Maminka.czČasopis Maminka

Pohybový rozvoj dětí do 1 roku: Jak na kyčle a čím rodiče nevědomky brzdí vývoj?

Hana Langrová 8.  6.  2022
Pohybový rozvoj dětí do jednoho roku je velkým tématem většiny maminek. Vše začíná prvním vyšetřením kyčlí. Co (ne)dělat, aby se vaše miminko správně vyvíjelo? Přečtěte si rozhovor s fyzioterapeutkou Evou Netrefovou.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Moje dcera měla na první kontrole kyčlí nález. Aby se její přirozený vývoj nezpomalil, začala jsem s ní docházet na fyzioterapii. Díky tomu dcerka už v sedmi měsících lezla a seděla. A já průběžně řešila, zda široce balit, jestli nosit, či nenosit, jestli motivovat ke stoji, nebo je to špatně… Však to znáte – všude tolik názorů, a který si vybrat? Abyste nemusela tápat jako tehdy já, požádala jsem odbornici na pohyb miminek Evu Netrefovou o odpovědi, které vycházejí z mnoha specializovaných kurzů a také z praxe, kterou v problematice dětské fyzioterapie vykonává už přes třicet let.

Eva Netrefová, odborná fyzioterapeutka pro děti a dospělé:

Mezi ortopedy a fyzioterapeuty vzniká spor ohledně přístupu k nálezům na kyčlích. Jak se na to díváte vy? Je široké balení přežitek?

Upřednostňuji aktivní přístup k léčbě abnormit kyčelních kloubů. To znamená především vhodná režimová opatření a cvičení. Používám metody léčebné tělesné výchovy na neurofyziologickém podkladu, nejčastěji Vojtovu reflexní lokomoci a akrální koaktivační terapii, které vycházejí z vývojové ontogeneze dítěte. Jsem součástí multidisciplinárního týmu, kde ideálně spolupracují ortoped, neurolog, pediatr a fyzioterapeut. Jistě jsou i případy, kdy do týmu musí přistoupit protetik se speciálními pomůckami – ortézami či individuálně zhotovenými dlahami.

VIDEO: Kdy udělá dítě první krůčky?

Jak se obvykle postupuje u nálezů na kyčelních kloubech u miminek?

Ke každému malému pacientovi přistupujeme individuálně, takže nemůžu prezentovat jednotnou šablonu. Ale nejčastější ortopedický postup léčby těchto diagnóz je nejprve aplikovat široké balení a pleny navíc. Pak se předepisuje abdukční peřinka. Pokud se stav nezlepší, lékař doporučí Pavlíkovy třmeny. Až poté může dojít i na náročnější „trakční vyvěšení“ za dolní končetiny, u kterého bývá většinou dítě – samozřejmě spolu s rodičem – hospitalizováno. Operativní přístup je ta úplně nejposlednější možnost.

Mezi maminkami je teď hodně oblíbené nošení v šátcích a nosítkách. Slýchám od nich, že právě v nosicí poloze má dítě kyčelní klouby správně. Souhlasíte?

Ve všech konzervativních přístupech má dítě nožky v takzvané žabí pozici, tedy široce rozkročené a skrčené v kyčlích. Z toho logicky vyplývá, že ortoped zajásá při pohledu na maminku, která na kontrolu přináší dítě v šátku nebo nosítku. Jenže ono to není tak jednoduché. Například poloha v šátku a v nosítku je nejčastěji svislá, a toto postavení je pro mimčo fyziologické až od osmého měsíce věku, kdy je posturálně zabezpečeno díky vyzrálé bránici a samo se dokáže v prostoru posadit.

Jaké problémy vidíte u nošení kojenců?

Především anteverzi pánve, což je špatný sklon pánve vůči páteři. A s tím spojenou špatnou aktivitu nejen břišních svalů, ale i svalů hrudníku a krku, které zabezpečují kvalitní polykání a dýchání. Takto nošené děti mívají jednostranně rotovanou hlavu, potíž s kontaktem ruka-ruka, případně ruka-ústa. V boční pozici v šátku je zase dítě dlouhodobě asymetricky stočené do C kolem trupu maminky a je ve flekční čili skrčené pozici.

A co dělá takové nošení s páteří rodičů?

Jde určitě o velkou fyzickou zátěž pro toho, kdo dítě nosí. A nezapomínejme na riziko pádů – ale to je jiné téma. Můj názor je takový, že dítě má mít prostor a možnost zaujmout takovou pozici, ve které umí posturálně reagovat přiměřeně svému věku a která neblokuje jeho psychomotorický vývoj, neomezuje ho ve spontánní hybnosti.

 

Dlouhé nošení v šátku či nosítku? Dítě má mít prostor a možnost zaujmout pozici, která ho neomezuje v hybnosti.

Internet je plný všemožných rad, a rodiče se tak už špatně orientují. Můžete jim dát tipy, jak co nejlépe podpořit přirozený vývoj dítěte?

Jak jsem řekla, u léčby kyčlí vidím přínos především v aktivním přístupu. Když je dítě vzhůru, cvičte s ním zmiňované metody léčebné tělesné výchovy, bez aplikace ortopedických pomůcek. Tím pozitivně ovlivníte předcházení možným svalovým dysbalancím a docílíte optimální centrace kyčelních kloubů. Plus určitě dodržujte doporučení ortopeda – násilím dítěti nožky nepřinožujte a nenatahujte.

Mám miminko s nálezem na kyčlích dávat pást koníky a podporovat ho v otáčení na bříško?

Dítě určitě potřebuje možnost prožít globální pohybové vzory, jako jsou třeba právě otáčení na bříško a zpět, pobyt v poloze na břiše s možností opory o horní končetiny. S tím se pojí napřímení páteře a možnost vstupu do vertikály. Pasivní polohování v pomůckách, jako jsou větší počet plen, abdukční peřinka či Pavlíkovy třmeny, je fajn ve spánku. Nicméně náročné a komplikované diagnózy vždy řeším po konzultaci s lékařem. A všem rodičům bych doporučila, aby se nebáli návštěv u nás fyzioterapeutů a ani cvičit s dětmi.

Čím často brzdíme své děti ve vývoji?

Miminko byste neměli zbytečně pevně stahovat do zavinovačky. Neoblékejte mu upjaté, pevné oblečení. Neumisťujte ho do omezeného prostoru, čímž myslím košíky, lehátka nebo autosedačky, na dobu víc než nutnou. Špatně je také předčasné pasivní vertikalizování, tedy takové to vodění za ruce, dávání do chodítka a pasivní posazování. Zbytečně byste neměli motivovat do stoje a umisťovat hračky extrémně vysoko. Dítě neoddělujte v ohrádce, je to pro něj překážka, kterou musí zdolat a přelézt cestou k mamince. Nezůstává pak na kolenou a začne se předčasně stavět.

Co bychom naopak dělat měli?

Zabezpečit volný prostor na zemi. Tam má dítě možnost uskutečnit svou myšlenku, že chce samo do vyšší pozice, aby něco vidělo, aby se někam přemístilo. Lezení po čtyřech je vůbec nejdůležitější pohyb a vyvrcholí samostatným sedem v prostoru. Má ideální formující schopnost pro kulové klouby, a tudíž i kyčle. Pomáhá je centrovat a ideálně ovlivní svalové souhry kyčelních kloubů.

Vzkázala byste ještě něco maminkám?

Prosím, nesrovnávejte děti a nebuďte tabulkové. Jako dospěláci jsme rozdílní a totéž platí i o našich ratolestech. Někdo je rychlejší v pohybovém vývoji, jiný potřebuje na dozrání víc času. Co je pár měsíců v životě dítěte, když mu tím zabezpečíte kvalitnější a bezbolestnější dospělácký život s minimalizací ortopedických vad?

Témata: Časopis Maminka, Miminko, Rozhovor, Fyzioterapie, Cvičení, Pohyb, vzory, kýč, Internet, Fyzioterapeut, Třmen, Maminka, Fyzioterapeutka, Eva Netrefová, Kloub, Šátek, Kyčel, Hybnost, Rozvoj dětí