[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jaká je úroveň českého školství? Jsme stále v tom tupém drilu, frontální výuce a školních osnovách přecpaných zbytečnostmi? Nebo se ledy konečně pohnuly a české školství se začíná přibližovat ostatním vyspělým zemím?
Startujeme hloubkovou sondu do českého školství. Přijměte naše pozvání a přidejte se k našemu celoročnímu projektu K tabuli půjde... české školství! S podtitulem Láska k učení je víc než jedničky.
Školní zkušenosti těch, kteří vyrůstali v osmdesátých letech, jsou jako přes kopírák. Vyhořelá učitelka před tabulí, nad níž visela budovatelská hesla, bez zájmu vykládala třídě o víc než třiceti žácích látku, kterou všichni zapomněli po nejbližší písemce a nikdy v životě ji k ničemu nepoužili ani nepotřebovali.
Bez spolupráce mezi rodiči, dětmi a učiteli není možné se posunout…
Neduhy socialistického školství všichni uměli dokonale pojmenovat a všichni jsme věděli, v jak zoufalém je stavu. Víc než třicet let nás dělí od sametové revoluce a chtělo by se říci i doufat, že školství už je úplně někde jinde a všech starých bolístek se už dávno zbavilo.
Ale je tomu skutečně tak? V jakém stavu jsou současné školy? Mají dětem co nabídnout a dokážou je připravit na život, který budou žít v jednadvacátém století?
V aktuálním čísle časopisu Maminka startujeme velký projekt, který si klade za cíl zmapovat situaci v českém školství, pojmenovat to, co rodiče, učitele i děti trápí, a třeba i iniciovat změny k lepšímu.
Nechceme tvrdit, že je všechno špatně nebo že jediným možným řešením jsou soukromé alternativní školy, protože ty státní nedokážou připravit děti na praktický život.
Chceme se ale ptát těch nejpovolanějších, proč jsou stále školní osnovy přecpané daty a údaji, které nikdo nikdy v praktickém životě nevyužil.
Proč se místo Ruchovců a Lumírovců neučí děti třeba finanční gramotnosti nebo schopnosti prezentovat své postoje? Co se učí na školách v jiných zemích a jestli jsou jejich žáci připraveni na život lépe než naše děti?
V rámci projektu K tabuli půjde české školství nás bude zajímat, jak je možné, že například podle údajů projektu Eduzměna má čtvrtina studentů v prvních ročnících středních škol velmi nízkou mediální gramotnost a v gramotnostech obecně jsme se za posledních dvacet let propadli z premiantů až na podprůměr?
Ale také se budeme zajímat o to, co dělají jinak školy, na kterých to jde a které dokážou děti vzdělávat jinak než zadáváním písemek a zkoušením před tabulí. Kudy vede cesta k tomu, aby děti zvládly cizí jazyky, uměly využít matematiku v praxi a místo větného rozboru uměly napsat mailovou zprávu bez pravopisných chyb?
Budeme pátrat po tom, co můžeme udělat my, jako rodiče, pro to, aby děti chodily do školy rády a prvňáčkovské nadšení prvních týdnů se poté nezměnilo v otrávenou rezignaci.
Proč některé školy dokážou děti nadchnout a probudit v nich zájem i lásku k vědění, zatímco jiné ve svých žácích spolehlivě „utlučou“ jakoukoli zvídavost nebo samostatný názor? S tím samozřejmě souvisí i otevřenost rodičů novým podnětům a tomu, že pokud má být současné školství – a děti, které jeho systémem projdou – úspěšné, musí mít nutně jinou podobu, než na jakou byli zvyklí ze svého dětství. A hledání a budování vztahu nejen mezi žáky a učitelem, ale i mezi učiteli a rodiči.
Kdy a proč se vůbec udála ve společnosti ta změna ve vnímání učitelů? Kdy se místo vážené profese začali učitelé prezentovat buď jako vyhořelé trosky bez motivace, nebo jako zoufalci, kteří se nedostali na filozofickou fakultu, a tak skončili na „pajdáku“.
Nechceme stavět hradby mezi rodiče a učitele a prezentovat veškeré problémy v polaritě my versus oni. Naopak. Jsme přesvědčené, že bez spolupráce a partnerství mezi rodiči, žáky a učiteli není možné se posunout. Stoprocentně víme, že existují učitelé (a je jich naštěstí čím dál tím víc), kteří umějí a chtějí učit. Dokážou vystoupit z vyjetých kolejí, motivovat, najít si cestu ke každému dítěti.
To je ostatně další problém spousty škol, které se věnují především průměrným žákům, kteří ničím nevybočují, protože je to tak jednodušší. Výrazně podprůměrní, ale také výrazně nadprůměrní žáci stojí stranou a rozevírají se mezi nimi ještě víc už tak doširoka rozevřené nůžky.
Odborníci proto upozorňují na to, že zatímco v ostatních zemích se ve školách rozdíly mezi dětmi stírají, u nás se naopak ještě prohlubují. V čem mohou vašemu dítěti pomoci asistenti učitele?
Jsme moc zvědaví, jak to se školstvím máte vy. Co vás štve, co pořád dokola řešíte, co už se vám povedlo změnit a co už byste nikdy nechtěli zažít? Pište nám do komentářů pod článek nebo na mail maminka@cncenter.cz
Na co máte nárok? A může tuto situaci změnit například párová výuka? A jakou roli v tom všem mají víceletá gymnázia?
Budeme hledat inspiraci tam, kde to funguje. Ukážeme vám příběhy rodičů, dětí, učitelů i ředitelů, kteří to zvládli a dokázali, že rčení „škola, základ života“ není jen prázdným klišé. Chceme, aby naše i vaše děti chodily do školy rády, aby se nebiflovaly zbytečnosti a byly připravené na život v jednadvacátém století.
Aby je učili lidé, kteří v nich dokážou probudit zájem, budou je umět inspirovat a respektovat jejich individualitu. Doufáme, že během našeho seriálu zjistíte, jaké vzdělávání je pro vaše děti to nejvhodnější. Co byste ve své škole chtěli změnit a jak mohou takové změny vypadat. Že se zkrátka pohnou ledy a školství se více přiblíží tomu, jaké bychom ho všichni chtěli mít.