[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vzpomínáte si, jak krásné pocity jste zažívali, když vám máma nebo táta četli? Jak úžasné bylo přenést se do světa pohádek, tajemných příběhů a fantazie? Prožívat společně všechna ta dobrodružství ukrytá mezi řádky? Dopřejte podobné zážitky i svým ratolestem. Posílíte vzájemné citové pouto, pomůžete jim s rozvojem slovní zásoby, představivosti a usnadníte nástup do první třídy.
Jaká je vlastně definice? Podle odborných zdrojů jsou pohádky pro děti původně folklorním žánrem, který vznikal už v dávných dobách, a to na základě ústní lidové slovesnosti (z generace na generaci předávané vyprávěné příběhy).
Z jazykového hlediska jde o kratší literární útvar, jehož podstatou je vyprávění s dobrým koncem, většinou je v pohádkách tajemno, kouzla a nadpřirozené bytosti. Bývají nadčasové, nemívají konkrétní dějiště (za sedmero horami a sedmero řekami, v dalekém království, v zemi krále Miroslava a tak dále), jsou založené na fantazii a nejsou vázány na fungování reálného světa.
Většina pohádek je pro děti a tomu je přizpůsoben i jejich jazyk a vypravěčský styl. Některé pohádky byly ovšem původně určeny pro dospělé (například pohádky bratří Grimmů nebo Pohádky tisíce a jedné noci). Obecně se rozlišují na klasické a moderní a lidové či autorské. Jsou založeny na kontrastech: dobro a zlo, pýcha a skromnost, odvaha a zbabělost, bohatství a bída, dobrosrdečnost a nenávist, specifikem českých pohádek je pak to, že zlo je v nich většinou potrestáno či napraveno a dobro vítězí.
Co všechno společné čtení pohádek dětem přináší? V první řadě prohlubuje váš společný vztah, vzájemně vás sbližuje, jste spolu tady a teď a poskytujete potomkům pocit jistoty a bezpečí. Četba zároveň ale také přirozeně rozvíjí a rozšiřuje slovní zásobu a umožňuje dětem vyjadřovat složité myšlenky a vlastní pocity přesně tak, jak potřebují.
Pohádky pro děti jsou chytře vymyšlené. Srozumitelnou formou ukazují rovněž těžké a kruté stránky života a přispívají k určité „morální“ výchově. Příběhy a pohádky dětem zcela přirozeně pomáhají rozlišit mezi dobrem a zlem, ukazují, že ne všichni jsou takoví, jak se na první pohled zdají, a přibližují tak těm nejmenším svět, ve kterém žijí, ti pak prožívají příběhy společně s hrdiny a získávají cenné životní zkušenosti.
„Ve své poradenské praxi považuji práci s příběhy obecně za nedocenitelnou pomůcku k rozvíjení emoční inteligence u dětí. Zatímco u těch menších sahám po pohádkových příbězích, u dospívajících čteme povídky, rozebíráme příběhy komiksových či románových postav, společně přemýšlíme, proč se která postava zachovala právě takovým a ne jiným způsobem, jaké by to bylo, kdyby se zachovala jinak.
Pohádky dětem dávají nahlédnout do světa zodpovědnosti, příčin a následků, dobra a zla, seznamují je s koncepty, jako jsou životní hodnoty, význam pomáhání druhým, odvaha, statečnost, naděje v dobrý konec. Díky dobrým koncům navíc vysílají zprávu, že i přes občasné nesnáze je svět bezpečným místem, ve kterém stojí za to žít,“ popisuje psycholožka a terapeutka Mgr. Barbora Blažková.
A tady máte jeden tip na čtení
Podle čeho se rozhodovat? Kdy je dítě dost „staré“ na drastičtější pohádkové příběhy? Co emočně zvládne a k čemu potřebuje ještě dozrát? Rodiče často tápou, po které pohádce sáhnout. Z hlediska věku dítěte je ideální postupovat od leporel plných obrázků přes krátké příběhy doplněné bohatými ilustracemi až k delším příběhům. Fajn jsou příběhy, z nichž se děti mohou naučit nějaké užitečné principy či dovednosti pro život.
„Za ne právě vhodné naopak považuji příběhy vzbuzující strach a neklid. Vzpomínám, jak mě jako dítě děsilo Sedmero krkavců – upalování lidí na hranici, topení koťátek, neměla jsem z toho lehké spaní. Nejlepším měřidlem při výběru je, jak věřím, pozornost a zájem dítěte. Není na škodu navštívit městskou knihovnu či knihkupectví společně a spolu s ratolestí prolistovat pár knížek, nechat dítě, ať si samo vybere, co jej nejvíce zaujalo. Takové výlety mohou navíc do budoucna nastavit kladný vztah ke knihám,“ zdůrazňuje Barbora Blažková.
*Božena Němcová (Pohádky, Národní pohádky, Nejkrásnější pohádky Boženy Němcové)
*Jan Drda (České pohádky)
*Karel Jaromír Erben (Pohádky, České pohádky, Zlatovláska)
*Karel a Josef Čapkovi (Devatero pohádek, Velká policejní pohádka, Pohádka pošťácká)
*František Hrubín (Špalíček pohádek, Dvakrát sedm pohádek, Říkejte si pohádky)
*Josef Štefan Kubín (Kniha pohádek)
*Václav Čtvrtek (Pohádky z mechu a kapradí, Pohádky ze čtyř studánek, Rumcajs, Maková panenka a Motýl Emanuel)
*Jindřich Šimon Baar (Chodské pohádky, Dědečkovy pohádky)
*Václav Tille – Říha (Pohádky, Nebojsa, Babiččiny pohádky)
*Pavel Šrut (Klasické pohádky, Velká kniha českých pohádek, Moje pohádky)