně máknete na brigádě při zvelebování školní zahrady.
Uvažujete o soukromé škole? Zjistěte si, zda se školné platí ročně, nebo po měsících a co všechno zahrnuje – někde jsou v něm i obědy a kroužky, jinde si všechno zaplatíte zvlášť.
Jak a podle čeho vlastně učí?
Jsou školy, které i po nástupu do první třídy nějaký týden i měsíc tolerují, že dítě má v hlavě spíše jednorožce či dinosaury, zatímco jiné takového nezdárníka už první týden pošlou do pedagogicko-psychologické poradny.
Zcela určitě se ptejte, jakou metodu čtení a psaní škola vyučuje a podle čeho v první třídě jedou v matematice. Pokud jde o čtení, nejčastější je klasická analyticko-syntetická (slabikovací) metoda, která kombinuje analytický postup rozkládání slov na slabiky a hlásky a syntézu, při které žák spojuje písmena do slabik a slov. Další je metoda genetická (hlásková), která se od slabikovací liší v tom, že se slova rozkládají rovnou na hlásky. Žák si každé písmeno propojuje s odpovídající hláskou, čímž se urychluje proces čtení, kdy se přečte celé slovo naráz, ne po slabikách. Druhou metodou se děti většinou naučí sít rychleji a hlavně je to menší nuda.
Před několika lety bylo nastupujícím hitem nevázané písmo Comenia Script, které nahrazovalo klasické psací, ale dneska už nadšení trochu opadlo. Nicméně třeba pro děti s poruchami učení a pozornosti bývá lepší volbou.
V matematice je na vzestupu Hejného metoda založená na respektování 12 klíčových principů, které skládá do uceleného konceptu tak, aby dítě objevovalo matematiku samo a s radostí. Vychází ze 40 let experimentů a prakticky využívá historické poznatky, které se v dějinách matematiky objevují od starověkého Egypta až do dnešních dnů. Nevýhoda? Rodiče ji ne vždy chápou, a pokud dítě například potřebuje dohnat učivo, musí si ji sami taky nastudovat.
Na větších školách se běžně stává, že se metody liší i mezi jednotlivými třídami.
Nezapomeňte na praktické záležitosti!
Je toho spousta: zdánlivých drobností, nad kterými vás možná nejprve ani nenapadne přemýšlet a to, nakolik jsou důležité, zjistíte, až když je pozdě. Které to jsou? Zjistěte, jak dlouhé jsou přestávky na svačinu a zejména pauza na oběd (zvláště pokud žáci docházejí do jiné budovy, zda se stihnou v klidu najíst, zda se netvoří neúnosně dlouhé fronty), jak je zabezpečeno případné docházení dětí na jiné místo. Podívejte se, jak vypadá školní parkoviště, zda nebude ráno „ve špičce“ problém zaparkovat, porozhlédněte se také, jestli jsou na pozemku školy umístěné stojany na kola nebo koloběžky (spousta dětí je dnes zvyklá dojíždět na vyučování po vlastní ose) a jestli jsou nějak zabezpečené (plot, zámky). A v neposlední řadě: zjistěte, jaké možnosti dopravního spojení fungují mezi vaším bydlištěm a školou. Bude muset dítě přestupovat? Přecházet rušnou křižovatku?