[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Udělejte si čas na pravidelné večerní čtení, nebudete litovat. Celá řada studií už prokázala, že děti, kterým máma nebo táta před spaním četli, spí daleko lépe, klidněji a kvalitněji než ty, které rodiče prostě jen uloží do postýlky, popřejí dobrou noc, zavřou dveře a odejdou z pokoje.
Jde o příjemný a důležitý rituál, který potřebujete vy i děti! Přiznejte si, nestýská se vám občas po princeznách, čarodějnicích, černokněžnících, trpaslících, zakletých princích, krvežíznivých dracích a odvážných hrdinech? Vzpomenete si ještě, která pohádka patřila mezi vaše osobní favority?
Já jsem z nevysvětlitelných důvodů zbožňovala Erbenovu Polednici a vůbec veškeré pohádky či básničky s „krvavým“ průběhem a „tragickými“ konci. Když jsem se na to nedávno zeptala dětské psycholožky, objasnila mi ale, že na tom není vůbec nic podezřelého, spíše naopak.
Pohádky totiž pomáhají poznat i kruté stránky života, učí rozeznávat mezi dobrem a zlem a ukazují, že zloba, lež, lest a nepoctivost bývají po zásluze potrestány! Čtení patří jednoduše k zásadním aspektům vývoje osobnosti dítěte. Pokud se z večerního čtení před spaním stane váš soukromý rituál a hezká rodinná tradice, nabízíte svým ratolestem nenahraditelné společně strávené chvíle a vychováváte z nich emočně bohaté bytosti s nádhernou fantazií.
Nelitujte času a vynaložené energie a čtěte dětem pohádky na dobrou noc, vzkazují psychologové a další odborníci. Kromě jiného rovněž rozvíjejí cit a emoční inteligenci. „Ve své poradenské praxi považuji práci s příběhy obecně za nedocenitelnou pomůcku k rozvíjení emoční inteligence u dětí. Zatímco u těch menších sahám po pohádkových příbězích, u dospívajících čteme povídky, rozebíráme příběhy komiksových či románových postav, společně přemýšlíme, proč se která postava zachovala právě takovým a ne jiným způsobem, jaké by to bylo, kdyby se zachovala jinak,“ uvádí psycholožka a terapeutka Barbora Blažková.
A dodává: „Dětské myšlení je jiné než myšlení dospělého, antropologové a psychologové v této souvislosti hovoří o takzvaném magickém myšlení, kdy hranice mezi představou a skutečností je velmi propustná, což dodává pohádkovým příběhům na větší uvěřitelnosti, živosti, reálnosti. Stačí dát chlapci do ruky klacík a během pár vteřin z něj máte udatného rytíře.“
Během předčítání si povídejte, vysvětlujte, odpovídejte na otázky, mazlete a užívejte si společnou blízkost, chvíle klidu a vzájemné blízkosti před spaním. Čtení či ještě lépe vyprávění pohádek na dobrou noc vám umožňuje bezprostředně reagovat na potřeby dítěte, například zpomalit tempo, abyste stihli pobrat řečené.
Dítě též může přinášet své postřehy, vnímat naše reakce. Jde o chvíle velké blízkosti, a to i fyzické, při čtení může být dítě přitulené nebo se nás třeba držet za ruku. Pokud čteme pravidelně, třeba po obědě nebo večer před spaním, stávají se takové chvíle zásadními okamžiky, které přináší jistotu, pocit bezpečí, tepla domova, také ale určitý řád, který děti potřebují. „Mohou se na ně spolehnout a těšit se.
Pohádky jim přinášejí naději, ačkoli se cítí malé a bezvýznamné, tak když se budou snažit, čeká je úspěch a šťastný život. Pomáhají smířit se s těmi otravnými či dokonce „zlými” sourozenci. Však každému nakonec bude po zásluze a mají i morální význam, neboť vyzdvihují hodnoty, jako je láska, přátelství, dobrosrdečnost, věrnost, odvaha, spravedlnost,“ uvádí psycholožka Mgr. Pavla Koucká.
Erben, Němcová a bratři Grimmové? Vstávají vám vlasy na hlavě hrůzou, jen když si na jejich děsuplné a často drastické pohádkové příběhy vzpomenete? Obáváte se předčítat je svým ratolestem? Není důvod! Nemalujte jim svět narůžovo!
Tyto klasické pohádky vám mohou připadat až kruté. Vzpomeňme na uřezané paty a palce Popelčiných sester, na koně, kterého zabije Jiřík ve Zlatovlásce, aby nakrmil krkavčata, a tak dále. Překvapilo mě, kolik „zla“ jsem od vlastního dětství úplně pozapomněla a že najednou, v roli rodiče, který předčítá svému malému synovi, mám velký problém s krutostí některých pohádkových hrdinů. Občas přistihuji sama sebe, že mám při čtení tendenci přeskakovat kritické pasáže a vymýšlet vlastní, méně strašidelné, scénáře. A nedělám správně, jak mě poučili odborníci.
„Sama jsem takové pohádky nechtěla dětem v určitém období číst, však se mé citlivé dětičky byly schopné rozplakat při pohledu na šnečka s rozmáčklou ulitou. Jenže ona má ta drsnost svůj význam. Sama jsem prozřela v den, kdy si děti vybraly v knihovně pohádku s perníkovou chaloupkou na obálce.
Nejdřív jsem o otci, jenž nechá vlastní děti v lese, vůbec nechtěla číst, o zlé maceše a ježibabě kanibalce ani nemluvě! Při čtení pohádky na dobrou noc děti ani nedutaly, až když Jeníček s Mařenkou šupli babici do pece, jásaly. A po mně pak týdny chtěly, abych hrála ježibabu a zavírala je jako do chlívku a chtěla je posadit na lopatu. Jde o to, že děti od přírody tuší, že smrtelná nebezpečí existují, a pohádky jim pomáhají je přijmout. Když jim tvrdíme, že se není čeho bát, nevěří nám a jejich fantazie se pak chytá ledasčeho: mimozemšťanů, strašidel, pavouků… Pohádky přitom umožňují prožít si emoci strachu a odložit ji v zemi za devatero horami a devatero řekami,“ říká psycholožka Pavla Koucká.
Víte, že pohádky, které čtete potomkům na dobrou noc, pomáhají také v logopedii? „Jsou pro děti důležité, jsou v nich zastoupena moudra, dobro vítězí nad zlem, dáváme prostor rozvoji představivosti, fantazie, morálky. Dítě se navíc učí soustředit i naslouchat. Předčítání dále rozvíjí slovní zásobu, paměť, někdy seznamuje s nářečím. V logopedické praxi rádi využíváme bajky, kde se jedná o krátké příběhy s poučením, o kterém si následně s dětmi povídáme. Vždyť i my dospělí rádi vzpomínáme na dobu, kdy nám rodiče předčítali pohádky,“ říká Ilona Kejklíčková, klinická logopedka a soudní znalkyně ze Soukromé kliniky Logo.
Bylo dokázáno, že děti, kterým rodiče předčítají nebo vypráví pohádky, se rychleji učí novým slovíčkům. Díky čtení totiž dostávají do hlavičky spoustu nových informací, které pomůžou rozvíjet jejich slovní zásobu.
Při čtení pohádky na dobrou noc totiž zpravidla leží, jsou v klidu, soustředí se na každé slovo, naplno poslouchají a lépe tak vstřebávají vše, co slyší. Přes den jsou často roztěkané, rozlítané, nevědí, co dělat a čemu se věnovat dříve, „nemají čas“ vnímat, co jim říkáte. Před spaním pak již zpravidla věnují svou pozornost vám a soustředí se na to, co jim čtete.
A jako bonus videotip na jednu hezkou dětskou knížku