[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dita Černá, redaktorka: „Já zůstávám už několik let věrná své Popelce s krásnou Libuší Šafránkovou. Pamatuju si úplně přesně, jak jsem byla u vytržení, když jsem Tři oříšky viděla poprvé (a že je to už pěkně dávno…). Ta kouzelná atmosféra prolnutá hudbou Karla Svobody, neodolatelný Pavel Trávníček, bodrá princezna Droběna, tři oříšková překvapení a pochopitelně šťastný konec -to všechno mě baví pořád a dokola každý rok. Dokonale si pamatuju většinu replik, kterými pak obtěžuji ostatní, když horlivě odpovídám za herce… Ačkoli si každé Vánoce říkám, že tentokrát dám přednost nějaké pohádkové novince, stejně nikdy neodolám, Vánoce bez Popelky, to prostě nejde! Myslím, že pro děti (a nejen pro ně) je tato nestárnoucí pohádka výjimečná svou neokázalostí, kdy není potřeba přehršle moderních,kouzelnických‘ triků a efektů. Oříškem (že by tím čtvrtým?) ale může být, jak dětem vysvětlit, kde ty kouzelné plody skrývající tolik krásy a překvapení rostou...“
Vanda Ročková, zástupkyně šéfredaktorky: „Moje jednoznačně nejoblíbenější je pohádka S čerty nejsou žerty. Je to prostě klasika, kterou si každoročně ráda zopakuji. Baví mě výborné herecké obsazení, a co hláška, to klenot. (Je to rebel! Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil.) Myslím, že příběh nadchne jak děti, tak dospělé, protože film je postaven na kvalitním příběhu, vtipných dialozích, rychlém ději a nabízí i trochu morálního zamyšlení. A Karel Heřmánek a Ondřej Vetchý v rolích pekelníků jsou prostě nezapomenutelní. Věřím, že vyprávění o tom, jak přinést do pekla Dorotu Máchalovou, bude bavit i děti dalších generací. Společně s Popelkou se jedná o vánoční klasiku, na kterou nedám dopustit.“
Linda Zikmundová, editorka: „Na klasické pohádky mě moc neužije, snad proto, že jsem vyrůstala s o devět let starším bráchou, v době mého dětství puberťákem a velkým milovníkem různých parodií a recesí, který na žádn,příběhy dobré tak akorát pro mrňata‘ nebyl. A právě on mě přivedl i ke Třem veteránům Jana Wericha a potažmo ke všem ostatním pohádkám z knihy Fimfárum. Příběh tří vojenských vysloužilců Pankráce, Serváce a Bimbáce se kromě jiného vyznačuje nádherným jazykovým humorem, který jsem v celém jeho rozsahu docenila až později (v době dětství bodovalo zejména z hloubi kadibudky pronesen,Hnojit vinice‘), a skvělými hereckými výkony všech zúčastněných. A proč by ho děti měly vidět? Aby věděly, že,není nutno, není nutno…‘“
Ivana Ašenbrenerová, redaktorka: „Pohádek, na které se o Vánocích mohu dívat, je hodně. Kromě tradiční Popelky a Pyšné princezny se vždycky ráda podívám na pohádku Jana Wericha Byl jednou jeden král. Mám ji ráda z několika důvodů - jednak proto, že v ní hraje právě Jan Werich a jako král se štiplavým humorem je naprosto neodolatelný, jednak pro její námět. Byla natočena na motivy klasické pohádky Sůl nad zlato a je kromě tradičních pohádkových motivů, jako je kouzelná babička či kouzelná slánka, obohacena o spoustu humorných a komických situací. Ovšem nejen těch - panovníka sice nejprve zaslepí pocit důležitosti a touha po moci, ale ve finále i on dojde k poznání, že láska dětí k rodičům se neměří zlatem a drahými kameny.“
Čtěte také: Zkrácený pohřeb Vorlíčka (†88) naštval Zelenku: Nedůstojné! Někde se stala chyba
Klára Kotábová, šéfredaktorka: „Myslela jsem si, že mou nejoblíbenější pohádkou je Popelka, ale dnes je vše jinak. Rozhodně bych chtěla, aby moje holčičky pohádku Anděl Páně milovaly stejně, jako jsem si ji zamilovala já. Režisér Jirka Strach se nebál uchopit téma, do kterého se nikdy nikomu moc nechce, a kromě toho, že na Zemi trestal zlo, v Nebi a v Pekle si všichni diváci mohou během devadesáti minut prohlédnout, jak se žije nadpřirozeným a biblickým bytostem.
Panna Maria má stejné starosti jako každá obyčejná maminka, Ježíšek se chová jako nezvedené dítě, svatý Josef se ve dnech příprav na Vánoce raději klidí z cesty a Pán Bůh? Vládne všem, ale všichni si přesto tak nějak,žijí po svém‘. A čerti? Ti mají těžkou práci, takže je lepší skončit v Nebi než v Pekle. Ani tak zásadní sdělení nemusí být obaleno hrůzu nahánějícími efekty a vysvětlení, jak to s tím Ježíškem vypadá, naše děti vlastně mohou dostat naservírované v laskavém obale. Dívejte se s nimi, já určitě budu!“
ČTĚTE TAKÉ: Čerpání rodičovského příspěvku od 1. 1. 2012
Petra Vagaská, editorka slovenské Maminky: „Vianoce sú obdobím, kedy sa každý rok vraciam späť do čias detstva a pozerám sa na všetky svoje obľúbené rozprávky. Medzi tie, ktoré mám najradšej, patrí aj príbeh o Perinbabe a odvážnom mladíkovi Jakubovi. Keď som bola malá, obdivovala som schopnosť Perinbaby, ktorá cez zázračnú guľu videla, čo sa deje kdekoľvek na svete. Vedela ovplyvniť počasie obyčajným zatrasením periny a dopriať veľkú snehovú nádielku každému, kto chcel. V dospelosti sa k tomuto príbehu rada vraciam, pretože rozpráva o odvekej túžbe človeka po šťastí, porozumení a láske. O snahe prekonať všetky ťažkosti a najmä o tom, že odvaha dokáže zvíťaziť aj nad smrťou. Odsudzuje chamtivosť a túžbu po rýchlom zbohatnutí a to sú veci, ktoré by som chcela naučiť aj svoje deti, preto si túto rozprávku v budúcnosti určite pozriem aj s nimi.“
Veronika Klener, grafička: „Nejoblíbenější pohádkou mého dětství je bezkonkurečně Petr Pan a Wendy. Milovala jsem tu knížku od prvního prolistování, tehdy hlavně díky ilustracím Anne G. Johnstone, se kterými jsem se lehce dostávala do fantaskního světa víl, skřítků, pirátů a mořských panen. Byla to první fantasy, kterou jsem opakovaně hltala, nechávala se jí vytrhovat z reality a ponořovat se do světa nadpřirozena na ostrově Země Nezemě. Mám pocit, že právě díky ní jsem se už zpátky nikdy nedostala. Uvízla jsem v tomhle světě kouzel, stále věřím na víly a bytosti z jiných říší a nemyslím, že by mi tato skutečnost v životě někdy ublížila. Naopak. Už dnes knihu předčítám své roční dceři, a i když ji zatím fascinují jen obrázky, doufám, že i ten nádherný příběh v ní časem bude probouzet fantazii a podporovat kreativitu, že si jednou přečte i verzi neupravenou pro malé děti a třeba si pro ni někdy přiletí podobný Pan Petr jako pro mě. A kdyby ji někdy napadlo otevřít okno a vzlétnout, jsem v klidu, pod okny má balkon.“