Maminka.czVálka na Ukrajině

Pomáháte válečným uprchlíkům? Připravte se na velké výkyvy emocí i nečekané situace

Simona Procházková 23.  3.  2022
V Česku našlo nový domov už více než 270 tisíc ukrajinských uprchlíků, především maminek s dětmi a starších lidí. Utíkají před hrůzami války a potřebují pomoc. Nikdo z nich netuší, jak dlouho bude válka trvat, co s nimi bude, zda se ještě někdy setkají se svými blízkými, které nechali doma. Je příjemné vidět, jak obrovská vlna solidarity se u nás zvedla. Rozhodli jste se také pomoct? Směle do toho, ale pozor, odborníci varují, že ne všechno může být tak, jak si možná představujete.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Češi se vyburcovali a je možná až překvapující, kolik lidí se u nás zapojilo do pomoci ukrajinským válečným běžencům a odhodlalo se k činům, aby jim alespoň trochu a v rámci svých možností ulehčili jejich traumatizující životní situaci. Dobrá vůle a každý dobrý skutek se počítá, buďte ale připraveni na to, že se mohou výrazně střídat emoce a měnit sociální role, varují odborníci.

VIDEO: První den v brněnské škole s ryze ukrajinskými třídami

Trauma se může projevit později

Podat pomocnou ruku člověku v extrémně náročné situaci si zaslouží poklonu. Mnoho Čechů projevilo nebývalou snahu pomoct válečným uprchlíkům z Ukrajiny, nicméně ne všichni jsou na rozporuplnost takové pomoci psychicky dobře připraveni. Co všechno může nastat v kontaktu s Ukrajinci, kterým pomáháte?

Mnoho Ukrajinek s dětmi, které dorazily do České republiky, za sebou má velmi traumatizující zážitky, mezi nimiž může být i smrt rodinných příslušníků, sousedů nebo kamarádů. Ve spojení s extrémně fyzicky i psychicky náročnou cestou se mohou všechny emoce nastřádat a začít projevovat klidně až po delší době. Všichni, kteří se rozhodli Ukrajincům pomáhat, by si toho měli být vědomi.

Pomoc lidem prchajícím před válkou: Blesk spustil web ProUkrainu.cz s informacemi v ukrajinštině.

Mnozí čekají vděk, ten však ne vždy přijde

„Začínají se objevovat zprávy od Čechů, kteří u sebe ubytovali Ukrajince nebo se rozhodli jinak jim pomoct. Zachycují údajnou nedostatečnou vděčnost ze strany uprchlíků. Opravdu je možné, že reakce uprchlých osob nemusí vyznít tak, jak jste si představovali. Nemusí vyjadřovat díky či vděčnost. Neznamená to, že ji nepociťují, jen v této extrémní situaci nemusí být schopni něco takového vyjádřit. Mají za sebou extrémně náročný čas a mnozí z nich prošli traumatem,“ upozorňuje Sylvie Stretti, terapeutka a zakladatelka neziskové organizace Poradna Vigvam.

Pohádky v krytu, loučení s tatínky, zoufalé putování do neznáma: Srdcervoucí svědectví z válečné Ukrajiny

Pochybnosti, bezmoc i vztek

Po vstřebání dlouhé cesty, uspokojení základních životních potřeb a dohnání spánkového deficitu se mohou u uprchlých lidí objevit pochyby o tom, zda udělali správně, když opustili svou zemi, obrovský strach o jejich nejbližší nebo může dojít také k propuknutí vzteku, smutku až depresí, naprosté bezmoci, a to jak u dospělých, tak samozřejmě u dětí.

„Obrovská nejistota a strach, které mohou příchozí z Ukrajiny zažívat, se můžou opravdu projevovat různě: od potřeby něco neustále dělat až po apatii. Je důležité umožnit příchozím nastavit řád a rytmus (práce, škola, pravidelné aktivity, setkávání se v komunitě příchozích, chodit ven apod.). Situace bude trvat dlouho a je potřeba díky těmto pravidelným aktivitám minimalizovat nejistotu a bezmoc,“ dodává Sylvie Stretti.

Jak se správně zachovat?

„Nejlepší je zamyslet se nad tím, jak by si člověk sám přál, aby s ním bylo jednáno, kdyby se ocitl v totožné situaci. Je vhodnější raději předkládat uprchlým osobám návrhy, doptávat se na obvyklosti, případně nabízet možnosti, ale nerozhodovat za ně. Ještě před několika týdny to byli úplně stejně samostatní lidé, jako jsme my, kteří chodili do práce, starali se o rodinu, pečovali o svůj domov. Nejsou nesoběstační, jen se ocitli v neznámém prostředí, za sebou mají trauma a problémem je i velká jazyková bariéra,“ říká Sylvie Stretti.

Ukrajina jako téma našich dní s dětmi: Mluvte i o svých obavách, nenechte děti napospas sociálním sítím a jejich „pravdě”, radí psycholožka
  • Pokud je ubytováváte, dopřejte rodinám klid a samotu, podle jejich potřeb, respektujte jejich soukromí.
  • Pomozte jim najít způsob komunikace s rodinou na Ukrajině i ukrajinskou komunitou v Česku.
  • Domluvte si vzájemná pravidla sdílení času a prostoru.
  • Ptejte se na přání a očekávání.
  • Nechte je něco dělat, například ukažte, kde nakupovat, nenakupujte za ně.
  • Zajímejte se o jejich kulturu a názory.

Nezapomeňme, že lidé, kteří přichází, zažívají úlevu i strach. Ne každému někdo zemřel, ale obava ze smrti blízkých je všudypřítomná, protože mnoho jejich příbuzných a přátel ve válečných zónách ještě stále je. Dá se předpokládat, že až to nejakutnější pomine, nastane prostor a čas na pomoc se zpracováním traumatu.

Témata: Děti, Rodina, Chování a vztahy, Trauma, válka, Ukrajina, Válka na Ukrajině, Poradna Vigvam, Česká republika, Ukrajinka, Emoce, Nečekaná situace, Domov, Sylvie Stretti, Uprchlíci