[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Porodnictví se neustále vyvíjí, zdravotnická péče v porodnicích je u nás na špičkové úrovni, bohužel se se vším tím pokrokem – který je pochopitelně báječný! – tak trochu vytratila lidskost a možná i obyčejný selský rozum. A tak zatímco dříve ženy naprosto přirozeně využívaly zemské přitažlivosti a u porodů se běžně klečelo, dřepělo, sedělo, a dokonce i stálo, dnes je nejobvyklejší porodní polohou, poloha na zádech. Tato poloha je naprosto perfektní pro zdravotníky, pro maminku už je výhodná poněkud méně, neboť své děťátko v podstatě tlačí doslova do kopce. O něco lépe je ženami vnímána zdravotníky též oblíbená poloha na boku.
Kořeny této pro přírodu nepřirozené porodní pozice vedou dle některých pramenů až ke dvoru Ludvíka XIV, který rád sledoval gynekologická vyšetření svých milenek a také jejich porody – jakákoliv jiná poloha, než na zádech byla v těchto souvislostech pro panovníka pochopitelně nepraktická! Král Slunce tedy údajně velmi podporoval tehdejší moderní trendy a novátorské lékaře, kteří začali porodní polohu na zádech prosazovat. Koncem 17. století byl již „porod na znak“, obvykle v posteli, vcelku běžnou praxí ve větších městech. Na venkově se však často stále rodilo postaru. Nová porodní praxe pak pronikla ze Starého kontinentu i na Nový Svět a dále.
Porodní stolička bývá nižší než normální židle a mívá zpravidla tvar jakéhosi půlměsíce. Ve starověkém porodnictví byla známá dokonce i jakási houpací, konejšivá porodní stolička. Výška i tvar stoličky pak umožňují pro porod praktické sezení v podřepu. Egyptské hieroglyfy z období až 1500 let př. Kr. prozrazují, že porodní stoličku pravděpodobně běžně využívaly již „staré“ Egypťanky včetně královen.
Ostatně i celý starověký i středověký arabský svět údajně používal speciální porodní stoličky! A dokonce i středověké Evropanky usedaly při „těžké hodince“ na tento speciální kousek nábytku. Avšak nerozpakovaly se rodit ani ve stoje s podporou (i oporou) porodní báby a spřízněných žen. Ženy se pochopitelně mohly ze stoličky kdykoliv zvednout, projít se, protáhnou se – pokud jim to tedy průběh porodu umožnil. Jakousi alternativou stoličky bývaly i vhodně poskládané „porodní“ kameny či cihly. „Dnes již víme, že fyziologicky je mnohem lepší, když se matka pohybuje. Snižuje se tak úroveň bolesti, zlepšuje průchod krve do placenty, kontrakce jsou efektivnější.“ tvrdí v knize Nová doba porodní, její autor Vlastimil Marek.
Porod ve stoje s podporou a pomocí spřízněných žen byl v mnoha přírodních národech a starých kulturách zcela běžným. Ženy se v takovém případě často držely různých provazů, „hrazdiček“, tyčí a pochopitelně i sester, přítelkyň či matek. Pohybu, pohupování i masáži nebylo bráněno. V některých kulturách měla při porodu naprosto nezastupitelné místo kupříkladu sestra rodičky či sestra otce děťátka, jinde zase obě babičky apod. Ve stoje pak s oblibou rodívaly ženy z mnoha severoamerických i jihoamerických indiánských kmenů či obyvatelky Velikonočních ostrovů. Z polohy ve stoje je jen kousek k pokleknutí; i klek a podřep byl velice častou a vyhledávanou porodní pozicí.